Equip Sunglasses! Do Prahy dorazilo jaro a Hot Mulligan (Fotoreport)

Tak jsme se přeci jen dočkali. Hot Mulligan konečně našli na mapě Prahu, dovezli novou desku a proměnili Futurum Music Bar v rozzářenou, ale sakra upocenu špeluňku.

Trička schnou doteď a viníci jsou jasní: pětice z Michiganu Hot Mulligan a jejich syrový balanc pop-punku s emíčkem. V čele s hlasově nezaměnitelným sympaťákem Tadesem Senville k nám dorazili vůbec poprvé a spolu s post-rockově nakloněnějšími parťáky Delta Sleep a domácími CHRPY rozpoutali učesaný chaos, ve kterém sice půlku času nedokážeš vyslovit název songu, zato zařvat každé slovo textu už ano.

Hot Mulligan si pro svou evropskou štaci zvolili strategii úvodního supportu z lokálních řad a pro tuhle zastávku padla volba na pražské CHRPY. Výběr to byl povedený. Poctivý domácí emo punk hezky nastavil rámec celého večera, což ostatně později zhodnotili i samotní Hot Mulligan. Pravda, česky zpívané texty jim toho asi moc neřekly, ale řízný instrumentál zjevně zafungoval nejen na ně.

CHRPY provětrali většinu toho dne vydané desky Co mohlo být a vedle už ozkoušených singlů zazněla třeba úvodní oslava lásky k muzice „Mládí“ nebo závěrečná „Dnes ještě ne“, která to naživo vohulila, zryla se pod kůži a nechala mě zírat jak tele na nový vrata. Ať na nahrávce, nebo naživo, tenhle chytlavě nostalgický materiál má furt to stejné kouzlo – je to prostě od srdíčka. Autentický projekt vystavěný na zkušenostech a upřímné lásce k emíčku, který s každým dalším vystoupením působí zase o krůček dál. Všechno si to pěkně sedá a zdá se, že CHRPY opravdu čekají jen a jen „Lepší zítřky“. Tak uvidíme, jestli trajektorie bude pokračovat i na křtu alba, který proběhne 13. 3. v Café V lese.

Další na řadu přichází trochu uvolněnější náladovka Delta Sleep, britská čtveřice balancující někde mezi jemnou melancholií a technickou hravostí. Ač jsem je předem neznala, vymazlené math-rockové kytarky mě rychle vtáhly do vlastního vesmíru. Takového, kde si připadáš jak na obláčku, který letmo problikával na LEDce v pozadí. Propracované melodie se střídají s kytarovými válci a všechno krásně dokresluje sametový hlas frontmana Devina Yüceila, který vynikl třeba v „The Detail“ či „El Pastor“.

Pravda, svému názvu DeltaSLEEP možná tak trochu dostávají. To není výtka. Spíš uznání, že tohle není kapela, která by tě nutila dělat bordel pod pódiem. Spíš se na chvilku zastavit, zaposlouchat a vychutnat si všechny ty hudební kudrlinky a zatáčky. V publiku se tak střídal aplaus se stavy mírného transu a zejména v kontrastu s dalším složením line-upu z toho šel spíš ‚čas si lehnout na podlahu a zírat do stropu v existenciální krizi‘ vibe.

Zpětně to bylo asi dobře. Vzhledem k tomu, co se rozpoutalo s posledním setem, se hodilo mít předem trochu načerpáno. Svému jménu totiž dostáli i HOT Mulligan, kteří ve Futuru nastolili podnebí, jež by mohlo s klidem konkurovat topickým pralesům.

Jeden z předních hlasů světové emo scény dorazil ve skvělé formě. A ne, nemyslím tím jen nezaměnitelného Tadese Sanville, který se na stagi objevuje zahalený do svého ikonického hára a připravený ti vyřvat díru do hlavy, za kterou mu na konci ještě poděkuješ.  

Natěšení bylo v sále zjevné a jak Tades později okomentoval: „Asi jsme měli přijet dřív, co?“ Vyprodaný klub zobající kapele z ruky dal jasnou odpověď a předvedl, že texty má perfektně naučené napříč kompletní diskografií. Jasné to bylo už od sborového zpěvu na intro „Moving to Bed Bug Island“, které dobře posloužilo jako most od klidnějších Delta Sleep. Efekt propojení syrové upřímnosti textů s nakažlivou energií pop-punku na sebe ale nenechal dlouho čekat, a tak stačila jediná výzva a úderka „And a Big Load“, aby se v sále rozpoutalo instantní peklíčko. Neopadlo až do konce a vzduchem létali crowdsurfeři, náhodné kusy oblečení i litry potu. „It Smells Like Fudge Axe in Here”… to nemohu říct.

Hot Mulligan ukázali, že jejich intenzita, která tě nutně strhne, funguje napříč celou tvorbou. Projevila se jak v kouskách z loňské desky The Sound a Body Makes When It’s Still, tak ve zbytku tučného setlistu. Celkem čtyřiadvacet tracků (počítaje nutná vydýchávací intermezza) zahrnulo větší část novinek i slušný mix z alb minulých a udrželo pozornost až do konce. Nikdy totiž nevíš, kdy se v půlce setu zničehonic objeví jeden z nejzprofanovanějších taháků „How Do You Know It’s Not Armadillo Shells?“.

Vyjmenovávat, kde co fungovalo, asi nemá smysl. Navíc by mi to pánové svými názvy zrovna dvakrát neulehčili. Tak možná jen tahle: šlapalo to všechno a šlapalo to dobře, od nové fan favourite „Monica Lewinskibidi“ po přídavek nabitý klasikami „BCKYRD“ a „*Equip Sunglasses*“.

Tak trochu koncert, tak trochu stand-up… Hot Mulligan jsou prostě skupina, která baví. Kromě nadupaného setu se pohodář Tades podělil o zážitky z Prahy, zachránil peněženku a po menším boji s výslovností českého „chrpy“ nakonec s nápovědou z publika pocenil obě úvodní kapely. Někde mezi nenuceným humorem pětice, která se prostě nebere příliš vážně, by ale neměl zapadnout její skutečný um. Právě svou bezprostředností zvládají strhnout, dojmout i pobavit.

Hoši si Prahu chválili, tak doufejme, že na nás teď už nezapomenou.

Text: Šárka // Foto: Lucka