Hospi (Wictims): Nesnáším rivalitu a jsem vděčný, že mohu být součástí scény. Lidi v Chomutově jsou po akcích hladoví!
Chomutov. Pro některé Sin City, pro další jedno z epicenter “České Floridy” a pro jiné zase oficiálně nejošklivější město a místo naší krásné republiky. Všude přítomný funkcionalismus běžné oko úplně nepohladí. Drsný sever má ovšem co nabídnout, a to i z hudebního hlediska. Zvlášť pokud jde o svět metalu, kterému pevnou rukou vládnou místní dobří rodáci z Wictims.
Kapela s peklíčkem v srdíčku na dlani se již 19. března představí v místní Kulisárně, kde po boku Hillside, Marked As An Enemy a Silent Generation uzme roli headlinerů naší KlubovnaFajtfest Night. Nejen o Chomutově, jeho reáliích a velkých kapelních plánech, s námi pohovořil Tomáš Hospodka, frontman a hrdý rodák města, které vzal letos za vděk i sportovní velikán Jaromír Jágr.
Otázka na úvod je více než jasná. Myslíš si, že nám to po těch třech odvolání s KFN u Vás konečně vyjde?
Jasně, že to vyjde!! Situace v naší zemi se pomalinku, ale jistě uklidňuje, a my pevně věříme, že koncert bude. KlubovnaFajtfest Night v Chomutově je jedna z prvních metalových akcí tohoto roku a lidi jsou hladoví. Myslím, že se máme na co těšit, bude to velký.
Aktuálně máte venku singl “Future is Dead”, který se zároveň stane titulním singlem našeho CZ/SK playlistu. Jaké máte na letošek plány? A dočkáme se i dalších věcí po spolupráci s Mattem ze Silent Generation a Tondou Smrčkou i dalších hostovaček?
Plán je jasnej, chceme koncertovat! Náš kytarista Malci, který je nejvíce aktivní v hledání koncertů, to do nás pere hlava nehlava. Malci by nejraději hrál každý den, proto ho naše manželky přestávají mít v lásce. (:D) Když kluci nahráli ve studiu Seabeast production nástrojovku, tak už v té době jsme věděli, že na singlu chceme mít spešl hosta a Matt byl jasná volba!! Matt je jednoduše jeden z nejlepších vokálů v naší zemi. Před mnoha lety, když jsme se poznali, to hrál se Soul Decoder, a už tehdy mě sralo, jak je skvělej. Pro nás to je čest mít ho na našem singlu… a to, že na singlu bude zpívat Tonda Smrčka jsem celé kapele tajil až do prvního mástru, bylo to takové malé překvápko. Zpěvy jsem měl už předem vymyšlené, ale čisté vokály takhle vysoko prostě neuzpívám. Já si zazpívám maximálně jen hity od Oldy Říhy. No a Tonda to vystřelil úplně bravurně a posunul skladbu uplně na jiný level, a to nemluvím o zvuku, který má Tonda také na starosti. Do budoucna mám v plánu spolupracovat s dalšími umělci. Už je mám dokonce v hledáčku, ale to nemohu prozradit, protože to je další překvápko. Ale už teď mohu prozradit, že s When goodbye means end jsme právě dokončili nový singl, ke kterému budeme natáčet i videoklip. Také se chystám do studia, kde budu nahrávat vokály pro kamarády DÆRRWIN a v létě by mělo vyjít nové album kapely Origin of Infinity, kde jsem se také zhostil vokálů.
Jsou to již dva roky, kdy se Victims přetransformovali na Wictims, což s sebou neslo celkem dost změn. Personální změny, změna názvu a taky založení nových sociálních sítí. Můžeš se prosím ještě jednou vrátit k tomu, jak k téhle změně došlo? A jak zpětně tenhle celkem riskantní krok hodnotíš?
Změna, co se týče názvu kapely a založení nových sociálních sítí, přišla v úplně ten nejhorší okamžik, a to v termín vydání našeho debutového alba Lorn Echoes. Všechno odstartoval odchod zpěváka Venci, který měl na starosti veškerou grafiku, kterou ovládal opravdu bravurně (viz. album cover a plakáty koncertů) a také veškeré sociální sítě. Po jeho odchodu jsme záhadným způsobem přišli o facebook a instagram. Před námi byli jen dvě možnosti. Za prvé, založit veškeré internety znova pod stejným názvem Victims, a tím být nadále spojováni s jinými kapelami se stejným názvem, třeba se Švédskými Victims, i přesto, že hrajeme totálně jiný styl hudby. Bylo to docela nepříjemné, a to hlavně od lidí mimo Českou republiku. Už když jsem v roce 2010 přišel do kapely na post zpěváka, tak jsem navrhoval změnu názvu, ale neprošlo to. Druhá možnost byla ta, že změníme název kapely, a tím se konečně vymotáme z toho začarovaného kruhu jménem Victims. Nechtěli jsme úplně změnit název kapely, lidi v naší zemi nás přeci tak znají, kompletní změna názvu by byl ještě větší krok zpět, tak jsme se rozhodli jen pro malou kosmetickou změnu, teď jsme Wictims.
Když jsme se o tom později s klukama z kapely bavili, všichni jsme se shodli, že odchod Venci vlastně zachránil celou kapelu. Kdyby zůstal, většina z nás by stejně odešla, a podle mě si to Venca dobře uvědomoval, proto odešel, ale pamatuji si, že ještě před jeho odchodem mi říkal, že už se v kapele delší dobu necítí moc dobře. Venca měl trochu jinou filozofii co se týče vedení kapely než my ostatní, i přesto, že on sám to určitě myslel dobře, ale v kapele to nedělalo dobrotu a atmosféra byla dost napjatá. Co mě na tom osobně nejvíce mrzí je to, že už se vůbec nevídáme. Vím, asi to zní divně, každý si možná řekne: „Nejsi v kapele nejsi kámoš,“ ale to, že už nebyl členem kapely, pro mě neznamenalo, že ho nechci nikdy vidět. S Vencou jsme si navzájem dali nejlepší léta našeho života, byli jsme 13 let nejlepší přátelé, já jsem to tedy tak cítil. Prožili jsme spolu hrozně moc super zážitků, přestěhovali jsme se do Prahy, bydleli jsme spolu, měli jsme rádi stejnou hudbu, měli jsme stejný vkus na ženský a milion dalších věcí. S klukama z kapely občas rádi zavzpomínáme na společné časy. Byly to i dobré časy. Venca s námi nechce být v kontaktu a my to respektujeme a přejeme mu jen to nejlepší.
Vraťme se k těm sociálním sítím. Vy jste museli “lajky” a “followers” sbírat po x letech práce na scéně úplně odznova. Je v dnešní době hodně složitý takhle lidi aktivovat?
Ano, začali jsme úplně od nuly a přiznám se, že ani dodnes nemáme tolik lajků a followers, co měla stará FB stránka Victims. Dokonce padla i myšlenka, že si lajky a followers koupíme, ale nakonec jsme si řekli, že je to blbost a touto cestou, kterou jede hodně kapel kolem nás, jít nechceme. V dnešní době je extrémně těžké zaujmout fanoušky, s tím neuvěřitelným počtem kvalitních kapel, kterých jsou plné internety. V naší zemi možná malinko vyčníváme, ale s porovnáním se světovou třídou jsme furt kapela z vesnice. Za mě tedy musím podotknout, že Československá scéna má určitě co nabídnout a myslím si, že kvalita kapel jede neuvěřitelně nahoru, třeba takový Skywalker, Silent Generation, Rise of Surya nebo Landless, do kterých sem asi zamiloval. Poslední 3 roky se o sociální sítě starám převážně já a snažím se sdílet nejen naše kapelní věci, ale i novinky kapel z celé scény. Byl bych rád, kdyby si kapely šly trochu víc naproti a navzájem se podporovaly. Nesnáším rivalitu a jsem vděčný, že mohu stále hrát a být součástí scény.
S naší KlubovnaFajtfest Night se na sever Čech vydáme úplně poprvé. Jak to podle tebe vypadá s návštěvností koncertů a obecně aktivitou okolo tvrdší hudby?
Jsem hrozně rád a těší mě, že jste si vybrali naše město pro konání KlubovnaFajtfest Night. U nás v Chomutově je velká základna rock/metalových fanoušků, což může to dosvědčit nespočet kapel, které u nás hrály a často nevěřily vlastním očím, že na koncerty může chodit i víc jak 150 lidí. S mojí druhou kapelou When goodbye means end jednou přišlo do stejného klubu, kde se bude konat i KlubovnaFajtfest Night, přes 300 lidí! Stál jsem na podiu, koukal do publika a byl sem hrozně dojatej. Momentální situace ohledně vládních restrikcí, které se zvolňují, je příznivá, a tak mám takový hřejivý pocit, že KlubovnaFajtfest Night bude velká. Jak už jsme řekl, lidi jsou hladoví po koncertech. Se všemi se kterými jsem mluvil, mi to jen potvrdili. Hlad je veliký a já ho mám taky!
Přiznám se, že pro mě osobně Chomutov není úplnou neznámou. Loni jsem v jeho okolí trávil poměrně dost času a musím se přiznat, že mi ta jeho “ošklivost” nakonec docela sedla. Má to svoje kouzlo, který si tam buď najdeš nebo ne. Proč si myslíš, že má tohle město tak špatný jméno?
Hele, když jsem se v roce 2010 stěhoval do Prahy, tak sem si řekl, že už se nikdy nevrátím. No a po 8 letech jsme se s radostí vrátil. Praha je super, 8 let jsem žil převážně v centru a vždycky měl kam jít, koncerty, milion barů a restaurací, to mě hrozně bavilo, ale jak léta plynula, tak sem si uvědomil, že je to všechno hrozně zběsilý. Možná to bylo i stylem života, jaký jsem tehdy vedl. Po 8 letech jsem se vrátil zpět do Chomutova a už bych neměnil. Potkal jsem tady super ženskou, a to jsem si původně myslel, že jí najdu v Praze. Já ten Chomutov mám prostě rád, mám tady rodinu, přátelé, kapely a upřímně musím říct, že se tady cítím bezpečně… nebo mám prostě štěstí.
Když to trochu přeženu, tak na mě Chomutov občas trochu působil jako takový Rusko. Viděl jsem tam naprosto očividný sociální rozdíly, který jsi poznal na první pohled. Ty jsi tu dlouhý roky pracoval převážně v gastronomii a řekl bych v nejlepším podniku, který tohle město nabízí. Myslíš si, že je tam ambice město a jeho atraktivitu a životní úroveň nějak zásadně zvedat? Nebo jsou lidi vlastně spokojený?
Člověk má na místo, kde se narodil a žije celý život, úplně jiný pohled, než když tam přijede úplně poprvé. Vídám ty rozdíly každý den, že už mi to ani nepřijde a beru to jako součást. Den, kdy jsem se nastěhoval do Prahy, jsem jel tramvají z Dejvic až na ubytovnu do Strašnic, a to bys nechtěl vidět ty myšlenky, co se mi honily hlavou. A když jsem šel poprvé do práce, tak jsem se v centru 2x ztratil, musel jsem si koupit mapu a rodiče mi ze srandy dokonce koupili tašku přes rameno, kde na přední straně byla mapa centra. Co se týče gastronomie v Chomutově, tak ta se za poslední roky dost zvedla, ale podle mě se to děje všude, a to hlavně díky pořadům jako jsou Ano, šéfe, Hells kitchen a jim podobné, po kterých díky přiblížení lepší gastronomie lidé začali vyžadovat lepší služby.
Restaurace se samozřejmě přizpůsobily náročnějším zákazníkům a kvalita za poslední roky šla hezky nahoru, hlavně co se týče kuchyně, na place to často dost hapruje, hlavně co se týče přístupu a znalostí personálu. Když jsem v Chomutově nastoupil do Restaurace Republika, tak jsem tomu moc nevěřil, ale nakonec jsem byl mile překvapen, že zákazníci nepřišli jen rychlou večeři, ale že se zajímali o víno, které jsem nabízel, a nechali si ode mne dlouze vyprávět. Hrozně rád mluvím o víně a chlastu obecně. Restaurace Republika je určitě podnik, který bych doporučil, pokud se chcete dobře najíst… a to neříkám jen proto, že jsem tam strávil 2 roky 😊
Sever Čech letos dostal svůj spotlight i díky parlamentím volbám. Dva největší favoriti voleb a jejich lídři tu šli proti sobě.
O politiku jsem se v minulosti nikdy moc nezajímal. Když byly volby, tak jsem si pročetl programy a vybral v mých očích vždy to nejmenší zlo. Minulý rok na jaře jsem to začal o dost víc vnímat a sledovat. Úplně první podcasty, které mě zaujaly, byly od Martiny Kocianové a její Kupředu do minulosti, to mi hodně otevřelo obzory a začal jsem vnímat, co se vlastně děje. A čím déle sleduji politickou situaci, tím více mě ty lidi ve vládě upřímně serou. Jak můžou v noci spát?! Mě by svědomí pobodalo do krku.
Ohromně mě baví tvůj nonšalantní projev, kterým podle mě naprosto na scéně vyčníváš. Je to třeba něco, co sis na stage přenesl právě z výběrové restaurace?
Díky, těší mě, že tě to baví. Před lety za mnou přišel jeden týpek a povídá: “Pyčo hraješ metal, tak se podle toho chovej.” Já nevím, vystupuji tak, jak to cítím, možná se to do metalu úplně nehodí, dost lidí si myslí, že jsem gay. Vůbec nevím, co na to říct. Když zpívám, tak se dost možná tvářím jako zloun, ale když dozpívám a začnu mluvit, tak přepnu nazpět. Od malička mám v sobě zakódované, že lidi musím bavit a rozdávat jim pozitivní pocity a je úplně jedno jestli to jsou fanoušci na koncertě nebo zákaznici v Michelinské restauraci.
Když jsme ještě u tý turistiky a centra zájmu. Letos vzalo za vděk jako nucený azyl i Jágrovo Kladno. Projevilo se to tam třeba nějak na návštěvě místních podniků?
Tak na tuto otázku ti nedokážu odpovědět. Před pár měsíci se mi narodil syn, takže většinu mého volného času věnuji rodině. Chci být táta na plný úvazek a maximálně být manželce nápomocen. Být rodič je neuvěřitelně náročný, a když na to je člověk úplně sám, je to o to více vyčerpávající, takže přebalování, krmení, nekonečné nošení v náručí, noční hlídání, to je můj každodenní chléb. Zbytek volného času trávím s Wictims/When goodbey means end, a dokonce i na to pivko mě manželka taky občas pustí. Ale obecně se situace v chomutovských podnicích za poslední dobu rapidně zlepšila. Všude, kam jsem přišel, bylo většinou narváno a nikdo nikdy po mě nechtěl potvrzení o tečce.
Místní hokejoví Piráti měli ve svý době skvěle nakročeno, dokonce to pod vedením legendárního kouče Vladimíra Růžičky dotáhli až do semifinále Extraligy. Proč si myslíš, že to nakonec dopadlo tak neslavně?
Kdyby si se mě na stejnou otázku zeptal v roce 1998, tak ti vyjmenuji všechny hráče Chomutovského týmu, včetně české repre a do toho kapitány všech týmu NHL. Jako malej jsem v Chomutově chodil na všechny zápasy. Před zápasem jsem si vždy nastřihal plnou igelitku papírových proužků z novin, a když jsme dali gól, tak sem je házel jako splašenej a řval tak, že jsem druhý den nemohl mluvit. Dokonce jsem hrál hokejovou bandy ligu. Hokej byl moje vášeň, doma mám stále přes 3500 hokejových kartiček. No a pak se stala taková věc, že mi někdo dal do ruky kytaru a k tomu mi pustili kazeťák, kde hrála Sepultura, a to byl konec mojí sportovní kariéry. Co se týče novodobých Pirátů, tak nevím absolutně nic. Za barákem mám stadion, ale nikdy jsem tam nebyl. Ale dovolil jsem si zavolat přítele na telefonu.
Můj spolužák David Dinda je náměstek Chomutova a bývalý výkonný ředitel Chomutovských Pirátů. Cituji: “Je pravdou, že uplynulá dekáda byla pro místní hokej asi nejlepším obdobím v novodobé historii. A nešlo jen o dospělé, ale hlavě o výchovu talentů. Pět místních kluků se prosadilo v NHL, řada v reprezentačních týmech. Postavil se nový stadion se zázemím na vysoké úrovni. Jenže sport na takové úrovni stojí velké peníze a každá sezóna spolykala zhruba 100mil. korun. Jsme region, kde se takové peníze shánějí velmi složitě a v momentě, kdy se do ekonomických problémů dostal hlavní partner klubu, mělo to dopad i na sport. Bojoval o přežití ve svém byznysu a hokej šel bohužel stranou. Ta vysoká laťka se pak postupně snižovala, až to dopadlo tak, že pracně vybojované místo na slunci definitivně vyhaslo,“ konec citace.
Podle aktuální situace to vypadá tak, že se už nebudeme muset na akcích prokazovat testy a Tečkama. Myslíš, že je to správný nebo ukvapený rozhodnutí? A dá se nějak zobecnit, jak tuhle záležitost v covid éře vnímali lidi na Chomutovsku?
Jak už jsme zmínil výše, všude, kde jsem za poslední dobu byl, jsme se nikde nemusel prokazovat testem nebo tečkou. Dle mého toho už mají všichni dost a většina ty pravidla zkrátka přestává brát na vědomí (a to nejen lidi z gastronomie). Za mě to vládní rozhodnutí je správné. Víc jak polovina lidí naší země je proočkovaná a zbylá většina prodělala covid. Hrozně mě mrzí rozdělovaní společnosti na očkované a neočkované, to je totalitně na hlavu padlé. Upřímně obdivuji ředitele škol, kteří odmítli diskriminovat neočkované děti, protože děti a lidé v domovech důchodců to podle mě psychicky schytali úplně nejvíc… a je mi opravdu hrozně, když slyším ty příběhy lidí, trhá mi to srdce! Na Chomutovsku ta situace byla ze začátku listopadu podle mě docela napjatá, ale postupem času se to uklidnilo a moc často už na FB nevídám ativaxerské hejty.
Nepřehlédnutelnou postavou vaší kapely je taky klávesák Honza. Jak často slýcháte, že je to metalovej Michal David?
Honza je nejfotogeničtější frajer z naší kapely, občas mu říkám Jason Momoa. Když Honza přišel s myšlenkou, že si koupí klávesy přes rameno, tak jsem hned viděl metalového Michala Davida. Byli jsme všichni nadšení. Jsem hrozně rád, že aspoň něčím se vymykáme českým metalovým standardům, a to právě díky Honzovi!!! Lidem se to líbí a to je důležité.
Přiznám se, že jsem si dost oblíbil ústeckýho rappera Robina Zoota, který v hitu “Hlavy na hlavy” rapuje o životu v Sudetech s dikcí “Jiná mentalita, jazyk, špinavej hood bez tradic…,” kde sám vidíš největší specifika mentality rodáků ze severu?
Jo, Robin Zoot to docela zabil. Song má super flow, ale obecně tenhle styl nevyhledávám. Hodně lidí kolem mě často řeší, že například Pražáci a Moraváci jsou jako nebe a dudy, totálně rozdílní s úplně jinou mentalitou, ale pro mě tyhle specifika nehrají vůbec žádnou roli. Stýkám se s lidma, se kterýma je mi fajn a je mi jedno, jestli je to moravák, romák nebo arab.
FB EVENT KLUBOVNAFAJTFEST NIGHT V CHOMUTOVĚ
SLEDUJ KLUBOVNU
