I Prevail přivedli Prahu do metalcorového varu. Na počátku nové éry neztratili nic ze své energie (Fotoreport)
Americká sebranka tvrďáků možná zažívá nejsložitější rok své kariéry, při jejich řádění v pražském klubu SaSaZu to ale nebylo vůbec znát.
Skupina I Prevail je tu s námi 12 let a za uplynulou dekádu se stačila stát jednou z výrazných tváří metalcorové a post-hardcore scény. Vlastně by se dalo říct, že se zařadila mezi velmi hlasité jistoty žánru, která s každým dalším albem sbírala více tvůrčí jistoty. Rok 2025 je ovšem zdaleka nejsložitějším v jejich kariéře. Nejdříve v květnu oznámil odchod z kapely jeden ze zpěváků a hlavních tváří kapely Brian Burkheiser, jen o několik dní později pak zemřel jejich manager a kamarád Dave Shapiro.
Pro většinu kapel by se jednalo o těžkou ránu, z níž by se dlouho oklepávaly, v I Prevail se ale rozhodli smutek řešit novou hudbou. Jen pár dní po odchodu Burkheisera vydala kapela nový song „Violent Nature“, po němž následovalo oznámení nového alba, které vyjde už v září. Zbývající zpěvák Eric Vanlerberghe se tím stal v podstatě frontmanem kapely, jenž ke svému tvrdšímu hlasu přidal i čisté vokály. Pěvecky mu pak nově vypomáhá Dylan Bowman, jenž na koncertech přebral i značnou část Burkheiserových pasáží. I Prevail tak stojí na prahu své nové hudební kapitoly, na níž ale naštěstí neztratili nic ze své sebejistoty a drsné energie. Tedy alespoň podle povedeného koncertu v pražských Holešovicích.
Povedený večírek tvrdé hudby odstartovala už předkapela, český metalcorový objev posledních let Abbie Falls. Partička z Prahy se prosazuje svým nekompromisním zvukem, který se vyrovná zahraniční produkci, a syrovou energií, již dovezla i do SaSaZu. Vtipné intro, v němž byla namixována legendární reportáž o bábě pod kořenem s Bring Me The Horizon, nastolilo správný Rock for People feeling, po němž se skupina pustila ze řetězu. Set měla sice kapela krátký (čítal necelou půlhodinu), jednotliví členové ale nechali na pódiu snad všechno, přesně jak zpěvák Tomáš Klár v úvodu slíbil. A i když se klub teprve postupně plnil, obecenstvo se ve slušně nabitém moshpitu také neflákalo.
Po krátkém, ale dosti úderném předkrmu už přišel hlavní chod. A pokud se někteří fanoušci obávali, že bez Burkheisera ztratí kapela kus sebejistoty, hned v úvodu je banda pod Vanlerbergheovým vedením musela vyvézt z omylu. Už osvědčené pecky „Bow Down“ a „Body Bag“ nastolily takové tempo, že člověk čekal, zda kapela či diváci v neustále se rozšiřujícím moshpitu alespoň na chvíli nezpomalí. Nestalo se tak.
Metalcoroví borci rozhodně nepůsobili dojmem, že by je odchod zásadního člena nějak rozhodil. S každou další písní
vypadali sebevědoměji, energičtěji a sevřeněji a zdálo se, jako by jim uplynulé události vlily novou dravou krev do žil. Oproti koncertu na Rock for People před dvěma lety, kde předvedli „jen“ solidní set, zde byli zkrátka mnohem živější a výraznější. Setlist byl chytře seskládán tak, aby se střídaly tvrdší songy s melodičtějšími kusy a koncert tak nikdy nepřešel do jednotvárnosti. V závěrečném combu hitů „Hurricane“ a „Gasoline“ naopak došel do diváckého nadšení.
Zároveň se kapela věnovala zejména své novější tvorbě – došlo na téměř všechny dosud zveřejněné songy z chystaného alba Violent Nature (nedostalo se jen na nejnovější kus „Annihilate Me“). Nejvíce kusů pak zaznělo z dosud poslední desky True Power a počinu Trauma. Počáteční tvorba byla v podstatě ignorována, dostalo se pouze na průlomový cover „Blank Space“ od Taylor Swift, jenž se tentokrát dočkal ještě tvrdšího podání. Absence starých písní ale asi mrzela málokoho, protože nová alba nabízí takovou řadu chytlavých refrénů, výrazných riffů a nálože drsné energie, která ihned dostala celé SaSaZu do varu. A aby toho nebylo málo, dorazili to hoši i nadupaným mash-upem Deftones, Alice In Chains a System Of A Down.
Atmosféra byla navíc stále vřelejší a otevřenější. Chvíli sice trvalo, než se Vanlerberghe před publikem rozpovídal, v druhé polovině koncertu ale s davem komunikoval naplno a stejně jako zbytek kapely působil uvolněným dojmem. S odchodem Burkheisera se navíc skupina ve stěžejních hitech popasovala se ctí. Bowman sice v některých pasážích působil nejistě a jeho hlas se trochu ztrácel v hardcorové zvukové smršti, svou roli však i tak naplnil důstojně a jeho pěvecký kolega mu s těžkou úlohou vypomohl. Také zvuk byl na poměry problémového SaSaZu tentokrát solidní a kromě místy utlumeného Bowmana nabídl přesně takovou metalcorovou jízdu, pro niž si fandové přišli.
I Prevail zkrátka předvedli sebevědomý a nabušený výkon, který musel jejich fanoušky nabít dobrou náladou i adrenalinem. Tahle banda zkrátka ukazuje, že ani po uplynulých turbulentních měsících nehodlá zpomalovat, spíš právě naopak.
8/10
Text // Spooner, Foto // Lucka
