Rozmarné léto na Summer Punk Párty Volyně jak má být (Fotoreport)
Minulý víkend se návštěvníci opět sešli na našem oblíbeném srpnovém centru veselí – Summer Punk Párty Volyně. I čtrnáctý ročník se zas a znovu nesl v duchu familiární atmosféry, všudypřítomné dobré nálady a první den také tropických veder. A kdo že se na prvorepublikovém koupališti předvedl letos?
Pátek pohledem Adama:
Po příjezdu a bleskovém postavení tábora na prvorepublikovém koupališti ve Volyni (v tropických, život znemožňujících 35 stupních) se bez jakýchkoliv keců šlo pro první drink a poslechnout úvodní kapelu. Tou byli pro letošek Springless. Pražská punkrocková partička se startovacího slotu zhostila se ctí. Příjemným, houpavým soundem rozhýbala již tak nesmyslným vedrem spalující areál. Drinky osvěžující se publikum ve snaze neumřít na horko a zároveň podpořit kapelu – bylo to skvělé. Super přivítání takhle na start. Žádná přehnaná mlátička ani ukrutná nuda, zkrátka tak akorát na začátek festivalu.
Poté se ale o dost přitvrdilo. Vedro jak v pekle, tak kdo jiný by měl hrát než právě TCHERT. Opět bezvadný zvuk. Celkově jsem letos nezaznamenal kapelu, která by měla vyloženě špatné nazvučení, byla potichu, nebo naopak zbytečně přeřvaná. Za tohle velký klobouček organizátorům a zvukařům. Nicméně zpět do pekel. Tvrdka hned od startu do konce. Napětí lidí a jejich počet stoupal v kontrastu s pomalu klesajícími, ale o to příjemnějšími teplotami.
Posíleni občerstvením od všudypřítomných přátel a kamarádů jsme se rozhodli, že ještě vydržíme jeden set, než se půjdeme obstarat po vlastní ose. A rozhodně jsme neudělali špatně. Ostravským borcům The Truth Is Out There to sedlo skutečně výtečně. Jestli jsme si nějak přáli a představovali léto, tak to bylo právě takhle. Opravdu nevím, co bych vytkl. Pouze samá chvála. Energie, přesnost, zvučnost, pecka!
Jelikož nejsem fanouškem punku, bylo jasno – jde se pro občerstvení. Zkusím vám aspoň trochu přiblížit, proč to máme na Summeru tak rádi. Poněvadž je to skoro na mé domácí půdě, tak zde potkám nejvíce známých a kamarádů. Nejen z jihu Čech, ale třeba i z Prahy. Až takřka rodinná atmosféra se vzhledem k velikosti festivalu jen tak nevidí. Není problém si vibovat s random lidmi na „Hooked On A Feeling“ ve frontě na pivo, s někým jiným zas u jídla probrat nadcházející shows v Praze. A nebo jako letos kdy pro mě přijde Bróňa se slovy: „Do prdele pomóc, já mám někoho ve stanu,” borce vzbudit a poslat ho o řadovku vedle, kde si kvůli přílišnému doplnění tekutin v důsledku veder spletl číslo popisné. Vše dobře dopadlo, nocležník byl předán do rukou spravedlnosti v podobě jeho drahé polovičky za smíchu všech zúčastněných. Navzdory názvu Summer Punk už není jen a výhradně o punk kapelách. A menší či větší stylová diverzita mu za mě osobně svědčí hodně. Nezajímá tě to či ono? V pohodě, hodinku snadno vydržíš k dalšímu setu. A ty lidové ceny, to je prostě sen!
Madball. Newyorský headliner u kterého sem si kladl hned několik otázek. Třeba kde se bere ta energie? Frontman Freddy se nezastavil až do samotného konce show. I přesto, že jsem měl několikrát koncert Madball na dosah, nešel sem. Zpětně uznávám, že to byla chyba. Rychlost, dravost, tvrdost. Bylo tam vše! Přílišného klidu jsme si neužili ani na konec, kdy závěr patřil kapele P/\ST. Pamatuji si, když jsem na ní byl před pár lety, a šlape jim to čím dál tím víc. I ve značně občerstveném stavu jsme s partou doceňovali jejich kvality.
Tak toto byl můj lidový pohled na pátek letošního Summeru. Maximálně užito a těším se na příští rok!
Sobota pohledem Hadrabáka:
Prvorepubliková plovárna ve Volyni opět nezklamala. Nejde jen o bazén jako takový; ten v sobotu vzhledem k deštivému dopoledni využilo jen pár odvážlivců. Výjimkou byl jen první ročník Žabák contestu alias skoků do vody, ve kterém se soutěžilo ve třech kolech. Bavily kostýmy skokanů i provedení, zvláště v kategoriích „mosh“ a „volný styl“. Myslím, že Rakušáka který při skoku sundal ručník a poté vylezl „na Adama“, ale nic nepřekonalo. Účast byla hojná – nejen skokanů, ale i návštěvníků. A vypadalo to, že obecenstvo toho využilo a po skončení skoků se přesunulo hned na první kapelu. Rychlý hardcore v podání Libido Challenge řízlý trashem, ideální kombinace na rozhýbání pátečně-sobotní kocoviny. Návštěva jedna z největších, pokud jde o první kapely v historii festu. Tanečky na sebe nenechaly dlouho čekat a circle pity nebyly zdaleka poslední.
To Chrpy si přivezli svou dobrou náladu (jak je u nich zvykem) i svůj freestyle typu „poslechněte si nás… nebo taky ne“. Publikum lehce prořídlo, ale „každý šrám je lekcí“, že kluci? Bitter Season total chill v dobrém slova smyslu. Poskakující Kachna na stagi (zpěvák a basák Honza Kučera, poz. red.) byl příjemným oživením. Je vidět, že punkrock americano style má v krvi. Na Hyacinth se začaly rozjíždět crowdsurfy a bylo znát, že se pomalu blíží headlineři. Jihočeši EXN!TO pak ukázali, že ač jsou letitou kapelou, neztratili nic ze svého drivu. Zpěvák mezi lidmi a melodický punk do hardcoru, který bavil. Tahle náhrada za Muerti se povedla.
Po nich hrající Elwood Stray z Německa, to bylo ovšem jiné kafe. Tady šlo o návrat do časů dřívějších – metalcore s melodickými zpěvy a brýlatým frontmanem, který vypadal jako intelektuál z knihovny. A taky spoustu pozitivní energie – hodně plno a hodně se hýbalo. Byly vidět circle pity i stage divy za pomoci sekuriťáků, stejně jako tomu bylo v minulých letech (za což jim patří velké díky!) Došlo i na „sednutí na bobek“ a jump, jak to známe od Lionheart a dalších kapel. Přesto, že je spoustu lidí neznalo, shodli jsme se, že tohle bylo příjemné překvapení a zatímní nejlepší vystoupení celého dne.
Francouzi Breakout po nich byli hezkou ukázkou energického hardcore punku v jeho syrové podobě. Takoví francouzští Casualties… a podoba frontmana s velkým čírem byla zřejmá. Došlo i na tradiční světlici v sobotu večer, pro které se dav pod pódiem halil do červené barvy.
Největší bordel se čekal na Gutalax jakožto headlinera sobotního dne. Bylo vidět spousty lidí mávajících se štětkami v rukou do rytmu i pár lehátek či nafukovacích kruhů. Na Toi Toi lehátku proplul Šimon Blaschko od stage až do bazénu – beach party na suchu pod stagí jak má být. Vzduchem letělo taky pár toaleťáků, jeden z nichž dopadl na nafukovací gumovou pannu v publiku. Celkově ale asi trošku zklamání poté, co jsme viděli na videích z jiných festivalů, kde hráli. Kluci však po vystoupení vypadali spokojeně, takže si to užili i tak.
A poslední hospodští piráti – kapela Pirates of the Pubs. Přeživší si užili pirátské kostýmy, námořnické kolo na stojanu od zpěvákova mikrofonu a melodický punkrock à la Celtic punk. Texty o pirátech a chlastání ocenili nejen fanoušci kvalitnějších rumů. Opět naprosto užité.
Spousta zážitků, parádních kapel, rodinná atmosféra… SPP dávno obhájil svou pozici a líbí se mi, jak se rok od roku rozšiřuje. Navíc areál plovárny je naprosto unikátní.
Text // Adam & Hadrabák, Foto // Adam
