Anxious z Café V lese vyždímali pot i slzy (Report)

„Sluníčko si nebere servítky, je čas vyrazit do stínu Lesa!“ To znělo pro zatím nejrozpálenější letošní den jako rozumný plán, ne? Zvláště když nám pro něj Rock for People Concerts přichystali výbornou společnost a do Café V lese dovezli syrovou dávku emocí až z Connecticutu, Anxious.

Pětice rozkročená někde mezi vlivy emo a hardcoru k nám nedorazila „In April“, ale v červenci. Konkrétně 2. 7. do pražského Café V lese, kam na své vůbec první evropské turné vyvezla letošní počin Bambi. Album, které se nebojí rozšířit hudební paletu a hledat místy inspiraci i v do oblasti alt rockového písničkářství, kapela po právu označila za své přelomové. Přesto si za nejednou chytlavou melodií zvládlo zachovat vše, co Anxious už od prvotního EPčka
Carved (2017) profiluje do pozice jedné z nadějí emíčkového obrození; ryzí emoce které se na vás v kombinaci se sonickým nášupem vyřítí jak palba z kulometu. A vzhledem k probíraným tématům životních zádrhelů, jako
je hledání identity, kterými si prošel snad každý z nás, se aspoň jedna z těch kulek zaryje sakra hluboko.

Před akcí jsme psali: ‚Syrovost, hloubka a ambice – to je jen pár z atributů, které Anxious opakovaně předvádí od debutového LP Little Green House. A letošní Bambie nasvědčuje, že tahle pětice svůj potenciál ještě zdaleka nevyčerpala, ba naopak.‘ Po jejím proběhnutí to podtrháváme, zvýrazňujeme, kroužkujeme… Ale vezměme to hezky popořadě.

Ludens

Ještě před startem akce nás potěšila zpráva, že se americká pětice na cestách neštítí hledat partnerství v řadách lokálních interpretů. Pro pražskou zastávku padla volba otevíracího slotu na alt rockové Ludens. A za nás
šlo o spojení na jedničku. Fúze vlivů z katalogu Highly Suspect či Deftones se pro večer ukázala jako žánrově kompatibilní a naladila solidně se plnící klub na tu správnou notu. A to i přes venkovní, stále tropické teploty. Komentáře připravené na jejich konto ale nakonec naštěstí nebyly potřeba. (Tímto děkujeme Café V lese za novou klimatizaci… Uchránila nám zdraví.)

Ludens (stejně jako při silvestrovském dostaveníčku v Rock Café) tahají esa z rukávu hlavně v podobě dunivých riffů, které na tracích jako „LOST“ upoutají pozornost, otestují výdrž omítky klubu a naladí na konzistentní potemnělou atmosféru. Opět se také ukázalo, že jim to naživo sluší hlavně v těch nasranějších polohách. A ochutnávka z nové tvorby značí, že jich v budoucnosti do katalogu zase pár přibude.

Anxious

Pak už přišla příležitost užít si hezky zblízka kapelu, jež má své zasloužené výsluní ještě před sebou, avšak již nyní kvete ve výborné formě. Nastupují Anxious se setem, který okamžitě chytl a už nepustil. Férově rozložený mix mezi letošním Bambi a starší tvorbou bez ladu a skladu uvádí poměrně solidně zaplněný klub do pohybu. A co by snad mohlo chybět na počtu hlav pod stagí, doplnilo srdíčko, angažovanost a přítomnost. Anxious jsou totiž příkladem té kapely, jež si pomalu a jistě buduje oddanou fanbase připravenou vyřvat si hlasivky, vypustit démony… no jednoduše koncert nejen shlédnout, ale prožít spolu s kapelou. A aby taky ne. Sympaťák Grady Allen za mikrofonem hecuje i boří pomyslnou hranici mezi stagí a diváctvem a zbytek pětice do toho řeže, jako by nebylo zítřka. Jo, takhle to má být. A komu by pak vlastně vadilo, že zvuk nebyl hlavně ke konci setu úplně pintlich? Text nejznámější „Growing Up Song“ se Lesem rozezněl i tak.

Skladby z aktuálního alba by možná na první poslech mohly působit jako ty plánované pobídky k lehčímu zpomalení, rozjímání. Zdání však klame. I „klidnější“ (o to však chytlavější) linky naživo sekají o poznání hlouběji než na nahrávkách. To jsme ostatně pochopili už s úderem úvodní „Counting Sheep“, která doposud statickou přední polovinu sálu instantně proměňuje v hemžící se mraveniště. Pětičlenná sestava je holt znát a v čele s Gradym dává jasně najevo, že tady není pro postávání se založenýma rukama místo. Songy z Bambi se na stagi nebojí přitáhnout zvuk za pačesy, přesto ale nabízí dostatek prostoru pro to se opravdu zaposlouchat, zamáčknout slzu a říct si: „Au, do háje…“

Krůpěje potu se pak pro změnu zamačkávaly spíše při kouscích z debutového LPčka Little Green House reprezentovaného třeba „In April“, „Call From You“ či „Your One Way Street“. Tady už není o čem – nastává ten pravý 2 step time a teplota zprvu příjemně vychlazeného prostoru stoupá zpátky na letní hodnoty. Tentokrát už na ni ale nenadáváme… užíváme.

Shrnuto, podtrženo, Anxious předvedli jeden z těch koncertů, který s vámi zůstane i po doznění posledních tónů přídavku „Jacy“. A o faktu, že si svou opravdovostí zaslouženě budují věrnou fanbase, nechť svědčí i pokoncertová lajna na merch. Prostory tak opouštím nejen s novou deskou do sbírky, ale hlavně s nadšením z téhle svěží energie ve spojení s něčím až nostalgickým. Takhle by emíčkové shows prostě měly vypadat – ryzí, surové, bez schovávání za zbytečné pozlátko.

Takže pokud jste do Café V lese tentokrát nezavítali, ale holdujete kapelám jako One Step Closer, Koyo či Charmer, doporučujeme nažhavit Spotify, dohnat resty a nechat oči na stopkách. O Anxious ještě svoje uslyšíme a doufáme, že je zase brzy uvidíme i u nás.