TOP 2025 podle Klubovny: Alba a EP

A jsme zase na konci roku. Ale že to uteklo! Ten s pořadovým číslem 2025 nám pomalu dává sbohem, a tak je naší milou povinností se zase poohlédnout po všech nahrávkách, koncertech, objevech i zážitcích, které nás uplynulých dvanáct měsíců provázely. A jaký letošní rok byl? To si povíme a ukážeme v sérii tradičních TOPek – přehledně po jednotlivých kategorií.

Letošní rok nás skutečně nešetřil. Dostali jsme se k dosud největším projektům, a tak byl v mnoha ohledech asi nejnáročnějším. S jídlem roste chuť, a tak jsme museli čelit i dosud nejsložitějším zkouškám, které jsme (snad se ctí) ustáli, a už teď se těšíme, co nám přinese 2026! Pár highlightů by se ale přeci jen našlo; letošní rekordní Halloween v Crossu, který se opět rozprostřel do tří pater pražského Crossu. Bláznivě energická Klubovní Pouštěčka na Rock for People nebo série United Klubovna, kterou jsme symbolicky zakončili mimo Prahu, v Brně. Byla to jízda, ale je čas zase jednou udělat něco na vlastní triko. Novinek bylo a bude víc. A propsaly se i do letošního hlasování.

Pro letošek jsme zvolili novou formu tajného hlasování, kdy si každý z 13 hlasujících medvědů bedlivě hlídal a střádal svoje favority, tak abychom dospěli k co nejrelevantnějšímu výsledku. A světe div se, letošní TOPky dopadly místy hodně nečekaně, ale prostě férově. V osudí naší Marcelky (jak přezdíváme korektorce a v tomto případě kontrolorce Šárce) celkem uvízlo 140 zahraničních a 85 domácích titulů a zmínek, ze kterých by se jednomu protočily panenky. Především nás ale zaujaly natolik, že si je s radostí a příjemnou nostalgií rádi připomeneme i na konci roku. A nemůžeme začít jinak než královskou kategorií ALBUM/EP, která především za hranicemi nabídla asi nejzajímavější nabídku za poslední roky. Na domácí půdě naopak bez předem jasného favorita odskočilo pár nečekaných premiantů, kteří by nás na začátku roku asi nenapadli.

V zájmu větší transparentnost jsme naopak ponechali některé funkční modely hlasování z let minulých, kdy 3 body připadly nahrávce, která se umístila na prvním místě. Dvěma byla podarována druhá pozice a trojka to měla za bod. Půlbod pak obdržely zmínky pod čarou, hrdinové těsně pod vrcholem, což je taková berlička, kdy je i trojka zmínek občas málo. Tak jak to tedy letos dopadlo? Pohodlně se posaďte a pohleďte na letošní releasové premianty. Závěrem můžeme prozradit, že se opět dočkáte nejednoho překvapení!  

DOMÁCÍ SCÉNA (CZ/SK)

Domácí scéna pro nás má vždycky prioritu, ale letošek přinesl asi nejnapínavější klání uplynulých let. Jestliže se loni vítězství dostalo The Valentines s 13,5 body, letos jich na piedestal stačilo výrazně méně, konkrétně 11. O titul nejlepší tuzemské nahrávky se také rvalo dosud největší množství nahrávek – celkem 40. A vůbec poprvé se do předních pozic dostali naši sousedé ze Slovenska, kteří mezi CZ/SK tituly brali dvě ze čtyř nejvyšších pozic.

TOP 2024 podle Klubovny: Alba a EP

Nebudeme vás dál napínat. Letošní první místo připadlo silné introspektivní desce DONE od dvojice fresh rapových OGs James Cole a Idea. Mimořádně obsahově i hudebně silná, pestrá deska zasáhla nejedno redakční srdce a zcela právem odchází s příčkou nejvyšší. Na druhém místě, tak trochu symbolicky po loňských Krang, navazují jejich parťáci Rabies, jejichž High On Sugar zvedla nejednomu hlasujícímu tepovou frekvenci s 9,5 body.

Možná největším překvapením všech TOPek je bronzová pozice pro první dámu Milion Plus Saru Rikas, jejíž výrazný debut za sebou se šťastnou sedmičkou nechal například čtvrtého Fvck_kvlta, indiečkové The Silver Spoons nebo peloton kapel jako UE, Marked As An Enemy a Abbie Falls, kteří vyšli na samém konci hlasovacího deadlinu. Jak jsme jednotlivě hlasovali se podívejte níže.

Gumi

1. UE – Halí belí
2. James Cole & Idea – DONE
3. Fvck_kvlt – MŔTVA REVOLÚCIA

pod čarou: CRYSTAL KIDZ – EHHE, Athena Chlebová – VODSRDCE, I Love You Honey Bunny – Don’t Look When I’m Changing, Abbie Falls – Life is just a temporary plan, Petrofski – 26

V průběhu roku jsem lehce bědoval, že letošek trochu smrdí nevýrazností, ale nakonec (především díky závěru roku) bylo co poslouchat. Nade vší domácí tvorbou pro mě vynikl trochu neočekávaný návrat UE (Unaffected Evolution). Krásná, pestrá, koncepční a česky zpívaná deska, která si hraje s nápady, ale taky způsoby, jak se dají popsat emoce a situace. V závěsu končí první společné dílo Jamese Cola a Ideii. DONE se po lidské stránce neposlouchalo lehce, ale svým pojetím jde o unikátní domácí materiál. Je to deska plná sebereflexe, bolesti, ale především nalezení vnitřní síly, jak se sám se sebou vyrovnat. Slzy jsou sexy a formu tohoto dua stvrzuje i neméně povedené pokračování WELL DONE.

Na třetí pozici se mi tlačili přesvědčiví Abbie Falls, překvapivě povedení CRYSTAL KIDZ, ale sahám po třetí možné variantě od Fvck_kvlta – MŔTVA REVOLÚCIA. Na téhle desce oceňuju pestrost, konkrétnost a přesah, kdy se nahrávku podařilo povýšit na manifest, který podporuje imaginativnost i zamyšlení nad problémy života v reálném kapitalismu.

Hadrabák

1. Rabies – High On Sugar
2. Nocturnal Pestilence – The Question (EP)
3. MÄRNØ – Via Incognita

pod čarou: The Fialky – Vykřičníky !!!!

Rabies – High On Sugar: Nenechte se zmást, takové, jak Sugar vypadá, není. Zato baví a je to opět posun ještě více do čistě melodického punk rocku. Na naše poměry vyrůstá kapela minimálně kvalitního evropského formátu.

Nocturnal Pestilence –The Question: Syrovost v textech, prvky black metalu spojené se snovou a melancholickou atmosférou, kterou utváří nejen klávesy v pozadí. Baví mě zpěvačka Alena, která umí jak melodické pasáže, tak i growly a ječáky. Což mě v kombinaci s jejich hudbou neskutečně baví i na tomhle novém EP.

MÄRNØ – Via Incognita: Už na intru je zřejmé, kam se celé album bude posouvat. Do kritiky společenských témat, nespravedlnosti, boje za lepší svět, proti rasismu, xenofobii. Tahle deska je důkazem, že crust má pořád co říci. Hudebně navíc s druhou kytarou, která všemu dodává atmosféru. Takže pojetí crustu spíše s post prvky, zato s melodičtějším zpěvem.

The Fialky – Vykřičníky !!!!: The Fialky zkrátka baví i po letech. Nové album hudebně víceméně stejné jako předchůdci, ale chytlavost a nové texty baví furt. Baví mě, že reflektují texty na současnou problematiku. Dobrý feeling!

Janča

1. James Cole & Idea – DONE
2. Crystal Kidz – EHHE
3. Sara Rikas – Ja, Sára

pod čarou: DIZZLOVE – v duši mír

Letos vyšlo fakt velký množství lokálních desek. A mě nejvíc oslovila ta rapová část scény, kde vyčnívala alba Ja, Sára (Sara Rikas) nebo DONE (James Cole). DONE je nejosobnější a nejintimnější vhled do duše Jamese Cola. 

Album EHHE od Crystal Kidz vyšlo sice až ke konci roku, ale je to tak zábavnej a neotřelej počin, že ho do letošních top 3 musím zařadit. Dejte tomu šanci! 

Šárka

1. Fvck_kvlt – MŔTVA REVOLÚCIA
2. river | house – healin’ (EP)
3. Dizzlove – v duši mír

pod čarou: Hopes – Kings of Hardcore, Rabies – High On Sugar, landless – Parazit, Dream of the Sun – What God Has Taken Once, He Can Always Take Twice, UE – Halí belí, Heartache Avenue – A GOOD SPACE TO BE

Zcela upřímně? K rapu mě to zrovna dvakrát netáhne. Takže zcela logicky mám na prvním místě rapovou desku, že jo… Není zbytí, Fvck_kvlt předložil něco víc než jen album. Štípavý, punkem řízlý manifest, který se nebojí rýpat do konkrétních problémů. 

river | house mě zas donutili na poslední chvíli překopat topky a to je navzdory lidské lenosti všeříkající, ne? Krásný, dotažený projekt, který jen zve k tomu nechat se unášet na vlně post grunge. A na atmosférickou notu mě utáhli i Dizzlove. v duši mír je jeden z řady releasů, které mě letos donutily nechat hloupou předpojatost vůči českým textům ve zpětném zrcátku. Možná je to i těmi textovými drobnostmi, co mi jako bývalému teenagerovi Vršovic a okolí rozsvítily pár vzpomínek, možná zvukem samotným. Tak jako tak, už dlouho na mě nějaká deska nedýchla tak hezkou hořkosladkou nostalgií.

Adam

1. James Cole & Idea – DONE
2. Abbie Falls – Life is just temporary plan
3. Gutalax – The Best (S)hits

Na domácím hřišti trochu budu podvádět, ale 25. výročí je prostě 25. výročí… Jinak první místo prostě famózní a druhé – asi nic lepšího pro mě v tomto oboru nebylo.  

Anet

1. Sakai Club – Sbírky (EP)
2. The Silver Spoons – Groundbreaking Senses
3. Tata Bojs – EP25 (EP)

pod čarou: Lufťáci – Nevadí, Emergency Brake – Včera to bylo snazší, Niké – Another Garden

Mým letošním lokálním favoritem je Sakai Club (dříve Middle of the Sandwich), kapela s novým názvem, ale vyzrálým materiálem. EP Sbírky přivádí posluchače do detailně promyšleného světa –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ texty servírují rej vizuálních obrazů s komplexním příběhem. Příjemné hudební překvapení a koncept, který na lokální scéně nemá příliš obdoby.

Tomáš

1. James Cole & Idea – DONE
2. CRYSTAL KIDZ – EHHE
3. Hothouse – Finally, We Are Well, Stable

pod čarou: TCHERT – An Inquisition of Angels, Fvck_kvlt – MŔTVA REVOLÚCIA

Lucka

1. Sara Rikas – Ja, Sára
2. Skippy McDippy – Skippy McDippy
3. Dukla – Další rok

po čarou: Anna Vaverková – Krása, BUKA – Já, mé druhé já a Kristýna, Karolina Beranova – My Movies

Lety

1. Marked As An Enemy – War Of Mine (EP)
2. Deaf Heart – CALIGULA
3. I Love You Honey Bunny – Don’t Look When I’m Changing

Min

1. The Silver Spoons – Groundbreaking Senses
2. 3dworld – Bipolar Season
3. landless – Parazit

Kačer

1. Rabies – High On Sugar
2. Marpo – Making Country Music Cool Again
3. MIKOLAS – II

https://open.spotify.com/album/0AcCh90V8O1rB0LEMYtSkd?si=XC4R9LzZTLqTiDXj-20MvA

Zdenislav

1. Rabies – High On Sugar
2. Fvck_kvlt – MŔTVA REVOLÚCIA
3. Hopes – Kings of Hardcore

Rabies – High On Sugar: Rozjuchaná a sluncem zalitá melodická jízda, která k nám přisvištěla na prkně se čtyřmi kolečky (a mega vydařeným cover artem alba).

Fvck_kvlt – MŔTVA REVOLÚCIA: Denis Bango a jeho crew nám naservírovali dávku upřímně jedovatých rapových, punkem lízlých šipek, které míří přímo na cíl.

Hopes – Kings of Hardcore: Špičky tuzemského hardcoru přišly na sklonku roku v novém slušivém dresu, ale stále s logem Hopes na hrudi.

Kayu

1. Sara Rikas – Ja, Sára
2. Blanch – Her in Me
3. Berlin Manson, NobodyListen – Alternative für Disneyland

ZAHRANIČNÍ SCÉNA

Loni jsme se nesli na vlně nostalgie s Linkin Park, letošní směr určovala současnost a budoucnost. Právě tu určují hardcoroví inovátoři Turnstile, kteří se svým NEVER ENOUGH zvládli redefinovat podobu současné kytarové hudby a to nejlepší mají zjevně ještě na x let před sebou. Fenomén, kterému podlehl i Elton John, nás strhnul a vynesl si krásných 8 vítězných bodů. V závěsu končí sympaťák s přesahem a jedna z vlajkových lodí letošního Rock for People – grandson. Civilní superstar šlapala Turnstile nečekaně na paty a bylo z toho 7 bodů. Na třetí příčce pak končí další překvapení, Hot Milk. Chlouba Manchesteru za sebou nechala takové velikány jako jsou Deftones, Twenty One Pilots nebo Yungblud. V rámci TOPek a sáhodlouhého seznamu zmínek prostě rozhoduje každý bodík a nic není předem jisté. Aby ne, když bylo ve hře celkem 60 kandidátů. Ostatně posuďte sami.

Gumi

1. Deftones – private music
2. Turnstile – NEVER ENOUGH
3. Deafheaven – Lonely People With Power

pod čarou: Offset – KIARI, Yungblud – Idols, Lily Allen – West End Girl, Dying Wish – Flesh Stays Together, Twenty One Pilots – Breach

Ačkoliv si dlouhodobě udržuju přehled především o domácí scéně, letošek jsem trávil spíše se zahraničními počiny. Za highlight považuju návrat Deftones, kteří se vrátili v nejlepší formě od Koi No Yokan. Miluju, když mě album dokáže pohltit už od začátku, což se díky famóznímu singlu „my mind is a mountain“ podařilo. Mám pocit, že tu není nic navíc, ale nechybí tu ani nic, co na Deftones zbožňuju – charakteristické riffy, introspektivní atmosféra a její dokonalý přenositel Chino. Kéž by měl každý tak silnou pětiletku, jako mají Deftones.

A pak tu máme Turnstile. Cokoliv, co smrdí hypem, mě přirozeně trochu odrazuje, ale šrumu, který mělo NEVER ENOUGH, prostě nešlo uniknout. A tentokrát všechno sedí. Tahle nová perspektiva hardcoru si zaslouží veškerou lásku a pozornost. Turnstile se (podobně jako loni Charli xcx) stali sami platformou, okolo které se buduje nová energie. Momentálně už se taky bavíme o kapele, která začíná headlinovat ty největší evropské fesťáky, plní haly a přesahuje žánr i směrem do mainstreamu, ačkoliv nemusí nic zásadně měnit. Základy položeny na GLOW ON vystavěly další patro, které zatím nemá strop. Hrozně mě mrzí, že jsem nebyl v Lucerně, to by mi level nadšení asi posunulo o stupínek vejš.

K Deafheaven jsem se dostal díky Tomášovi, který mi je doporučoval hned po releasu, ale zásadní vliv měl především koncert na RfP, který mě uhranul a s Refused to pro mě byl highlight festivalu. Nikdy jsem nebyl blackař, ale LPWP mnou hluboce prostoupilo svou atmosféričností i tím, jak komentuje postmoderní dění současného světa. 

Hadrabák

1. Turnstile  – NEVER ENOUGH
2. Bleeding Through – NINE
3. Caliban – Back From Hell

Turnstile – NEVER ENOUGH: Tady se mi líbí mix hardcoru s prvky, skoro bych řekl, až lounge hudby (viz úvodní stejnojmenná skladba z alba), které do sebe společně s kytarovými pasážemi skvěle pasují. Zde se větší posun k jiným hudebním stylům povedl.

Bleeding Through – NINE: Očekávaný návrat po letech s novým albem. Musím říci, že nová deska splnil očekávání nadmíru. Najdete tady prvky black metalu, melodické pasáže s temným zabarvením a hlavně syrovost a energii, které z tohohle alba a z BT dělají to, čím jsou.

Caliban – Back From Hell: Tvrdý, přímočarý hudební projev, zvukově dost podobný předchozím albům. Prakticky žádná změna a nijak dramaticky se to neposunulo. A to je možná to, co mě i na tomhle albu baví. Že je to do jisté míry metal staré školy.

Janča

1. grandson – INERTIA
2. Turnstile – NEVER ENOUGH
3. Deftones – private music

pod čarou: cleopatrick – FAKE MOON, Miley Cyrus – Something Beautiful

Ve výběru zahraniční scény jsem měla dost rychle jasno. Miluji nové album od Turnstile – NEVER ENOUGH. Dotýká se mě to přesně tam, kde se to dotýkat má. Je to úderný, chytlavý, emotivní. I love it! Deska INERTIA od grandsona mi taky jela několikrát on repeat. Cením její úder, přímost a nebojácnou kritiku společnosti. Na scéně potřebujeme víc podobné hudby. A Ježíšek letos přišel trochu dříve, protože nám donesl letošní hudební orgasmus a tím jsou bezesporu Deftones a jejich private music. 

Šárka

1. Arm’s Length – There’s A Whole World Out There
2. Anxious – Bambi
3. Biffy Clyro – Futique

pod čarou: Ben Quad – Wisher, Deftones – private music, Turnstile – NEVER ENOUGH, Have Mercy – the loneliest place i’ve ever been, Super Sometimes – From Then & Now, Sport – In Waves

Na zahraniční scéně se s dobrýma deskama nešetřilo a vedoucí trojice by se dala shrnout dost stručně: ‚music that makes you feel something‘. Tak svoje LPčko ostatně popsali favoriti Arm’s Length. Zopáknout kouzlo debutu Never Before Seen, Never Again Found nebyl snadný úkol a kluci to moc dobře věděli. Jasně, základ zůstal – poetický texty podaný s rostoucím cynismem a opakujících se témata ztráty a sebereflexe. Nebáli se ale stavět dál. Výsledek? Deska, která je syrová, ale dotažená. Ucelená, ale střídající vlivy od post hardcoru, přes midwest emo, pop punk až k Phoebe Bridgers… O tomhle album bych mohla napsat diplomku, ale raději jen doporučím; dejte šanci třeba singlu „Fatal Flaw”. Pokud vás chytne, není cesty zpět.

Podobný kousek se povedl i rychlejším kolegům Anxious. V povědomí je mám už delší dobu, ale letošním Bambi a pražským koncertem (žádné spoilery…) si mě získali úplně. A jelikož mi bylo trapný vybrat Ben Quad a opakovat se žánrově i na třetí příčce, zamíříme jinam. Biffy Clyro na Futique shrnuli všeho, čím jsou – propracovaná struktura, masivní refrény i jemné chvilky. Čtyři roky čekání se holt vyplatily.

Adam

1. Lonesome – In The Hope This Finds You
2. Skrillex – F*CK U SKRILLEX YOU THINK UR ANDY WARHOL BUT UR NOT!! <3
3. Spiritbox – Tsunami Sea

pod čarou: Sleep Token – Even In Arcadia, Pendulum – Inertia, Modestep – Give Up The Ghost, Stray From The Path – Clockworked, Synestia – Premonitions (EP), vianova – Hit It!, Bloom – The Light We Chase

Bylo by na dlouho vysvětlit, proč jsem to vybral zrovna takto. Ale každé to album mi udělalo neskutečnou radost v daném žánru. Jako další bych chtěl zmínit pro tento rok alba od Sleep Token, Pendulum, Modestep, Stray From The Path, Synestia, vianova, Bloom… No, snad jsem na nic nezapomněl.

Anet

1. The Favors – The Dream
2. Hayley Williams – Ego Death At A Bachelorette Party
3. Beauty School Dropout – WHERE DID ALL THE BUTTERFLIES GO?

pod čarou: Olivia Dean – The Art of Loving, Lily Allen – West End Girl, Ben Barnes – Where The Light Gets In

The Favors aneb co se stane, když si dají tvůrčí sessions talentovaní kamarádi. FINNEAS a Ashe se svou kapelou vytvořili nadčasovou desku, co posluchače navrací do sedmdesátek, nostalgie a přenositelných srdcových karambolů. Odměnou naslouchání textům je až filmový příběh, který zahraje na melancholickou notu nejen fanouškům Fleetwood Mac nebo knihy/seriálu Daisy Jones & The Six.

Hayley Williams překvapila zveřejněním sbírky singlů na svém webu, které později zkompletovala s pár dalšími skladbami v album sdílející niterné pocity. Sebereflexivní texty, chytlavé melodie a emotivní vokály umožňují ponořit se do autorčiných osobních zkušeností.

Beauty School Dropout se na rok zavřeli do studia a našli svůj zvuk. WHERE DID ALL THE BUTTERFLIES GO? by se dalo považovat za jejich první plnohodnotné album, které bude jednou možná považováno za klasiku. Chcete do pořádného punkového moshpitu, nebo radši tančit v klubu? Můžete obojí… naráz.

Tomáš

1. Maruja – Pain to Power
2. Deafheaven – Lonely People With Power
3. MSPAINT – No Separation

pod čarou: Clipse – Let God Sort Em Out, Bad Beat – LP 2025, Agriculture – The Spiritual Sound, Turnstile – NEVER ENOUGH, Deftones –private music, Skinhead – It’s a Beautiful Day, What a Beautiful Day, Doomsday – Never Known Peace, Militarie Gun – God Save The Gun, Earl Sweatshirt – Live Laugh Love

… a spoustu dalších! Letošní rok byl na zahraniční desky fakt hodně vydatnej a jsem si na 100 % jistej, že jsem na něco zapomněl.

Lucka

1. Twenty One Pilots – Breach
2. Miley Cyrus – Something Beautiful
3. Florence + The Machine – Everybody Scream

po čarou: Hayley Williams – Ego Death A Bachelorette Party, Lorde – Virgin, Lady Gaga – Mayhem

  

Lety

1. LANDMVRKS – The Darkest Place I’ve Ever Been
2. Avatar – Don’t Go In The Forest
3. Stick To Your Guns – Keep Planting Flowers

pod čarou: Lorna Shore – I Feel The Everblack Festering Within Me

I se Spotify jsme se shodli, že jsou pro mě letos jednička LANDMVRKS a jejich počin The Darkest Place I’ve Ever Been. Album jsem si pouštěla stále dokola, prostě skvělý. Navíc letos moje dvě nejoblíbenější kapely také vydaly svá alba. Jak moc je to super, že? Nejraději bych je postavila stejně vysoko na piedestalu, ale bohužel to nejde. Pod čarou si ještě dovolím zmínit Lornu, jejichž album mě také moc bavilo. 

Min

1. Hot Milk – Corporation P.O.P.
2. grandson – INERTIA
3. mgk – lost americana

pod čarou: Halestorm – Everest

Kačer

1. Yungblud – Idols
2. mgk – lost americana
3. Morgan Wallen – I’m The Problem

Zdenislav

1. CF98 – STUPID PUNK
2. Dinosaur Pile-Up – I’ve Felt Better
3. Michael Cera Palin – We Could Be Brave

CF98 – STUPID PUNK: Nová pop-punková raketa od kapely z Krakova, která má nitro v Kalifornii. Naprosto dokonalý hudební průjezd skate parkem se spoustou banger hitů.

Dinosaur Pile-Up – I’ve Felt Better: Banda která se vrací v excelentní formě po dlouhé pauze a těžké nemoci zpěváka a kytaristy Matta Biglanda.

Michael Cera Palin – We Could Be Brave: Desetiskladbová emo-punková návštěva krásy na tomto světě i ve všech přilehlých dimenzích, sametové pohlazení po duši.

Kayu

1. Hot Milk – Corporation P.O.P.
2. grandson – INERTIA
3. Haiden Henderson – tension

pod čarou: DeathbyRomy – HOLLYWOOD FOREVER