Co se dělá z Impericon Festivalu nejlepší akcí v hale? (report)
Historicky podeváté pro Lipsko a vůbec poprvé pro Klubovnu se uskutečnil tradiční Impericon Festival. Tradiční maraton snad všeho možného coru jsem letos navštívil poprvé a rozhodně se jednalo o jeden z těch zážitků, které by Vám měli zůstat do konce života (nebo alespoň do konce Vaší návštěvnické koncertní “kariéry”). Argumentů bylo hned několik.
Do Lipska jsme se s parťáky Martinezzem a Bázem vydali o den dříve. A to především z praktických důvodů. Zatím co mě čekali povinnosti v Impericoním sídle, kluci načerpávali vliv povedené revitalizace jednoho z center východní části Německa. Na Lipsku jako takovém někdejší odtržení od západnější části země skutečně poznáte. Zejména na periferii města, kde sídlí i srdce pravděpodobně nejslavnějšího a největšího merchového hráče naší scény najdete spoustu kdysi opuštěných budov, kterým ale nová doba vdechla i nové využití. Již den před festivalem navíc ve mě panoval silný spirit blížícího se corového svátku. Především centrum města zaplavila první lavina návštěvníků oděných do kapelních uniforem, kterými se hrdě prsili v místních restauracích a obchodních domech. Klip před bouří, která nastala o den později.
A to pořádně brzo! Start fesťáku se totiž datoval lehce po desáté hodině, prostor areálů, ve kterém koncertní maraton probíhal se dokonce otevřel již o hodinu dříve. Pro nás pak program začal hodinu před oběděm, kdy na stagi váleli nezdolní Alpha Wolf, černý kůň line-upu programu se rozhodně nerozpakoval a rozhýbal dav k dopolednímu dýchánku. V pravdě o mnoho zábavnějším a intenzivnějším pojetí, než tomu bylo u následovníků na druhé stagi z Fit For a King.
Náš černý kůň ovšem nosil kanadské barvy a předčil veškeré očekávání! GET THE SHOT si totiž již v pravé poledne řekli o titul kapely festivalu. Během svého půlhodinového setu předvedli naprostou demolici všeho, co jim přišlo kolem a probrali i ty největší ospalce, Z GTS pomalu, ale jistě roste jeden z nejzábavnější nových hráčů na hardcorové scéně a i jinak velmi pevné zábrany se otrásaly v základech. Na nelehký úkol postupně navázali i tradičně neméně intenzivní OBEY THE BRAVE. Do obdobného diktátu to bylo sice daleko, ale pořád dost solidní výkon, který umocňovala i Alexova ochota namířit si k davu i přímo do davu. Securiťáci, o kterých ještě ztratím pár slov se rozhodně nenudili.
Lehkou nudou naopak zaváněl set COUNTERPARTS, kteří jakoby se na velké stagi necítili, proti intenzitě předešlích dvou bodů programu to byl o dost nižší level. S podobným propadem (tentokrát kvůli menšího zájmu a konektivitě fans) se ovšem potýkali taky DEFEATER. Hodně solidní naopak působila lekce od zkušených NORMA JEAN, očekávané duo THE BLACK DAHLIA MURDER a RISE OF THE NORTHSTAR naproti tomu lehce pohřbili technické trable. Především u ROTN byla ovšem demonstrována naprostá profesionalita. Kapela i přes nazvučení level zkušebna jela dál jakoby se nic nedělo a byla odměna ještě větší podporou návštěvníků. “Ladí neladí jedem dál, nebudeme ztrácet čas a odcházet ze stage. Čas kvapí a není čas s ním plýtvat.” jakoby si řekla disciplinovaná kapela.
Střebod programu pak patřil kapelním evergreenům, který velmi dobře i našinec. DEEZ NUTS v sympatickém setu přehráli celou kapelu Stay True, což se setkalo se všeobecným nadšením. Ty songy i po deseti letech fungují naprosto skvěle a byla to více než příjemná nostalgie. NASTY předvedli to, co umí nejlíp – demolici. Set plný živočistné energie sice občas zaváněl stereotypem, ale z pohledu energie se jim rovnal málokdo. To EMMURE už převedli regulérní automat, který Vás buďto baví nebo vytáčí. EMs se ovšem musí nechat dvě věci: Málokdo umí prodat pohyb na stagi jako Frenkie Palmieri a materiál ze zatím poslední placka Look at Yourself pořád výborně funguje. BEING AS AN OCEAN stihl podobný trouble jako ROTN, kradmé chvilky relavního ticha. Zaujali ovšem na chlup stejný postup – jedem dál, ono se to chytne. Chytlo. Pokud jste se u BAAO zasekli někde v éře Dear G-D, tak Vás pravděpodobně překvapí i obměna materiálu, který silně koketuje s popovými prvky.
Samotný předzávěr pak patřil německé trojici CALLEJON, DONOTS a CALIBAN, kapelám které potěšili hlavně a především domácí návštěvníky. Nejlépe mi z téhle trojice vyšli suverénně Caliban, kteří mi byli jednak žánrově nejbližší, a také se nebáli zabrousit do angličtiny. Především jejich kolabo s Matthiasem z Nasty vyšlo opravdu femonenálně. Povedená předehra před finálem, které rozehráli očividně natěšení STICK TO YOUR GUNS. STYG si dav rozehřáli už intrem, za které si trefně vybrali Take On Me od A-Ha. Zbytek už neúnavně rozdávali ve vlastní režii. Kapela neunávně sypala jeden flák jeden flák, za druhým a to především z jejich pravděpodobně nejpopulárnějších a taky nejoblíbenějších desek Diamond a Disobedient. Jesse a jeho banda, která ohlásila během setu další obří akce v Německu suverénně obhájili nelehkou roli “výkonnostního headlinera” a přiblížili se nejvíce titulu kapely festivalu, který bych i přesto udělil pánům obědového menu z GET THE SHOT. Samotný závěr pak opanovali překvapivě dobří HOLLYWOOD UNDEAD, kteří srozuměni se svou roli bavíčů skutečně bavili a ukázali svou největší devízu – party. Jejich show plná sebevědomí,prskavek, hlášek, a dokonce eurodancu (s odkazem na Scooter a Rammstein, jak jinak!) skutečně bavila a ukončila neskutečný koncertní maraton.
Ještě, než se vrhnu na úplný závěr, tak Vás nechám nahlédnout i do mimokoncertního dění. Samotný areál byl zasazen do někdejší tovární haly, kterou ovšem zastřešovala povedená revitalizace, kterou charakterizovalo dokonce jezírko v přimé blízkosti koncerní haly. Tu krom samozřejmě dostupné šatny a dostaku sociálních zařízení obohataly například automat na zmrzlinu, cigarery, několik variací stánků na jídlo všeho druhi dle preferencí, velmi zábavná karaore stage, VIP prostory, boxerská stage, nebo velmi užitečná tribuna pro klidnější a unavené. Organizátoři si s prostorem skutečně pohráli, dokonce tak, že jsme neměli vůbec motivaci opuštět prostor, byť jenom na parkoviště.
IMPERICON FEST bye asi nejlépe organizanou akcí, kterou jsem zažil opentlenou ještě o to, že jsem se na ní mohl i lehce podílet. Všeho šlapalo až s překvapivou lehkostí, minimálně zpožděním a ve všeobecně neskutečně pozitivní euforii. A to i ze strany místních security. Místní ochránci stage pořádku zaslouží mimořádně uznání. Často náročné a stresující situace řešili s neskutečnou rozvahou a empatií. Žádné políčka od cesty, naopak jakoby skákající většině říkali “díky že se bavíte a skočte si zas”. Člověk si pak říká proč něco takového nefunguje i u nás?! Ale to v mnoha případech.
Impericon fest pro nás nebyl jenom super festivalem, ale ještě lepším studijním materiálem. Nejen za to velké díky! Byl to zážitek, velká zkušenost a jedno je jisté – příště sem budeme chtít jet zase a snad ještě ve větším počtu.
Text: Gumi, Foto: xMartinezzx
https://www.instagram.com/p/BwbzeRDFN50/
