Autencitita, poezie a svoboda. Patti Smith uhranula Forum Karlín (Report)
Patti Smith se po třech letech vrátila do pražského Fora Karlín. Sobotní večer připomněl, jakou hnací silou hudby dokáže být charisma interpreta. Došlo na proklamování svobody, autentické úsměvné vsuvky mezi skladbami, momenty dojetí, písně věnované osobnostem spjatých s Prahou i na přizvání kytarového hosta.
Téměř dvouhodinový koncert zahájila skladba „Redondo Beach“. Patti Smith na aktuálním turné doprovází její syn Jackson na kytaru, baskytarista Tony Shanahan a bubeník Seb Rochford. Podobně jako při nedávné české zastávce Bruce Springsteena, Smith své skladby (a také covery) vybírá pečlivě s ohledem k aktuálnímu společenskému dění, ke kterému se touží vyjádřit. Performerka postupně uhranula publikum svými sugestivními pohyby rukou, kterými podtrhuje naléhavost textů, ale také spontánním tancováním po pódiu. Netřeba okázalé show, tady jde pouze o hudbu a setkání lidí, kteří jsou ochotni si vzájemně naslouchat.
Mezi jednotlivými skladbami Smith rozesmívala publikum svými autentickými reakcemi. Komorní atmosféra totiž umožňovala výměnu promluv posluchačů s interpretkou. Mezi mé oblíbené patří: „Potkáme se v příštím životě?“ – „Jsem přímo tady!“ a „Jsi skvělá!“ – „My všichni jsme skvělí.“ Když se potřebovala napít, nezapomněla poté téměř až maminkovsky nabádat, aby všichni po návratu domů také dodržovali pitný režim, chceme přece zůstat zdraví – takže musíme pít vodu, a pokud si dáme kafe, nebo vodku, máme si dát dvakrát tolik vody. Jo, a čistit si zuby!
Když si Smith odplivla během recitace básně Allena Ginsberga (po níž připomněla autorův vřelý vztah k Praze), nemohla jsem si nevzpomenout na podobný moment z koncertu jejího punkového vrstevníka Iggyho Popa, který před pár dny proběhl na Colours of Ostrava. Punk opravdu není mrtvý. V její performance dostal podobu gradující intenzity hlasového projevu i hudebního podkresu kapely či muchlání a odhazování papíru. Nedlouho poté při jedné ze skladeb odhodila své sako na zem. Když jej chtěl technický pracovník urychleně zvednout, začala na něj odmítavě mávat, ať ho nechá ležet. Vzpomněla si na něj až při odchodu, kdy si jej se smíchem přehodila přes rameno a srdečně mávala publiku. Přislíbila, že se do Prahy vrátí. Tomu bych i věřila – bylo patrné, že k Praze chová vřelý vztah, a to nejen díky svým vzpomínaným inspiracím a přátelům.
Zazněly covery písní The Smashing Pumpkins, Charlotte Day Wilson nebo Boba Dylana. Po Dylanově „Man in the Long Black Coat“ se smíchem upozornila na to, že spletla text zrovna u verše „There are no mistakes in life some people say“. V průběhu večera Smith zmínila aktuální politickou situaci v Americe, dalajlámu, nebo aktivistku Rachel Corrie, která byla před více než dvaceti lety zabita v Pásmu Gazy. Právě jí věnovala „Peaceable Kingdom“ s recitačním závěrem vycházejícím z textu „People Have the Power“, což bylo vrcholem celého koncertu společně s následující „Pissing in a River“ věnovanou spoluautorovi skladby Ivanu Královi a „Because the Night“, u které Smith vzpomněla na svého manžela. Vše uzavřela skladba „People Have the Power“ (již v plném znění), příhodně věnovaná Rádiu Svobodná Evropa. Jackson Smith přizval také hosta – svého známého z Michiganu, který vlastnil obchod s kytarami a poslední dva roky žije v Praze.
Smith se rozloučila slovy: „Nezapomeňte: Používejte svůj hlas!“ Mě k tomu napadá už jen jediné – až budu velká, chci být jako Patti Smith.
Text: Anet
