Limen Overboard 2025 aneb skatepunkové pohlazení po duši (Report)

Třetí červencová sobota byla doslova prošpikovaná všemožnými hudebními festivaly a akcemi napříč republikou. Já jsem se rozhodl navštívit festival, který byl můj šálek kávy, a vydal se na čtvrtý ročník Limen Overboard do Pardubic.

Počasí se na víkend konečně umoudřilo a slunko nás hladilo svými paprsky po tvářích už od začátku dne. Akce se konala v open-air duchu ve známém pardubickém klubu Žlutý pes. Pivo a drinky se podávaly hezky do skla, takže bylo na čase uhasit žízeň a jít si poslechnout kapelu, která celý punkrockový dýchánek otevírala.

Téhle pocty se dostalo brněnským Crooked Nees, kteří nám naservírovali set plný melodického emíčka, které člověka příjemně pohladilo po duši. Borci zvládli odehrát svoje vystoupení pouze ve třech; za absentujícího bubeníka zaskočil jejich basák a nutno uznat že si vedl opravdu dobře.

Druhou kapelou byli Everyday Hate z nedalekého Hradce Králové, kteří do nás nasypali čistokrevný oldschoolový hardcore až na dřeň kosti. Jak jsem se v průběhu dne dozvěděl od zpěváka, brzy chystají nový materiál a prý si konečně založí Spotify, kam dají i svoji starší tvorbu. Budeme se těšit.

Dalšími v pořadí byli Empty Hall of Fame s porcí melodického emo hardcoru. Zazněly česky zpívané věci z EPček Sirény a zvony a Minuty ticha, ale ke slovu se dostala i starší tvorba v angličtině. Následovali čím dál oblíbenější emo-punkrockové Chrpy a s tvorbou také v češtině nám nabídli energický a milý set, který se úžasně hodil k tak prosluněnému dni. Zazněla třeba i píseň „Bouře“, ke které však na obloze bylo naštěstí na míle daleko. A mohli jsme slyšet i některé z věcí, které ještě nejsou k dispozici na streamovacích službách… tak nezbývá, než se těšit až se tak stane.

Posléze přišla na řadu první zahraniční banda, španělští Weak. Tahle čtveřice dodala poctivý punkrock z Madridu, až měl člověk pocit, že by to mohl poslouchat celé léto. Kapela je na evropském turné k novince Strangers At Home a my si tak v neděli mohli dát repete v pražském Café Na půl cesty, kde je doplnili čeští Bitter Season.

Každá z kapel dostala časový prostor 35-40 minut; s krátkými dvacetiminutovými okénky mezi sety tak celá akce měla spád a jelo se nekompromisně na plný plyn. Smacked nám plácli pořádnou facku… v dobrém slova smyslu. Tahle čtverka ze slovinské Lublaně předvedla svižnou, ultraenergickou skate punkrockovou jízdu, při které byl zpěvák většinou v publiku, decentně se rozjel i nějaký ten circle pit a jeden z fanoušků se za pomoci zhruba dvacítky rukou stylově svezl nad hlavami ostatních. Zazněly tracky z obou alb, jak ze Surfing the Tsunami, tak i On Your Expense!, a na konci koncertu si frontman posadil baskytaristu za krk a proháněli se mezi fanoušky. Tahle partička by mohla být záložní zdroj energie v případě dalšího blackoutu.

Poslední českou kapelou večera byli Louty z Roudnice nad Labem se svojí dávkou svižného melodického punkrocku a texty v naší mateřštině. Několik borců pod pódiem se rozhodlo, že je čas na nefalšované punkové pogo, a to i přes půllitr piva v ruce. Asi si dokážete představit, že většina lahodného moku skončila na zemi a na tričkách

Následovaly dvě třešničky na už tak skvělém punkrockovém dortu. Přichází norští Forgetaboutit a čas obrátit svoje čepice kšiltem dozadu. Kdyby měl areál čtyři kolečka, tak se určitě prohání v U-rampě. Po třičtvrtěhodince čiperného skatepunku, ve kterém zazněly úplné novinky jako „Disorder and Dismay” a „No Way Out“ nebo písničky z jediné dlouhohrající nahrávky, kupříkladu „About Time“, „This Is No Life“ nebo „Predators of Greed“, jste měli na mysli jediné – dát si to ještě jednou! Kapela kterou byste podle poslechu tipli na to, že dorazila někde z okolí Venice Beach a ne ze severu Evropy. 

Pro mě osobně bylo zlatým hřebem večera vystoupení CF98, na které jsem se těšil neskutečně moc. První song „45″ byl vybraný naprosto dokonale a skvěle nastartoval už tak rozjařené publikum. Po dvojičce z alba This Is Fine, skladbách „Double Sunrise“ a „Clever“, pokračovala kapela songem „Find your own way“ z připravovaného alba, které spatří světlo světa na podzim tohoto roku. Nutno dodat, že stejně jako další dvě novinky, které zazněly, „1993″ a „NOBODY WANTS TO PARTY“, jsou to totální bangery a upřímně jejich nové album pro mě budou předčasné Vánoce! Zpěvačka Karolina působila na pódiu svěžím dojmem, byla neustále v pohybu a skvěle komunikovala s fanoušky. Před songem „One Day At A Time“ nabádala, abychom si jednou za čas dali oddych v dnešním už tak uspěchaném světě. Svatá pravda… 

Během setu skvělé party z polského Krakova se našel i prostor na vsuvku s covery, a tak jsme si mohli zapařit na „Teenage Dirtbag“ nebo „Fat Lip“. Vydržel bych je poslouchat hodiny, ale časoprostor byl nekompromisní, a tak se stihla ještě starší pecka „Dead Inside“ a s touhle úžasnou kapelou jsme se museli rozloučit. Viděl jsem je prvně, ale rozhodně ne naposledy. 

Po krátké pauze a rozumném rozhodnutí, že se policejní hodinka posune až na půlnoc a dvě akustická vystoupení proběhnou také venku a ne uvnitř, se o svou tvorbu přišel podělit ještě Vlčák. Publikum již řádně prořídlo, ale i tak nám zahrál svoje věci, většinou v angličtině. Večer pak zavíral Reeko, který naopak zpíval česky a zahrál jak tracky ze své nové desky, tak i dnes už punkrockové klasiky od Selfish.

Suma sumárum, tahle akce mě naprosto nadchla. Kapely byly výborné a energické, na čepu skvělý cider se spoustou ledu (děkuju tímto za dodržování pitného režimu slečně Elišce za barem), areál a atmosféra úžasné, lidi milí a přátelští a počasí nám taky vyšlo. A tak byla jedinou menší kaňkou slabší návštěvnost; tak snad si za rok najde cestu ještě více lidí. Ještě je potřeba smeknout snapback před Ondrou z Limenu, který akci pořádal, a dodat veliké: „DÍKY, KÁMO!”

Text // Zdenislav

Foto // Matěj Sládek (Limen Clothing)