V klimatické krizi poznáš skvělý festival. Mighty Sounds slavilo ve stylu, až se stage prohýbaly (Fotoreport)
Mighty Sounds slavilo jubilejní dvacáté výročí, a i když se agresivní sluníčko snažilo, seč mohlo, tenhle mejdan neusmažilo. Naopak, upevnilo už tak sevřený vztah mezi fanoušky a pořadateli, kteří dělali první poslední, aby vše proběhlo hladce a v nejlepším pořádku. Což se jim za nás hrdinsky povedlo. Jak se ale bude na tyhle mocné zvuky vzpomínat celkově?
Už při pohledu na teploměr by ještě před festivalem jednoho kleplo. Ručička na teploměru mířila výstražně nahoru (někam přes 40,1 stupně, tedy dosavadní tuzemský teplotní rekord) a některé z telefonů to už ani nestačily měřit, protože to dávaly hůř než lidé. Zatímco některé akce byly z preventivních důvodů zrušeny, tým Mighty Sounds se rozhodl náročnému soupeři postavit čelem a s potem a tradičním úsměvem na tváři nelehkou výzvu přijal.
ORGANIZACE NA JEDNIČKU, VÍC UDĚLAT NEŠLO
Jedna z našich mála, ale dlouhodobých výtek zněla, že je na Mighty Sounds málo stínu. V tomhle ohledu můžeme letošní přístup maximálně ocenit. Areál nově čítal stínítka, více míst na sezení, více zastřešení, ke kterým se přidaly i výrazně otevřenější stany, a dokonce těsně před festivalem implementované větráky ve stanových prostorách. Schopnost takto reagovat na nastalou situaci maximálně oceňujeme, protože by jinak festival tak hladce proběhnout nemohl. Zároveň tušíme, že by bylo asi snazší (jako u jiných akcí) strčit hlavu do písku, věřit, že to „nějak dopadne“ a hledat výmluvy. V Táboře se ale hledala řešení, která mimo jiné přinesla také pítka, navýšení počtu bazénků i nově implementované brány pro zchlazení.
A i když se jedná v jádru o punkovou záležitost, Mighty opět obhajuje i pozici nejhygieničtějšího festivalu s nadstandardním zajištěním sociálních zařízení, a to bez nesmyslných poplatků navíc. Vedrem soužený dav si navíc opět užil i výjezdů místních hasičů, od kterých se s radostí nechal sestřelit vědrem vody. V tomto ohledu udělujeme jedničku za péči a smekáme, protože to mohlo potenciálně skončit hodně špatně, ale lidé opravdu ocenili pečlivost. A my budeme určitě zvažovat post nejlepší festivalové organizace sezony.
NEEXISTUJÍ BARIÉRY A VELKÉ NÁVRATY
Ale pojďme se vrhnout i kapely a vystupující. Páteční dějství jsme zahájili s německými sympaťáky ITCHY, kteří dokonale klamou tělem. Na scéně jsou přes 25 let, a přesto vypadají a především působí jako newcomer a rádi si zaplavou na všem, co bude zrovna po ruce. Jejich generační současníci The Fialky zvládli hlavní stage s noblesou a punkově-profesorským přístupem. A bylo přeci jen cítit, že jsou doma spíš na Mighty než na Rokáči.
Naším headlinerem prvního dne (a dost možná celého festivalu) se ale jednoznačně stali House of Protection s jejich doslova kontaktní show. Mrda, která by probrala i mrtvého, vyčnívala z pátečního programu jak žánrově, tak výkonově – stage i dav měla kapela absolutně pod kontrolou a kytary lítaly vzduchem stejně jako členové publika. Chvílemi to znělo jako věc, která by mohla přirozeně doplnit soundtrack akčních klasik jako Matrix nebo Blade, prostě pumpovačka v moderním kabátu s lehkým překryvem vlivu devadesátek. Večerní mecheche doplnili ještě hardcoroví kmeti Agnostic Front s poselstvím „fuck social media, this is real” – připomínkou, že dobrý vzpomínky se dělaj v bordelu do stagí, ne čučením do obrazovky.
Svůj návrat a možnou derniéru na stagi prožili také oblíbení Prague Conspiracy. Dojemné rozloučení s publikem, které i přes pauzu neztratilo nic z hráčského umu. Vrcholem prvního dne se pak mělo stát vystoupení Asian Dub Foundation, což se ovšem zas tak neprojevilo. Prostor před stagí zel místy prázdnotou a do jisté míry šlo o odvážný booking, který si za svůj tolik Mighty people nevzalo. Nás to ale v té lavině občas podobně znějících kapel celkem bavilo. Večer uzavřela crew Zlomená scéna, což byla až Jolandovsky přesná předzvěst dění dalšího dne.
ZLOMENÁ SCÉNA, NOVÁ TVÁŘ PUNKU A DOPOLEDNÍ VARIACE SALT
Naše stanové osídlení praštila už kolem osmé agresivní slunečná facka, a tak nebyl nejmenší problém dorazit do areálu již k poledni, kdy Monster stage osídlila jedna z mála letošních corovek, přerovští Heartache Avenue. Šlo bezesporu o jeden z nejzábavnějších domácích setů, až nás skoro zaráží, že se jednalo o kapelu, která se do line-upu dostala skrze soutěž. Klukům to hraje skvěle, mají zdravé sebevědomí a umí se prodat publiku. To se i v místní Sahaře nenechalo dvakrát pobízet a především týpek s tílkem Terror byl jako nehrající člen kapely, který vystřihl hned zrána stojky, salto a pestrou variaci skoků. Jsme na vývoj téhle bandy hodně zvědaví a určitě je budeme chtít vídat na stagi častěji.
Vysoká očekávání u nás panovala ohledně Bad Nerves, kterým se často přisluhuje titul budoucnosti punku. Britská rebelie s vibem z filmu Cruella neslevila z pedálu ani v dobách těch nejhorších veder a navázala na dobrý dojem z nedávného Futura. Nenechali jsme si ujít ani The Cloverhearts, definici slova pohoda s dudami a flétnou v zádech. Prostě taková ta věc, která ti bude hrát v uších a zahřívat u srdce, když si půjdeš pro další čepovanej Guinness.
Trochu bedlivěji jsme vyhlíželi The Ataris. Pro někoho kapela pár hitů, pro jiné naprosto zásadní skatovej soundtrack. Naplněnej stan dal za pravdu té druhé straně barikády. Super atmosféra a výlet zpátky do 00’s bezstarostnýho pop punku, kterému chybělo už jen stažený okýnko a nekonečná americká dálnice. V pohodičkovém módu se tradičně nesl i set Fast Food Orchestra, kteří tentokrát zvolili růžové obleky se stejně barevnými kravatami a černé košile. Kromě módní policie potěšili i tanečníky – komu není příjemná strojená taneční, může své pohybové základy nabírat právě s Fastfoody.
Po klídečku a pohodičce ale přišly na řadu nepokoje, kde máme hromadnou redakční shodu – nejvýraznějším momentem se stal set Death Lens! Z původního ‚hmm, to bude celkem v pohodě, kalifornská shoegaze houpačka‘ se stala smršť energie, spontánnosti a nakonec i hromadného nadšení, pod jehož náporem se doslova prohla stage. Death Lens stupňovali tempo a v duchu Smackova „je čas to udělat ještě víc crazy“ se nakonec na pódiu objevily desítky euforických skokanů a zbytek už je historie. Kandidát na objev, vystoupení a bordel roku.
Dokonce tak velký, že zastínil i krásně nostalgické Pennywise a z technických důvodů posunuté Mutanti hledaj východisko, kde nás překvapivě více bavila instrumentální stránka. Jejich vliv je ale nepopiratelný a je slyšet například u následovníků Laokoon, které bychom na Mighty také někdy rádi uvítali.
EMOCE A RANNÍ DÁVKA SWINGU
Na neděli byly hlášeny teplotní rekordy, ale poctivě se nám fungovalo a žilo trochu líp. Možná za to mohla i ranní dávka swingu, kterou obstaral místní Swing Band Tábor. Už jste někdy slyšeli „Zetor“ od Visáčů v jejich pojetí? Pokud ne, koukejte to dohnat, protože to posunuli úplně jinam! Poté přišla řada na velký příběh Banánova návratu na stage. 50m Znak se postarali o jeden z nejemotivnějších a nejvýraznějších domácích setů letošního ročníku. Důkaz toho, jak hudba umí spojovat, i když to zrovna není lehký. Zároveň rozhodně musíme zmínit i antifašistický apel. Dřívější až trochu imaginárně působící hrozba se přeměnila v děsivou realitu zastoupenou ve vládě, ale jak Banán krásně shrnul: „To oni se bojí nás.“ Ale bude to boj, který nebude snadný a asi bude i bolet. My po tomhle setu buleli dojetím.
Na veselejší notu zahráli o pár minut později Gutalax. Definice party a toaletní veličenstvo záměrně zvolilo menší stan, lidi vyrabovali toiky a WC četa po setu jen stěží stíhala doplňovat. Fenomén, který nevysvětíš, ale prostě musíš zažít. Silné domácí zastoupení toho dne uzavíráme naším loňským objevem ravebombs, který jako by reprezentoval obě stránky svých předchůdců. Jejich texty v sobě nesou sociální angažovanost a zároveň je to totální mejdan. Pro berounskou trojici šlo o dosud největší show a určitě budou muset ještě trochu máknout na zvuku, ale zároveň mají dar strhnout davy a získat si je hned na svou stranu.
The Casualties ani The Flatliners v nás nezanechali výraznou stopu, a tak jsme se odvalili na stage k Wargasm, kterým Mighty sedlo jako prdel na hrnec. Zprvu naprosto zdecimované publikum ze sebe díky těmhle šílencům vymačkalo úplně poslední zbytky energie a kde se to v nás všech vzalo, doteď nechápeme. I když vlastně jo, protože i Wargasm přijeli naspeedovaní snad ještě víc než obvykle a vzájemně došlo k vybičování se k jednomu z nejvíc crazy setů léta.
Jako poslední zůstal v areálu náš nezdolný fotograf z města pikadoru Adam, který popsal závěrečné Skindred těmito slovy: „Definice nesmyslu a toho, jak si představuji Hadrabáka v padesáti na Pouštěčce.“ Reggae zpěvák v nu metalové kapele, co vám pustí od „Last Resort“ až po Jet2 Holiday… no prostě šílenost, která nastoupí v přepáleně nesmyslné beranici a s kožichem, že by i Leoš záviděl. Vlastně nesmysl, ale taky ukázka, jak se dělá závěrečná party. Všechno si to sedlo, došlo na novější i starší věci, byla to zábava a o to jde hlavně.
PRAVIDELNÁ DÁVKA EMOCÍ
Mighty Sounds i po roce obstálo a z některých úhlů pohledu doslova zazářilo. Mohli jsme vidět pár nezapomenutelných setů, mezi které se letos určitě řadí demolition mani Death Lens, Wargasm, House of Protection a 50m Znak. Hlavně se ale vyplatí smeknout před organizačním týmem, který se umně popasoval v nerovném souboji s globální klimatickou změnou a (symbolicky v týdnu narozenin Václava Klause) udělali první poslední, abychom fesťák ve zdraví přežili. Přejeme Mighty všechno nejlepší a rovnou vás zveme na další ročník, který proběhne 25. – 27. července 2027. Lupeny jsou již v předprodeji.
