Meet me in Prague! Oblíbení Royel Otis po roce opět navštívili naše kulturní centrum dění, Prahu (Fotoreport)
Minulý pátek to v Praze kulturně žilo a my jsme u toho samozřejmě nemohli chybět! Mimo The Hara, Electric Callboy nebo Gorilla Biscuits do Prahy zavítalo australské duo Royel Otis spolu s openerským supportem relativně nového hudebního projektu Still Blank. Royel Otis jsme tu měli možnost poprvé vidět rok zpět na festivalu Rock for People a téhož roku ještě v LMB a od té doby postupně kultivovali svůj projev i technickou vytříbenost.
Vystoupili v rámci svého probíhajícího turné „Meet Me in the Car“ v pražském klubu Sasazu, a mimo klasickou sestavu formaci doprovodili bubeník Tim Commandeur a klávesák Tim Ayre.
Still blank
Jordy pochází z havajského ostrova Kauaʻi a Ben z industriálního Manchesteru. Hudbu začali tvořit na základě jejich setkání v Liverpoolu a od té doby se tohle mladé alternativní duo dostává rychle do povědomí. Jejich tvorba stojí na kontrastech: mísí vlivy folk-grunge, shoegaze i ambientu, přičemž střídají jemné, zasněné melodie s hlubší, syrovější intenzitou.
Prvního výraznějšího ohlasu se dočkali se singlem „What About Jane“, který okamžitě zaujal temnější atmosférou a emotivním podáním. Následovalo „Ain’t Quite Right“, skladba inspirovaná toxickou dynamikou mezi dvěma lidmi, pro kterou je typická napjatá nálada a narůstající neklid. K písni později vznikla i alternativní verze „Unresolved“, vyprodukovaná legendárním producentem Floodem, známým svou prací s Depeche Mode nebo PJ Harvey.
Set Still Blank působil sevřeně a soustředěně: jako support museli vybalancovat mezi dostatečnou výrazností (aby publikum zaregistrovalo jejich existenci) a „nenuceností“, aby nepřehlušili hlavní hvězdu. Kapela vsadila na strohé aranže a bez zbytečných gest vystavěla několik úsporných, ale výrazných momentů.
Royel Otis
Royel Maddell a Otis Pavlovic. Jejich spolupráce se zformovala téměř náhodně v roce 2019: Pavlovic zaslal Maddellovi několik demo nahrávek a objevná kompatibilita jejich hudebních představ vedla k rychlému uměleckému sepětí. Z tohoto spontánního impulsu vzrostl jeden z nejvýraznějších příkladů současného návratu k melodicky orientovanému indie popu.
Svou tvorbu započali raným EP Campus (2021), na něž navázalo výrazně sebevědomější Bar & Grill (2022), obsahující jejich průlomovou píseň „Oysters in My Pocket“. Do popředí se dostali také díky coververzím, z nichž dokázali převzít původní materiál a proměnit jej ve svůj vlastní zvukový rukopis — příkladem je jejich výrazné zpracování „Murder on the Dancefloor“ či „Linger“, které zásadně rozšířilo jejich posluchačskou základnu.
Pozoruhodným fenoménem v recepci Royel Otis je jejich schopnost balancovat mezi kultovní estetikou nezávislé scény a širokou mainstreamovou přístupností.
Vrcholným souhrnem dosavadních ambicí se stalo debutové album Pratts & Pain (2024), v souvislosti s kterým kapela obdržela čtyři ocenění – včetně „nejlepší kapely“ a „nejlepší rockové desky“ – vítězstvím na ARIA Awards 2024.
Od své poslední návštěvy kapela předvedla značný posun. Royel Otis nabídli kompaktní průřez svou tvorbou a představili úspornou, ale přesnou práci s dynamikou. Díky čisté souhře i konzistentnímu tempu udržela pozornost publika po celou dobu koncertu.
foto i text: Marri
