KOSMETIK INSTITUT: Hudba je celá o kontextu (Rozhovor)

Osmdesátkový New Wave, bedroom pop a křehká melancholie. I tak by se dala popsat tvorba brněnského, česky zpívajícího dua KOSMETIK INSTITUT. 

S kapelou jsme se měli možnost poprvé setkat pár let zpět, kdy nám o sobě dali vědět skrze svoji účast v hitparádě neobjevených Startér. Od té doby mají na kontě dvě nová EPka, pravidelně se s nimi můžete setkat v line-upech nejen studentských festivalů a nabírají čím dál tím víc na oblíbenosti.

Pozvání na rozhovor přijali Mikuláš a David, kamarádská dvojice stojící za kapelou KOSMETIK INSTITUT, které jsme po jejich setu na Student Festu vyzpovídali o jejich posledním vydaném EP, ale i jejich úplných začátcích. Zajímalo by vás, co v nové tvorbě tematicky pokrývají nebo za jakých podmínek nové EP vznikalo? To a ještě mnohem více se dočtete v rozhovoru níže. 

Pojďme začít zlehka: Jak se Vám dneska hrálo?

Mikuláš: Dobrý! Měli jsme super zvuk, hráli jsme v hale a mělo to takovej přirozenej reverb a bylo to fajn. Bylo strašný vedro, takže obdivuju, že vůbec někdo přišel. Hodně lidí tam sedělo a bylo mrtvých, což se vůbec nedivím, taky bych si sedl.

David: Tak za mě to není o tom hraní, ale o tom celým dnu, jak ho prožiješ. No a dneska jsme ho prožili fakt bizarně, protože jsme ráno měli trošku trable z předchozího dne, potom jsme dojeli sem na zvukovku a šli jsme se koupat do Stromovky. Jeli jsme na kole a plavali jsme – triatlon takovej. Ještě s RunClubem to byl triatlon.

Mikuláš: Já mám momentálně dovolenou, protože jsem nezaměstnanej, takže takovej letní středoškolskej den.

David: Bylo to za mě vlastně náramně užitý.

Vy už na Student Festu hrajete podruhé. Jaký máte k akci vztah? Co se u Vás za tu dobu změnilo a co přivážíte nového?

Mikuláš: Já musím zapřemýšlet, ale myslím si, že když jsme na Student Festu hráli poprvý, tak jsme měli vydaný jenom jedno EPko, takže jsme o dvě EPka dál. Myslím, že se změnily i témata, o kterých zpíváme. I tím, jak jsme starší a prožíváme jiný věci. Ale k tý akci bych řekl, že jsem se necítil jako student v té době, kdy jsme tady hráli poprvý, což bylo před dvouma rokama, když už jsme byli na vejšce. A tohle je přece jenom hodně středoškolská akce. Ale máme k tomu hezkej vztah. Je to super, že mladý lidi organizujou takovou věc a obdivuju to. Já jsem nic neorganizoval v tomhle věku. Všichni jsou tady hrozně milí, měli jsme super zvuk a všechno od mladých lidí, takže super. 

Vaše nejnovější EP se jmenuje Lhal jsem v motivačním dopise. O čem jsi lhal v motivačním dopise, Mikuláši?

Mikuláš: Já si myslím, že o hodně věcech. Stejně jako úplně každej. Myslím si, že to je možná pointa toho názvu, že si řekneš: „Jasně, že jsi lhal v motivačním dopise, jakoby ještě aby ne.“ Není to nějaký přiznání, že: „Aha, ty seš teda rebel.“ Možná že když si to řekneš, tak si uvědomíš, jak je to hrozně klasicky a jakej to je bizár, že máme systém postavenej na získávání pracovních pozic na základě nějakýho lhaní o sobě a představování sama sebe v nějakým lepším světle. 

Zároveň to má i ten druhej aspekt, že jsem lhal v motivačním dopise, protože nemám žádnou motivaci nic dělat. Protože hoří planeta, protože jsou války, protože psychické zdraví… a najít v tomhle rozpoložení světa u sebe nějakou motivaci je prostě těžký. Takže logicky, když píšu motivační dopis, tak v něm vždycky lžu, protože žádnou motivaci nemám. Má to takhle dvě roviny.

David: Já jsem si celou dobu chystal nějakej vtip, ale tys to úplně rozvinul do vážna (smích). A tak já ho řeknu, když už  jsem ho nachystal. Já jsem žádnej motivační dopis nikdy nepsal, protože v našem oboru je jenom pohovor a portfolio prací. Já jsem z architektury a tam se motivuje na pohovoru. Nebo se tě spíš ptají, kdy chceš nastoupit a kolik chceš peněz. To je taková smutná realita, jak to je. Jsme v nějakým systému, kde musíme bohužel všichni pracovat, abysme vydělali peníze, abysme si mohli zkusit dovolit nějakej život a bydlení, což je skoro nereálný. Zrovna jsme se o tom včera vlastně bavili, že nás to tak nějak naučili rodiče. Že když budeš tvrdě makat, tak to někam dotáhneš. A dneska můžeš tvrdě makat, jak chceš, a je to skoro až o tom, jak ses narodil. A není to skoro kam dotáhnout, protože ty cíle jsou tak trochu nedosažitelný v dnešní době. 

Vy jste teď měli dva roky odmlku, kdy jste nevydávali. Co se během té doby dělo a proč tohle EP trvalo déle dokončit? 

David: Životní změny.

Mikuláš: Já si myslím, že ten název EPka tak jako napovídá, no. Dokončovali jsme školy a začínali jsme v pracích. Myslím si, že to nebyly přesně dva roky, ale že to byl rok a půl. A tak nějak jsme sbírali motivaci i v té hudbě.

David: Nám to trvalo dýl kvůli tomu, že jsme to chtěli víc ladit, protože jsme na to nový EPko tak trošku přizvali někoho dalšího, což je teda Drew Linden, pražskej producent. S tím jsme to míchali, mastrovali, částečně i produkovali a něco přenahrávali. Vždycky jsme mu dovezli z 80% hotový demíčko a i tím se to vlastně prodlužovalo, protože jsme to chtěli trošku víc vypimpit a pustit k tomu i někoho dalšího, aby nám mohl říct nějakej svůj vhled. Přece jenom toho dělá mnohem víc. My to máme z pokojíčku a vlastně se to pořád učíme.

Mikuláš: A taky k tomu chci říct, že to trvalo tak dlouho, protože si tu hudbu děláme úplně sami a nestahujeme beaty na BeatStars ani neděláme AI music. Děláme to od píky. Vlastně když se nad tím zamyslím, tak mám pocit, že jsme nikdy ani nepřestali nějak moc tvořit, ale že po vydání toho druhýho EPka jsme měli třeba dva měsíce takovou tvůrčí přestávku. Pak už jsem psal „Konferenci”, pak jsem napsal „Přání” a takhle to šlo vlastně postupně. Pak jsme to začali nějak nahrávat. Někdy v zimě už jsme to měli, ale všechno se to pak musí dát dohromady, zmixovat, domastrovat a najednou je to prostě rok a půl, no. Takže vlastně to může vypadat, že rok a půl ten člověk nic nedělal, ale vlastně to rok a půl postupně vznikalo. Možná pomalejším tempem, ale jo.

Pojďme si o EP promluvit tématicky, protože to se samozřejmě netočí jen okolo lhaní v motivačních dopisech. Mohli byste ho nějak podrobněji rozebrat? 

Mikuláš: Já si myslím, že je to takový to, že malým tématem vlastně povídáš o nějakém širším. Je tam zaměření na to, že jseš v tý práci a že teda lžeš v tom motivačním dopise, aby ses uchytil na tomhle světě, ale zároveň na tomhle světě řešíš mnohem víc věcí. Momentálně to vidíš touhle optikou, že to je to tvoje nejsilnější téma, ale do toho máš nějaký rodinný vazby. Všímáš si, že třeba s rodičema a blízkýma jste si od sebe dál a dál, možná i třeba kvůli tý práci. Kvůli tomu, že na sebe nemáte tolik času, že se všechno hrozně rychle mění a i vaše názory. Odchází ti blízký lidi a ty v tomhle nejvíc řešíš tu práci. 

David: V tomhle věku je to typický, třeba ten odchod od rodičů. A přeci jen 25-30 se začnou dít třeba i první rodinný tragédie. I v tomhle přesně, jak Mikuláš říkal, se toho děje strašně moc a zároveň se člověk má na těch pohovorech usmívat a být oholenej a být charismatickej a vtipnej, zatímco mu hoří byt.

Mikuláš: Ale vlastně čistě o tom korporátním prostředí, tak si myslím, že jsou dva songy, „Konference” a „RunClub”. Ten „Přání”, to je takovej klasickej kosmi song, že nevím, co se sebou. „Mísa s ovocem” je o nějakejch těch rodinnejch vazbách a o oddalování se od blízkejch a „Říjen” je pak o nějaký ztrátě těch blízkejch a tak. Takže si myslím, že to je takový obsáhlejší.

Mě by zajímaly vlivy ze, kterých vycházíte. Když se vrátíme o pár let zpátky, do doby Vašich úplných začátků, tak Vy jste soutěžili ve Startéru, kde Vás přirovnali k určitým jménům, se kterými jste se ale zrovna dvakrát neztotožňovali. K čemu nebo ke komu byste se ale přirovnali Vy sami? 

Mikuláš: Já mám pocit, že my jsme moc českou hudbu a ty jména z tý scény, než jsme to začali dělat, neznali. Spíš jsme se to dozvídali tak postupně. Mě vždycky třeba inspiroval takovej ten new wavovej zvuk, kterým jsme i dost ovlivnění, třeba The Cure, Depeche Mode atd. A do toho jsme poslouchali strašně moc různejch věcí během střední, ať už popovější, rapovější, indiečka… Ale že bychom si řekli, že chceme znít jako jedna věc, tak to se nikdy nestalo. 

Já jsem měl nějaký český texty a hledali jsme zvuk, kterej by se k tomu hodil. A myslím, že to je taky těžký, vymyslet nějakej obal pro tu češtinu, aby to znělo okey. Pak jsme vlastně zašli až do takový tý doomer východní music, nějaký jako Molchat Doma, ale vlastně jsme to nikdy předtím neposlouchali. Až když jsme objevovali ten zvuk, tak jsme pak samozřejmě zjistili, že jsou tady už kapely, který něco podobnýho dělaj jako post-hudba, Dukla, Role, Plusminusnula a tak dál. Ale nikdy to nebylo jakože: „Tohle poslouchám a tohle chceme napodobovat.“ Myslím, že jsme ten zvuk tak nějak vybudovali dost pocitově. A ono pak, když děláš hudbu, kde máš drum machine, kde máš chladný osmdesátkový synťáky a kde máš ponurej českej text, tak to může znít podobně. Myslím si, že máme třeba průsečíky s ostatníma kapelama, ale neřekl bych, že máme vyloženě zvuk jak někdo jinej. Nebo třeba máme rozpětí toho zvuku docela široký, že některý věci jsou víc indie, některý do rapu, některý právě nějakej takovej doomer post-punk. Momentálně mě inspirují matyášovi kamarádi, Pokoj25 a Čáry Života. 

Vy jste oba z Brna. Inspirovalo Vás nějak třeba i to místní prostředí a scéna? Mělo to na Vás nějaký vliv?

David: Já si myslím, že vyloženě Brno nebo to okolí asi úplně ne. Je tam taková ta ironie, že obzvlášť když jsme začínali s prvním EPkem – černobílý rozpadlý paneláky a sídliště, tak ze sídliště nejsme a oba jsme měli mnohem obyčejnější (jakoby vyšší střední třída) život s rodinou na konci města (smích). Bylo to před panelákem babičky ten první photoshoot. Spíš jak člověk hledá ten zvuk, jak Mikuláš říkal, jsme hledali nějakou tu obálku a zároveň jsme se u toho učili tu hudbu vůbec dělat a tvořit. 

Mikuláš: Vnímáme třeba, že ty pražský kapely, jak jsi na ně narážela, že jsme k nim připodobňovaný, tak jsou mnohem víc upnutý na to místo, že: „Tady na Míráku tohle a na Ípáku tohle.” My tohle vlastně ani moc nemáme. Občas je tam nějaká reference na orloj na Svoboďáku nebo něco, ale asi i tím, jak já, kterej ty texty píšu, jsem studoval v Olomouci, jsem z Brna a teď bydlím v Praze, tak možná spíš dělám obecný texty, který jsou přenositelný do každýho města nebo nepoužívám ty kulisy tak konkrétní. Uvidíme, jestli někdy něco takovýho uděláme, jako něco nostalgickýho z Brna. Ale je to hodně taková pražská věc, no. 

Co Vy a vizuální identita? Jak moc je pro Vás důležitá?

Mikuláš: Je to určitě hrozně důležitý a myslím si, že hudba je celá o kontextu. Nějaká věc, když neznáš třeba kontext, může znít úplně jinak, než když to pochopíš nebo když to zasadíš tím vizuálem. I třeba s tou „Konferencí” nevím, jestli by třeba na první dobrou šlo poznat, o čem to vlastně je, kdybychom neměli ten vizuál z korporátního prostředí. Takže to je samozřejmě důležitý. Ale bohužel je tady pak samozřejmě ten aspekt, že tím, že si všechno děláme sami, pracujeme a je to náročný, tak není na tu vizuální identitu tolik času a peněz, jak bychom třeba chtěli. V ideálním případě bychom měli mít klip nebo alespoň nějaký reelska ke každýmu songu. Ale většinou už jsme otrávení a jsme rádi, že to můžeme vydat. Uděláme prostě nějaký vizošky k jednomu, ke dvoum a doufáme, že si to prostě najde cestu k lidem i tak. Na tohle úplně nejsme. Není to úplně naše věc. Je pak těžký být v nějaký kompetenci s dalšíma kapelama, který třeba mají tu vizuální stránku mnohem silnější než tu obsahovou, a člověk je pak z toho unavenej. Vylámal jsem si zuby na tom, na čem záleží, ale víc je vidět někdo, kdo spamuje sociální sítě nějakou vymakanou vizuální identitou nebo něčím. Ale tak to prostě je, no.

David: Musíme ale hodně poděkovat Denise Müllerové, která nám na to EP dělala cover art. My měli od začátku jakousi vizi, že bychom celý to EPko chtěli hnát do toho korporátního prostředí, jelikož to je to ústřední téma. Tak jsme měli jakousi vizi a hodně nápadů, jak by to mohlo vypadat, ale vlastně ve všech těch nápadech figurovala právě nějaká zasedačka, ten sádrokartonovej hroznej podhled nebo zátěžový koberce v tom obrovským open space kanclu. A pak jsme právě došli na Denču. Ta nám s tím strašně pomohla a nakonec udělala super obrázek.

Mikuláš: Jojo. A zároveň nám dělala i logo rok předtím, takže shout out Denča.

Než se s Vámi rozloučím, zajímalo by mě, kam se chcete s kapelou posouvat dál. Máte teď nějaké plány do budoucna? Chtěli byste výhledově opustit komfort EPíček a zkusit si třeba plnohodnotnou desku? 

Mikuláš: Já bych asi chtěl, aby to vyplynulo nějak přirozeně, a ne z nějakýho musu, že jsme ještě nevydali album, tak musíme. Primárně chceme dělat dobrý songy. Chceme si to odsedět, aby to znělo dobře. Myslím si, že jsme v tom odsezení nějakým způsobem dobří. Že umíme poznat, když to ještě chce nějakej čas. A asi bych třeba nevydal text, se kterým nejsem spokojenej. Ale zároveň nám to prostě trvá. Určitě nejsem dobrej songwriter v tom smyslu, že bych hrnul jeden song za druhým, spíš na jednom sedím měsíc. Pokud se někdy dostanu do fáze, že budu hrnout jeden song za druhým a bude to na album, tak za to budu jedině rád. Ale právě možná v tom období, kdy se člověk musí nutit do spousty věcí, tak bych se nechtěl nutit do toho, že musím dělat songy a musím dělat kontent. Doufám, že budem přirozenou cestou dělat víc a víc songů a když to nevyjde na album, tak alespoň na další dobrý EPko nebo na dobrý singly. Primárně chcem, aby to byly dobrý songy a je jedno, kolik jich bude.

To bylo z mojí strany všechno. Se mnou tu byli Mikuláš a David z kapely KOSMETIK INSTITUT. Děkuju Vám za rozhovor, kluci!

Oba: My děkujem!