Josefstadt. Menší ale neméně výživná verze Brutal Assault (Report)

Pětadvacátý ročník znovu odložen, ale dostali jsme dle mého za to hezkou náplast. Na Brutal Assault jsem jela bez očekávání. Opravdu jsem se těšila hlavně na tu atmosféru a v závěru jsem odjížděla neuvěřitelně spokojená. Jela jsem tam hlavně jako na dovolenou. Za ničím jsem se nehonila a můj osobní cíl byl, si to užít.

Takto ze začátku bych chtěla vychválit organizátory, že v takovéto době zvládli připravit třídenní akci. Příprava několika kempů, zajištění parkovacích míst a samotně připravený areál. Díky! Je potřeba poděkovat i samotnému městu Josefov. Hospody i restaurace byli jako obvykle připraveni na nápor hladových hudebních nadšenců. Za sebe musím vypíchnout Potraviny u Kostela, kam chodíme na snídaně. Mají připravené kromě obvyklých potravin, co krám nabízí i namazané housky, za mě vedou ty se šunkou a uvaří vám do hrnečku i čaj nebo kafe. Můj bratr navštěvuje Řeznictví Josefov, kde si chválí polévky a nízké ceny. Ideální kombinace, co říkáte?

Festival doprovázelo teplé letní počasí. Letos byli připravené dvě stage. Hlavní stage Sea Shepherd a menší Oktagon. Já byla pečená vařená hlavně u té velké a sem tam navštívila malou. A teď už k tomu nejzásadnějšímu, hudební scéna. První kapela, která otevírala festival byli čeští ANIME TORMENT, kteří se zhostili svého úkolu skvěle. První wall of death letošního festivalu bylo na světě. Další na scéně začínala nizozemsko-slovenská kapela DISTANT. Dalšími byli post black metalová skupina HARAKIRI FOR THE SKY, u kterých jsem se trošku bála, že se budu nudit. Bála jsem se monotónnosti a podobnosti skladeb, ale naživo fakt dobrý. Sice jsem si dělala srandu, že při jejich setu zahráli tak pět skladeb, ale myslím, že daleko od pravdy jsem nebyla. Ze čtvrtečních kapel zmíním ještě rozhodně polští death metalisté DECAPITATED, kteří mne rozhodně bavili nejvíc z celého dne. V pozdních odpoledních hodinách přibývalo lidí jak před stagi tak v pogu, jak hub po dešti. Nebo spíše komárů, těch jsem si užila také dost.

Z pátečního lineupu pro mě vedou na plné čáře němečtí MENTAL CRUELTY. Kapela se jako jedna z mnoha objevila i letos na Fajtfestu. Byla jsem z nich naprosto v šoku, za mě obrovské wow. V setu se objevili i čeští SKYWALKER, kteří dle mého nedostali od fans na Brutalu takovou energii zpátky jakou jsem očekávala. Na druhou stranu kapela se toho zhostila skvěle, nadšení z toho být po roce a půl na stagi bylo patrné. Kotel byl, to ano, ale očekávala jsem větší hype. Rozhodně musím zmínit i naše slovenské bratia ČAD a z druhého dne CATASTROFY. Měli prostě super hlášky a zvládly roztančit i prsty na noze. Jsem ráda, že zahráli i black metaloví MARDUK, kteří svojí temností zvládli udržet bouři dále od Josefova a na mě se zřítilo jenom pár kapek. Navíc k jejich setu bylo přidané přírodní osvětlení. O kterém jsem si zpočátku myslela, že někdo fotí s bleskem, ale když se o pár světýlek dál přidal i hrom, bylo jasno.

Sobotní ráno bylo ve znamení toaletního papíru a kapely SPASM, kterou přišla podpořit spousta fanoušků. Připomnělo to Brutal Assault 2019, kdy jako první hráli Gutalax. Před podiem plno a po odehrání setu se plno lidí rozprchlo. Letos se moc nerozprchli, opravdu dost jich tam zůstalo. Ale hodilo mi to flashback, že ráno začínala také grindcorová skupina a k tomu ještě česká. Ze soboty musím rozhodně zmínit polskou black metalovou kapelu GRUZJA. Rozhodně si myslím, že označení žánru „black“ je málo. Zaujalo mě už jenom to, že se na podiu objevili čtyři zpěváci. Bylo to šílené, na nějaké skladby se dobře skákalo, pogovalo a jindy jste byli prostě v šoku a koukali. A hlavně mi to bavilo. Myslím si, že si to museli užít všichni, kdo stáli vepředu, jako já. Vzadu prý nebyl tak dobrý zvuk. A kombinace black metalu, barokní hudby, breakcore a trip hopu? To je francouzská skupina IGORRR. Experimentální, zajímavé, šílené (v dobrém smyslu) a rozhodně zaujalo.

Vím, že všechny kapely, co jsem zmínila, hrály na velké stagi. Ale já opravdu byla i v Oktagonu. Tady se moje koncentrace vykrystalizovala především na závěrečné CRIPPLED FINGERS, kteří dodali vyčerpanému publiku poslední možný faktor pařby.

A teď nekapelní záležitosti. Během horkých dní jsme se dočkali i několika osvěžujících sprch od hasičů. Mnoho lidí využívalo i koupaliště v Jaroměři, nebo osvěžení v řece, která je nedaleko festivalu. V menším areálu, než jsme zvyklí oproti předchozím (normálním) ročníkům, jsme měli i tady několik stánků. Ať už s občerstvením, nebo tričky a drobnostmi. Obzvláště jedlíci měli fakt na výběr. Ať už hambáče s dvojitou porcí masa, nebo celerových placek z vegetariánské a veganské části (placky nám moc chutnali). Ocenila jsem i stánek ve stylu kavárny, kde jsem si dala horkou čokoládu a čokoládový dortík. A určitě nejsem jediný člověk, který jí na festivalu dortík. Gastro lze jedině vychválit.

Co se týče ještě dalšího vyžití na festivalu. Byla otevřená část katakombových chodeb, kde bylo možné dostat se k Lemmyho oltáři. V části areálu bylo i letní kino, ve kterém se po setmění promítaly filmy. Když byly opravdu vysoké teploty, lidi se chodili schovávat právě do katakomb či Oktagonu. A pomyslný boj o stín přinášel občas opravdu hodně bizardní podívanou.

Skvěle užité tři dny zalité sluníčkem podkreslené temnou hudbou. Co víc si přát?

Foto // Text: Lety

13. 2. 2013 – v toto na oko banální datum vzniklo něco, co z původního skromného a ne úplně sebevědomého článku přerostlo v nynější podobu. Právě v tento den totiž světlo světa poprvé spatřila Klubovna. Z původně hudebně publicistické rubriky na jednom z webzinů vznikl samostatně soběstačný projekt, který se však snaží navázat na původní ideu. Nedělat ze svých fanoušků pouhé bezduché konzumenty, ale aktivní součást celého mimořádně interaktivního projektu.

Sleduj nás na: