Liverpool, Krakov, Varšava i Praha. WSTR a CF98 rozpoutali pop‑punkovou smršť (Report)

Pop‑punk dorazil do Varšavy. Teda… do té naší. Liverpoolští pohodáři WSTR si s návratem na českou půdu možná dali lehce načas, skoro sedm let čekání však stálo za to.

Do útulného Klubu Varšava dorazili se skvělou formou, zbrusu novým singlem i žánrovými parťáky CF98. Během chvilky tak bylo jasné, že tady se dneska oddech neplánuje.

CF98

V jakém duchu se tahle noc ponese bylo jasné už s prvními jmenovanými – uvolněně, svižně a chytlavě. Skate-punkově založenější Poláci CF98 působili v klubu Varšava jako doma, a to nejen díky jeho příznačnému názvu. Kapela sršela vtípky, neopomenula vzájemné lingvistické špičkování sousedících jazyků a zpěvačka Karolina Duszkiewicz od začátku setu metala úsměvy i kopky do všech stran. Oplátkou jim bylo vřelé přijetí naplněného prostoru.

Ačkoliv má úvodní „HATE MY LIFE“ možná volnější rozjezd, na výklusové rychlosti se nezůstalo dlouho. Karolina se navíc promptně rozhodla na tuhle rozcvičku dohlédnout přímo z davu, čímž k činnosti vyburcovala i zdrženlivější členy publika.

Sympatická „too pop for punks, too punk for pop“ partička nás za pár songů přenesla o nějakou tu dekádu zpátky, avšak bez pocitu zatuchlosti. Část zásluh na má i líbivý vokál napumpované frontwoman, který vynesl refrény „Find your own way“ a „1993“ mezi highlighty vystoupení.

Přesto se však nelze divit, že s převládajícím procentem prvoposluchačů se největšího ohlasu dočkala ‚spešl karaoke sekce‘, která nevynechala covery na Sum 41, Wheatus či Turnstile. Docela příznačné shrnutí hudebních vlivů, které se tímhle večerem prolínaly. A aby těch bonusů nebylo málo, na závěr prvního setu přišla i ochutnávka toho, co se na nás chystalo v jeho druhém poločase – na pódium předčasně nabíhá Sammy Clifford, aby si s CF98 střihli společný track. „NOBODY WANTS TO PARTY“? Kdepak. Obrazy na stěnách se poprvé zakynklaly a všudypřítomné koberce po babičce dostaly provětráno. Hlavní zátěžová zkouška je ale teprve čekala.

WSTR

Startují WSTR a ošlapaná pokrývka podlahy schytává sprchu rozlitých drinků. Oproti instantní skákačce nestála šanci. Hned úvodní „Lonely Smiles“ navíc burcuje i první odvážné crowdsurfery a ukazuje, že tohle není kapela, co ti dovolí stát v koutě. Když už jsme ale u toho interiérového okénka – což o to, pěkný to je… ale když už potřetí letíš na držku o ohnutý roh koberce, začínáš si říkat, že možná nejde o nejvhodnější moshovací povrch.

To je ale asi jediná malichernost, na kterou by se dalo brblat. A ani zvýšené zdravotní riziko nebránilo tomu, aby se větší část vyprodaného vinohradského prostoru rychle proměnila v řádnou metelici. Ještě aby ne. WSTR sršeli energií, stagedivery vítali s úsměvem a sypali do nás jednu bombu za druhou.

Liverpoolští pop-punkeři nabídli energický průřez všemi dosavadními deskami, ohřáli klub zpět do letních teplot a chvilku na vydechnutí nám povolili jen při akustické klasice „See You In Hell“. WSTR dokázali, že jsou skupinou, která nezamrzla na místě a od úspěchu debutové desky Red, Green Or Inbetween dozrála do krásy. Premiéra toho dne vydané „Live Laugh Toaster Bath“ zafungovala na výbornou a klasiky jako „Freatherweight“ či „Eastbound & Down“ zněly i po letech snad ještě lépe než na nahrávce.

Po závěrečném peklíčku jménem „Filthy“ přišla ještě vyskandovaná třešnička na dortu v podobě coveru „Break Stuff“ od Limp Bizkit. A pak už nezbylo než se divit, jak rychle celý večer prosvištěl.

Nemusíme ale smutnit, znovu se prý uvidíme už velmi brzy. Tak schválně kam to WSTR zavane tentokrát.