Jak mravenečník k cibulovým kroužkům přišel aneb když je venku bezjaří alou na sedmičku! (Fotoreport)

Byla přesně půlka ledna a tudíž nastal nejvyšší čas navštívit první akci mého koncertního roku 2026. A když mají první společný koncert kamarádi ze Springless a Anteater, volba padla jednoznačně na strahovskou Sedmičku.

Tři formace, co se zde sešly – každá hudebně jiná, ale dohromady to ten večer fungovalo skvěle jako perfektně složené puzzle. Několik desítek zúčastněných společně s interprety vytvořili příjemnou a pohodovou atmosféru. Plno lidí jsem v klubu znal a tudíž mi to přišlo jako takový velmi vydařený soukromý večírek.

Čtvrteční večer načala místní parta The Onion Rings. Když tvrdím, že místní, tak je to myšleno do posledního puntíku opravdu tak. Čtverka přímo ze Strahova, která nás pohostila svižnou hudbou, kterou sama nazývá trumpet´n´roll. Během svého setu, který byl tak nějak z poloviny složen z vlastních písniček a z druhé půlky z coverů, nám nabídli dobře šlapající skočnou proloženou trumpetkou a občas i klávesami.

 Z vlastních písniček zpívaných v angličtině to byly kupříkladu „But I Play In A Band“, „Poster Girl“ nebo punkovější „Where‘d You Go?“. Mohli jsme se zaposlouchat i do předělávek od Green Day, The Offspring nebo Yellowcard, ale nejvíce mě zaujala verze s trumpetou od Rage Against The Machine „Killing In The Name“ – trošku nezvyk, ale rozhodně je dobře, že se dá udělat i tak trochu vlastní verze tohoto nestárnoucího hudebního skvostu. Začínající kapela by mohla časem oslovit i početnější publikum, mix autorské tvorby a předělaných písniček prostě nějakým způsobem fungoval.

Druzí v pořadí se dostali ke slovu a k nástrojům Anteater, sídlící rovněž v našem hlavním městě, ale s kořeny na Domažlicku. Trojička, kterou znám prakticky od jejích začátků v roce 2018 a bedlivě sleduji, jaký udělali progres. Skrze výhru v soutěži Strahov Open Air Band Contest se postupem času prokousali až ke koncertům po Německu a Británii. Už od úvodních tónů otvíráku „Change“ jsem věděl, že nás čeká parádní zážitek. A taky, že jo!

Tahle sympatická partička se do toho obula s pořádnou vervou jako kdysi Usain Bolt do treter. Připravili si pro nás jak starší kousky „Last Holiday“, „Into The Wild“ nebo „I Can Save You“, jež spatřily světlo hudebního světa již před koronou. Ale na podnosu jsme dostali i dobroty novější – procítěnou „Hope“ a motivační nářez „Fuel“, při kterém by si možná někdo šel i zaběhat na nedaleký Strahovský stadion. Nicméně i tyto poslední vydané počiny už jsou venku nějaký ten pátek, tak budeme doufat, že brzy přistane na hudebních platformách nějaká novinka.

Došlo též na parádní kousek původně od The Prodigy „Breathe“. Energií nabitý set, kde zpěvačka Andy hrála na baskytaru, ale v některých písničkách zpívala bez instrumentu. Už kdysi jsem si říkal, že mi svým zpěvem, kdy se do toho nebojí opřít a pořádně zařvat, někoho připomíná. No ano – podle mě tam nějaká ta podoba se Sandrou Nasic z Guano Apes prostě je! A to myslím jako poklonu. Skvěle se doplňovala s kytarovým mágem Jindrou a s bubeníkem Hanzim, který díky blond kštici svítí za bicími jako slunko. Takové to slunko, které se nebojí dát do činelů pořádnou řachu. Tohle trio funguje naprosto skvěle a zasloužilo by si prorazit v našich luzích a hájích daleko víc.

Line-up večera uzavírala pražská punkrocková úderka Springless. Kapela vznikla zkraje roku 2022 a v tom minulém zažila zásadní přelom. Měl jsem možnost je vidět již v květnu během United Islands (ještě v původní sestavě) a následně v novém složení na konci srpna v Café Na půl cesty, kdy se baskytary ujal Bote a především za mikrofon doslova přiskotačil energický Brian, kterého můžeme znát z působení v (troufnu si říct) legendárních Clou nebo třeba Wayward Caines. Radikální řez, který kapelu posunul kvalitativně o nějaký ten level výš. Vystoupení na Sedmičce nám nabídlo rozjuchanou, čipernou show, během které nám kluci naservírovali ze svého něco málo přes rok starého EPčka No Home jako například „A Boy“ nebo titulní song, proložené novými tracky „Fucked Up World“, „Eggs & Spam“ a „Karel Gott“. A na některé se prý můžeme těšit, ještě než nás začne hladit jarní sluníčko po tvářích, měly by být venku.

Už na první pohled je do očí bijící kontrast mezi maličkým Brianem a přes dva metry vysokým čahounem Alanem, který se sotva vešel na pódium s nízkým stropem. I pro takový detail si tuhle sestavu člověk zapamatuje. Hlavně ale hudebně jejich písničky baví a mají drajv, který člověk očekává od kvalitní punkrockové zábavy. Rozhodně velmi potěšil i cover „No Waves“ od Fidlar. Za bicíma seděl věčně dobře naladěný smíšek Lukáš, který nezkazí žádnou srandu a dodává kapele takový ten pozitivní vibe. Zpěvák zase poletoval sem a tam a stojan na mikrofon vlastně taky nepobyl na místě.

S příslibem nových nahrávek, skvělé otvíračky na loňské Summer Punk Párty ve Volyni a předskakování veteránům Ignite se zdá, že mají výborně našlápnuto posunout se výš a prorazit více i v zahraničí. Budeme držet palce borci!

Sečteno, podtrženo – výborná akce se třemi kapelami, o kterých určitě ještě více uslyšíme. A jen víc a houšť takových příjemných večerů s živou hudbou!

Foto // David Franc