Hlavně nic neměňte, prosím! Summer Punk Párty si udržuje svou přirozenost a autenticitu (Report)
Někdy kolem sobotního odpoledne za námi u bazénu přišel natáčecí štáb s prosbou, abychom pořadatelům tradiční srpnové Summer Punk Párty Volyně něco vzkázali. A od nás i tímto přichází jednoznačná message: „Ideálně nic moc neměňte!” Lehkost, plynulost a celistvost, s jakou se tahle pořád převážně punková slavnost koná, je v kontextu domácích festivalů unikátní, a právě proto se sem nejen my tak rádi vracíme. A letošní ročník nebyl výjimkou.
NIKDO NENÍ MÍŇ, ČI VÍC – DĚKUJEME
„Cesta byla suchá, místy mokrá,” zní v jedné titulní skladbě od Buty k televiznímu filmu, který vypráví o cestě z Prahy do Českých Budějovic. Ta se v případě stovek pankáčů proměnila na cestu do Volyně. Zastávku s návštěvou JZD Hoštice jsme tentokrát vynechali, neboť se trasa letos celkem protáhla. Horka střídal místy masivní déšť, takže šup stavět stany a zpátky do víru zábavy. U většiny festivalů oceňujeme progres, u SPPV zase konzistentnost. V době, kdy vás pobytí na festivalu vyjde skoro na další nájem, si tohle místo udržuje svou tvář. Už jsme to zažili několikrát – festival vyroste, zvětší se i jeho ambice, zásadně stoupnou ceny vstupenek a služeb a v souladu s tím se začne svým návštěvníkům vzdalovat. Tak přesně tohohle se ve Volyni nedočkáte.
Ceny zůstávají pořád cca stejné, téměř nic „nad” nemusíte platit a celkový festivalový vibes jsou velmi dobrý. Nikde není cítit pachuť elitářství a kastace. Ve Volyni jsou si všichni rovni. Zároveň je cítit, jak moc pro takovou událost hraje prostředí prvorepublikového bazénového areálu, který nabízí keramické toalety, sprchu, dostatek míst k sezení a (jak jinak) ten tolik propíraný bazén, kde se navíc letos i díky nižším teplotám dalo přirozeně koexistovat. I díky chudší srpnové festivalové nabídce se proto SPPV stává přirozenou volbou povětšinou odpočatějšího festivalového návštěvnictva. Teda pokud jste nestrávili 5 dní na Brutalu nebo desítky hodin cestováním z Punk Rock Holiday.
HEADLINEŘI NA STROPECH
Když už jsme u zařízení areálu, to si letos zažilo svoje. A to především při setech headlinerů. Jako první zahraniční nájezdníci se z Německa přiřítili Blackout Problems. A vyrostli nám do krásy! Mnichovská formace před nedávnem poslala do světa desku RIOT a naplnili, či dokonce překonali vysoká očekávání. Frontman Mario navíc ukázal, že se výšek rozhodně nebojí, když si to během setu naštrádoval přímo na střechu místního kiosku. Skvělý set nakonec ke stagedivu strhnul i jednoho ze dvou otců téhle myšlenky, pořadatele Šimona.
Na střechy se lezlo i druhý den, kdy se na střechu stage s pyrotechnickou vydal pro změnu místní srdcař Honza Sadílek. Jeho outru předcházel zdrcující set největších dosavadních hvězd festivalu, dnes již legendárních ničitelů Comeback Kid. Moshpit plný osvalených hord byl záležitostí pro nejodvážnější, ale i tak čítal desítky intenzivních zúčastněných. CBK, kteří letos taktéž vydali nový počin TROUBLE, své hvězdné pověsti bezezbytku dostáli, smetli všechny přítomné a opět si řekli o místo mezi nejzábavnějšími sety letošního léta. Jedno z místních specifik je, že tomu výrazně přispěli i securiťáci, kteří opět ochotně pomáhali lidem ke stagedivu a bylo vidět, že už si na tyhle naše neplechy zvykli a mají pro ně pochopení. A co vám budeme povídat, nikdo se ke skákání ze zábran nenechal dvakrát pobízet. Taky jsme se pořádně s radostí proletěli.
Došlo i na další německou bandu The Oklahoma Kid a jejich fluidní core. TOK zanechali ve Volyni velmi pozitivní dojem. Ještě před setem potěšili merchem, jehož cenu sympaticky podstřelili (například tričko bylo k dostání za více než milých 450,-). Stali se přirozenou součástí areálu a odvedli poctivý výkon. Milovníky módních výstřelků navíc potěšily i outfity na stagi zahrnující pánský crop top nebo dres s originálním, tedy brazilským Ronaldem. K dokonalosti chyběl už jen jednorožec! V moshi se ujal i nafukovací balónek… Pokud by se někdo z The Oklahoma Kid kámošil s někým z Hansy Rostock, určitě by v předních řadách našli pár talentů.
Trochu hůře nám z toho naopak vylezly britské divoženky Maid of Ace, které nově oznámilo i Mighty Sounds. Solidní nástup, který se ale postupem času trochu vytrácel v monotónnost. Na druhou stranu je evidentní, že o téhle formaci ještě hodně uslyšíme. Aby taky ne, když si je už do Wembley přizvali Green Day.
PESTROST PRO KAŽDÉHO
Letošní ročník pomalu, polehoučku vystrkoval růžky i ze zajetých kolejí, a tak se dostalo i na na první pohled „nevolyňské” interprety. Mezi nejvýraznější body inovativní části programu patřili pardubičtí .themayrevolution, na které dorazila především početná sloučenina fanoušků z Pardubic a Prahy, tedy měst, která hrají dost zásadní roli i v životech členů kapely. Potěšilo nás, že jsme mohli slyšet i dva letošní singly, POSTMODERN a CALLING YOUR NAME. Kolem páteční půlnoci uzavřel program Fvck_kvlt, který si ještě během zvukovky střihnul Supercroo a my jsme mohli slyšet „Fotky Z novin” ve slovenském provedení. Fvck_kvlt se se svým hypemanem dobře doplňovali a potvrdili sílu nové slovenské vlny, která ve stejný den a dobře vybuchla i ve vyprodaném pražském Fuschu. Takový RNZ by nám vůbec nevadil… Třeba příští ročník?
Z domácí provenience na sebe nejvíce upozornily dva dost protichůdné body sobotního programu. Nejprve si pro sebe jednotky pozornosti ukradli relevantní, byť na stagi už dost zkušení SCOOP, kteří nás během čtvrthodinky přejeli jako parní válec. Hlavní pocit z jejich sprintujícího setu? SCOOP se u hraní baví, je z nich cítit radost, že jsou spolu na stagi, a dokáží to přenést i na nás pod podiem. Úřadovali také Hentai Corporation, kteří se představili už s novým basákem Pingim. Radek opět řádil jako Riddick “Big Daddy” Bowe a divočinu zakončil jeden z bobrů vystupujících z anonymity, Speedy, který odhalil možné tajemství onoho záhadného skatového pytlíku.
Punkáčové si přišli na své díky dalším Pardubičákům Volant, kteří svou stage presece vzali po svém díky tričkám na stagi a různoformátovým uniformám. V pivním duchu kolem nás protekli i Budweis Drunken Bastards a SPSka. Nejblíže našemu punkovému srdíčku naopak náležela Nežfaleš, která se za nás ocitá ze všech zmíněných kapel také v nejlepší formě. Sedli nám také stoneři Lusky, které jsme viděli po několika letech a jejich hutný Weed & Roll se postaral o kvalitní probíračku po páteční afterparty divočině. Závěr fesťáku pak patřil The Rocked Dogz, jejichž frontman a všeuměl Woody se letos postaral také o mech a výraznou vizuální identitu festivalu.
STEJNÝ, LEPŠÍ
Ačkoliv průběh festivalu provázela povětšinou mračna a zakaboněnost, důvody, proč si tuhle veselici neužít, nebyly vesměs žádný. Volyně si jede to svoje a nám vlastně rok od roku sedí víc. Nikdo se nikam nežene a festivalový spirit na vás dýchne skoro okamžitě po příchodu bazénovou brankou. Budeme se těšit na další ročník a budeme si přát zachování dlouhodobě nastavených praktik. Formát pozdějšího pátečního startu, plnohodnotné soboty a nedělního klidného odjezdu je totiž naprosto geniální. V neděli zůstáváme ještě o trochu déle a díky všeobecné disciplinovanosti byste vlastně ani nepoznali, že tu ještě před pár hodinami byl festival, kde si desítky lidí skákaly bezectně po hlavách a stovky dalších užívaly extrémně příjemného zakončení festivalové sezony. Jen tak dál!
Za poskytnutí fotek děkujeme Vojtovi Florianovi!
SLEDUJ KLUBOVNU
