AC/DC a jejich letňanská pekelná jízda ve jménu kytarových sól (Report)
Čtvrteční večer se v pražských Letňanech nesl v podobě cesty do pekla. Ať už si za tohle slovní spojení dosadíte všudypřítomné čelenky s červenými rohy, křičení „I’m going to hell“ s předskokany The Pretty Reckless, kolektivní zpěv ikonického „I’m on the highway to hell“, nebo vlastní zkušenost se zpáteční cestou z koncertu, jedno je jisté – Letňany si mohou ze svého bucket listu odškrtnout další legendu. Australská kapela AC/DC sem sice zavítala již podruhé, naposledy se však představila v čele s Axlem Rosem, který zaskakoval za Briana Johnsona během jeho problémů se sluchem v roce 2016. Jak si ale kapela vedla po devíti letech, kdy v Praze zahájila druhou část svého aktuálně probíhajícího evropského Power Up Tour?
Večer nejprve rozproudili američtí The Pretty Reckless v čele s frontwoman Taylor Momsen. Na úvod znějící verš „On my tombstone when I go just put ‘Death by rock and roll’“ jasně předjímá, o co v jejich živém vystoupení jde především – o projevení lásky k rocku. Ostatně samotná Momsen během koncertu neváhala zmínit své nadšení nad tím, komu předskakují, když sdělila, že je stejná jako všichni přítomní – prostě jen fanynka AC/DC. Ačkoliv jsou The Pretty Reckless na hudební scéně už nějaký ten pátek (debutové album vydali v roce 2010), svou českou premiéru si odbyli teprve na podzim roku 2022. Pokud jste zažili jejich tehdejší pražský koncert, který byl poměrně nešťastně spojen s vystoupením folkmetalové kapely The HU, pak vás nic nepřekvapilo. Zhruba padesátiminutový set nadále sestává především z průřezu hitů dosavadních čtyř alb kapely (včetně „Going to Hell“, „Heaven Knows“ či prvního singlu „Make Me Wanna Die“) a od posledního českého vystoupení se liší pouze zkrácením a přidáním skladby „Follow Me Down“.
Nabyté zkušenosti z předskakování pro desetitisícové davy fanoušků AC/DC však přináší své plody. Momsen jakožto bývalá herečka vždy dokázala suverénně ovládat celou scénu prostřednictvím energického pochodování do rytmu, tance i opakovaného burcování reakcí publika, tentokrát však působila ještě sebejistěji. Stále patrnější je také sehranost celé kapely, skladbám často dominovala sóla kytaristy Bena Phillipse nebo baskytaristy Marka Damona, kteří společnými silami ovládli závěr „Heaven Knows“. Reakcí bylo uznalé pokyvování mnoha posluchačů – vždyť co může být pro předskokany více, než když je schválí fanoušci kapely, která patří mezi jejich vzory. Nezbývá než doufat, že po Power Up Tour dokončí The Pretty Reckless dlouho připravovanou pátou desku a znovu vyrazí na turné, abychom si jejich tvorbu mohli vychutnat v komplexnější podobě a o něco komornějším prostoru. Formu na to rozhodně mají.
Příchod AC/DC na scénu nastartovala projekce, během níž auto na pekelné dálnici míjí ceduli s nápisem Prague, což vzbudilo všeobecné nadšení i stupňující se očekávání. Úsměvně pak působil jeho následný příjezd ke stadionu, ke kterému mají Letňany opravdu daleko. Projekce uzpůsobená pro celé turné si holt vybírá svou malou daň. Vyzdvihnout naopak musím projekční ozvláštnění v průběhu celého koncertu, kdy byly během určitých skladeb tematicky dodávané efekty ohně či blesků, takže takový Angus Young při „Thunderstruck“ na obrazovkách vypadal, jako by své kytarové sólo opravdu kočíroval pod náporem elektrického proudu.
V názvu otvíráku „If You Want Blood (You’ve Got It)“ lze spatřovat lehkou paralelu k samotné show AC/DC. Pokud chcete zažít charakteristickou Youngovu chůzi, zvon bdící (a později spuštěný) nad stagí, nebo vybuchování děl při závěrečné „For Those About to Rock (We Salute You)“ – máte to mít. Fanoušci vědí, pro co přišli, a hudební legendy se jim to nezdráhají dopřát. Jakmile se v Letňanech rozezněl hlas Briana Johnsona a kytara Anguse Younga, energie se postupně šířila davem a rozpohybovala i zadní řady. Jak by taky ne, když kapela sázela jeden hit za druhým (včetně „Hells Bells“, „You Shook Me All Night Long“ či přídavkového „T.N.T.“). Z mého místa bylo jejich vedlejším účinkem zvedající se moře rukou s mobily, které reagovalo na každý známý riff.
Mezi skladbami občas docházelo ke krátkým pauzám, během kterých potemněly obrazovky, a tudíž bylo vzdálenějším účastníkům skryto, co se zrovna děje na scéně. Z hloučku opodál se v jeden takový moment téměř po začátku koncertu ozvalo: „Už nemůžou! Ještě jednu, ještě jednu!“ Opak byl pravdou. Zatímco předností předkapely bylo vyvážené servírování spotlightu všem členům kapely, vystoupení AC/DC jsou nepopiratelně především o showmanství dvou hudebníků, přičemž kytarovým sólům Anguse Younga je ponechávána podstatná část večera. Young si užívá pozornost (v závěru dokonce několikaminutovou) a dav přivádí k nadšení, které jej povzbuzuje k další akci, což bohužel nutí k zamyšlení, jakých reakcí by se dočkal, pokud by vše nepřekrývala pachuť všudypřítomného dodatku: „Na jejich věk…“
Každopádně ano, na jejich věk jde stále o show, jejíž pekelnou kadenci zvládají udržet po celé dvě hodiny a fanoušci se ani chvíli nenudí. Nedivila bych se, kdyby se za pár let znovu vrátili do Letňan s novým turné.
Text: Anett x Foto: Kateřina Fialová
