Counterparts narvali Rock Café až po střechu a dali si opravdu záležet!
Rock Café jsem už dlouho nezažila tak narvaný jako ve středu. Mělo to samozřejmě pádnej důvod, a tím byli Counterparts, kteří se vydali na evropské headline tour společně s Paleface, Kublai Khan TX a Dying Wish.
Celej tenhle mejdánek započali Dying Wish a vůbec se s tím nepatlali. Emma opět i v šatičkách ovládla stage a oproti poslednímu gigu v MeetFactory mi připadalo, že její vokál byl o dost průbojnější. Možná to bylo i tím, že zvuk byl už od začátku dost narvanej a já si pozdějc říkala, proč jsem ty špunty do uší zase nechala v kapse. Jak už bylo řečeno, narváno tu bylo skoro po střechu a v moshi bylo životu nebezpečno. Docela palba, říkám si, když se mi kytary zařezávaj až do krku, ale pak přece jen přišel moment, kterej mi úplně nesedl, a tím byla chvíle, kdy Emma vystřídala scream za čistej vokál. Ne že by snad zpívala tak špatně, ale prostě to tam nějak nepasovalo.
Mám bordel v line-upu, a tak přicházím pozdě na set Paleface, což mě hned zamrzí, protože přes horu těl je skoro nemožný prodrat se dopředu. Když se mi to konečně povede a zaostřím na Zelliho v síťovaným topíku, tak si říkám, jestli bude i nějaký emíčko… a ono jo! Většina setu je samozřejmě klasická řežba protkaná pološíleným screamem a klubem to otřásá, ale pak přijde skladba My Grave / Lay With Me a musím uznat, že Zelli zvládá dost slušně i čistý zpěvy. Doják! Celkově mám pocit, že jim ty klubovky dost sedí, hlavně se závěrem v podobě Curse Us, kterej nenechal ničí nohu nepošlapanou.
Je čas nechat si pošlapat i vlastní nohy, přicházejí totiž Kublai Khan TX, jejichž set strávím v moshi v podstatě celej. Aby taky ne, když na nic nečekaj a odpálí The Hammer hned jako první. Vlastně po celou dobu nekecaj a jen to do nás sypou, což má samozřejmě za následek fyzický vyčerpání asi po třech minutách. Co naděláte no, Matt Honeycutt už nemá copánky a já zas výdrž. Po nějaký době už to začne bejt trochu repetitivní, ale od Kublai Khan neočekávám čarování se sedmistrunkama. Očekávám HC nářez, kterej mě nenechá vydechnout, a přesně to jsem taky dostala.
Závěr patří samozřejmě headlinerům Counterparts, jejichž set hned zkraje přerušily technický potíže, ale co by to bylo za koncert, kdyby se aspoň něco nepodělalo. O zbytku show už ale nemůžu říct ani popel, alespoň co se týče hudební stránky. Nechyběly tady skladby z poslední desky A Eulogy for Those Still Here, ale i starší věci, zvuk byl naprosto čistej a fungovalo to líp než namazanej stroj (haha!). Jediný, co mi na tom všem vadilo, byly až únavně dlouhý pauzy, kdy Brendan řekl „I just wanna thank you guys“ tolikrát, že už jsme z toho chtěli udělat picí hru. Tím nechci říct, že mě nezajímají jeho slova vděku, šlo spíš o to, že vás to najednou vytrhlo z atmosféry, hladina adrenalinu klesla a prostě jste měli pocit, že se s tim hoši moc patlaj. Nechci ale Counterparts zbytečně srážet, protože show to byla opravdu dobrá a třeba na husinu, kterou jsem měla z Love Me, asi dlouho nezapomenu.
Text: Péťa // petra.fekete__
Foto: Tomáš // tomaskopecky_
