Česká headline premiéra Set It Off proběhla v duchu průřezu největšími hity (Fotoreport)

Rock for People Concerts se druhý únorový víkend činili a my se tak den po sobotním trojboji vydáváme směr MeetFactory na dlouho vyhlížený headlinový debut Set It Off… tedy aspoň co se českých končin týče. Trio z Los Angeles kombinující vše od emíčka přes nu-metal až po popík se totiž za svou kariéru pyšní nejednou hitovkou. A že na ně také došlo!

Po vůbec prvním tuzemském vystoupení na Rock for People 2023 byla deklarována jedna věc – laťka je nastavena pekelně vysoko. Navzdory brzkému časovému slotu tam totiž tehdy jmenovaná partička odpálila stage a rozcvičila všechny přítomné. Nabízí se tedy jasná otázka: Jak tenhle molotov protřepe klubová atmosféra? A přežijou to ona kultovní auta na zdech Meetka?  

Než se však dostaneme k samotnému finále večera, přísluší se zhodnotit jeho úvodní program. V tomto ohledu asi plně sdílím slova rezonující kdesi v řadách za mnou: „Znáš některou z těch kapel?“ „Ne.“ A co sdílím ještě silněji, je následné opakující se: „Ty vole, to je hodně dobrý!“ S trochou nadsázky by se dalo říct, že jsme si za těch pár hodin vychutnali menu o čtyřech hlavních chodech. Ano, Set It Off na nás nešetřili a na tour přibalili i širokou selekci mezinárodních hostů. Kvantita ovšem nedegradovala kvalitu, a my tak přihlížíme solidním vystoupením podpořeným vlastními LEDkami, projekcemi i úvodními intry.

The Sunday Sadness

S úderem sedmé hodiny doznívá „In The End“ z playlistu let myspaceových a na pódiu se rýsují dramatické siluety The Sunday Sadness (na Spotify schovaných pod novým akronymem TSS). Program pro následující půlhodinku je jasný – fresh směsice metalcoru, alt rocku i synthwave opírající se o vokály pinkané mezi Johnem Finem a Matthieuem Kirbym. Jinými slovy: „Zakřič mi tu francouzštinu do ouška!“ TSS kompletní balíček doplňují o nekompromisní pódiovou prezentaci, dotaženou image i blikající světelnou show… Chvílemi se až sama sebe ptám, z jakého anime openingu vylezli.

Kdepak z anime… z Francie! Což je ostatně jasné od momentu, kdy frontman John poprvé promlouvá k fascinovanému davu. Interakce od té chvíle neustává, a tak v jeden moment mácháme nad hlavou rukama, v druhý rozsvícenými telefony a třetí se zas odrážíme k hromadnému výskoku. Tohle byla opravdu otvíračka premium pro max, a to i navzdory počátečnímu boji se zvukem, technikou či nefunkčním mikrofonem, se kterými si TSS poradili více než s grácií.  

Call Me Amour

První dějství končí a já jen tiše lituji těch pár nešťastníků, kteří stále trčí zaseklí ve frontě… Vyprodané Meetko dělá své a odbavování vstupů v rychlosti pokulhává za bleskovými výměnami na pódiu, kde si už Call Me Amour říkají o pozornost hned prvním riffem.  

Žánrově se přesouváme k potemnělejšímu britskému elektrorocku, míra nasazení a profesionality ovšem zůstává stejná. A tak je otázka zpěváka Harryho Radforda: „You guys still alive?“ po desítkách minut headbangů na urvání hlavy dost relevantní. Výzev k tleskání minimálně přední sekce publika nebylo třeba. Z pódia totiž od prvních tónů srší organická radost z hudby, která vás donutí zapomenout na všechny starosti okolního světa (k čemuž jsme ostatně v průběhu setu přímo pobídnuti) a ústí tak v krásné momenty, jako byla komunitní skákačka v objetí za ramena a Harrym uprostřed davu při „Blackout“.

Set pak hezky plyne až k závěrečné „Girl on the Wall“, kdy se frontman pro změnu vydává prozkoumat zákoutí baru i balkonové zábradlí. Jak to stihl oběhat, netuším, každopádně doufám, že čekání na oznámený listopadový headline uteče obdobně rychle. Tohle si zopakuju ráda.

Point North

Jedeme dál, vzhůru na sever. Jak by totiž napověděla plachta, nebyla-li by schována za majestátními bubny headlinerů, stage přebírají Point North. I když tady mě má metafora trošku zrazuje, geograficky i pocitově. Pánové jsou totiž losangeleskými sousedy Set It Off a teplota v Meetku se tou dobou už také začala přibližovat rovníku. (Tímto bych chtěla vyslat jedno velké díky hodným duším stojícím přede mnou, které si donesly vějíř.)

Z úvodních kapel jsou Point North Set It Off nejblíže i žánrově, a tak nás ladí na tu správnou notu a dokazují, že v arsenálu skrývají mnohem víc než jen hitovku „Into The Dark“. Jak vysvětluje intro, tihle tři kluci z Ameriky prostě přišli dělat rockovou hudbu… a odvedli dobrou práci. Jon Lundin předvádí za mikrofonem solidní vokály, Andy Harshley sem tam vysekne nějakou tu kytarovou helikoptéru, publikum se baví a já k hrozícímu telefonátu na rychlou z důvodu epilepťáku přihazuju i číslo na nějakého dobrého fyzioterapeuta, kterého budu po třetí propařené kapele potřebovat jako sůl. A highlight setu? Zakoušíme první ochutnávku Set It Off, a to nejen díky místy podobnému zvuku, ale hlavně skrze společnou „Below The Belt“.

Set It Off

Netrvá to dlouho a Cody Carson se nám na stage vrací, tentokrát už se vším všudy. Ještě před tím nás ale čeká „Final Countdown“… doslova. Po doznění téhle legendární vypalovačky od Europe totiž hlas z reproduktorů zahajuje minutový odpočet k vrcholu nedělního večera, od kterého si slibujeme onu pověstnou energii, údernost i štědrou dávku teatrálnosti. A taky že dorazily.

Set It Off vlastně většinu kariéry bruslí na poměrně tenkém ledě, který je dělí od propadnutí se do hlubin kýčovitosti. Díky bohu disponují charisma, které to vše utáhne s nadhledem a nadsázkou. Přesto však v našich řadách při pokoncertovém debriefingu vyvstává téma opravdovosti toho všeho. Na obranu amerického tria, z předních řad byly ty široké úsměvy a upřímná radost z každé minuty nepopiratelné. Zároveň ale připouštím, že pro vzdálenějšího přihlížejícího se možná čtyři opakující se fráze vzývající k akci a následná sekvence ‚máchačka do strany – máchačka dopředu – tleskačka‘ mohly jevit jako nacvičená spartakiáda. Minimálně v mém okolí ale nekončící zapojení publika působilo organicky… a já budu mít po tomhle setu bicáky jak Rocky.

Je pravda, že ani tematicky kapela příliš neopouští koleje toho, co prostě osvědčeně funguje. A tak pokud jste si nedávno prošli nehezkým rozchodem nebo vám nějaký „kamarád“ zarazil dýku do zad, Set It Off jsou vlastně celkem dobrá náhražka terapie. Nic o tom nevypovídá lépe, než otvírák v podobě reinkarnované „Wolf in Sheep’s Clothing“, která jasně indikuje, že tvrdší tvář kapely je zpět.

Set It Off nám za 15 songů nabídli průlet tím nejlepším napříč historií a odpálili nejedny hlasivky, třeba při chorálku na „The Haunting“. Ano, Cody, myslím, že jsme dodrželi pokyny a tohle opravdu slyšeli i lidé na druhé straně smíchovských kolejí. „Evil People“ zase podtrhla škálu frontmanova vokálního projevu pendlujícího od rapu po působivé noty. Po krátkém intermezzu přichází čas na „Kill the Lights“ či „Lonely Dance“, při níž se musím pousmát nad tou ironií narvaného Meetka spokojeně poskakujícího na hymnu introvertů.

Dočkáváme se ještě drobného ozvláštnění, když si na „I’ll Sleep When I’m Dead“ Cody s Maxem vyměňují posty, a než se nadějeme, zbývají nám do konce všeho všudy čtyři songy. Čas vytřískat ze sebe zbytky energie! A tak se dav, vzkříšený sprchou z petky, vrhá vstříc wall of death na „Win, Win“ a na závěr si vytleskává komerčně nejúspěšnější zářez nejnovější éry, „Punching Bag“. Kapela ještě před odběhnutím ke sledování avizovaného Superbowlu rozdává poslední placáky, no, a já tímto děkuji za hezký večer jdu zjišťovat, jak získat zpátky svůj hlas.

Foto: Min // Text: Šárka