I Love You Honey Bunny o nové desce: „Prostě se v ní popisujeme takoví, jací jsme.“ (Rozhovor)

Indie-popová scéna hlásí rušno! I Love You Honey Bunny vydali koncem března svůj třetí studiový počin s názvem Don’t Look When I’m Changing. Již tento čtvrtek (10. 4.) pak novou desku, stvrzující konzistentní kvality téhle čtveřice kombinující synťáky, kytary i typickou atmosféričnost, pokřtí v pražské MeetFactory.

O tom, na co se můžeme v Meetku těšit, jak celé album vznikalo či co je teď obecně v táboře I Love You Honey Bunny nového, nám kluci pověděli v následujících řádcích.

AKTUALITY

Ahoj. Jedna tradiční rozjezdová – jak se máte? Ptám se i proto, že jste si toho letos nenaložili málo. Máte za sebou Německo s Leoniden, zrovna Vám vychází deska a na dveře klepe vlastní tour.

Ke všemu se ještě dostaneme, takže popořadě. Jak jste si užili německé turné?

Martin: Upřímně moc fajn, ale jak říkáš, kolem vydání desky je toho hodně. My si hlavně všechno řešíme sami. Nestojí za námi žádný label ani management, tak je to občas poměrně dost práce. Koncerty jsou pro nás spíš za odměnu. Německý turné bylo úplně skvělý. Překvapilo nás, že dorazilo i dost našich fanoušků, kteří v prvních řadách zpívali texty, to jsme nečekali a celkem nás to nakoplo. V pondělí nám vyšel klip sestříhaný ze záběrů právě z tohohle tour k tracku „View of Mistakes“.

Kristián: Já si to naprosto užil. Leoniden jsou naši kamarádi a je vždycky super se s nima potkat na jednom pódiu nebo v backstagi, a to ať už je to na festivalu nebo v klubu. Jejich fanoušci jsou stejně otevření jako oni a náležitě nás přijali. Nejvíce si ale samozřejmě ceníme našich headline koncertů, takže se těšíme až se potkáme s našimi fanoušky na tour.

Pozorujete vlastně nějaký rozdíl mezi tím, když hrajete doma a v zahraničí?

Martin: 100%. V každé zemi je trochu jiný vkus a fanoušci tak přirozeně reagují na jiné písničky. To nás na tom právě baví úplně nejvíc. Když něco nefunguje v Čechách, vůbec to nemusí znamenat, že to nebude fungovat třeba v Holandsku a naopak.

Kristián: Určitě tam rozdíly jsou. V některých zemích se dokážou během songů více odvázat a jinde zas víc poslouchají a třeba spíš vyjádří, že se jim to líbí, hlasitějším potleskem. Mám taky pocit, že na západ od našich hranic si fanoušci více uvědomují, že je potřeba hudebníky a umění podporovat, a tak si třeba koupí i merch support kapely. 

Vy se s Leoniden znáte už dlouho – pamatuju si, že s Vámi hráli už na křtu Vašeho debutu (2018) a od té doby proběhala řada společných koncertů. Jaká je story za touhle spoluprací (a předpokládám že přátelstvím)?

Martin: Za tím příběhem stojí naprostá naivita z naší strany. Leoniden jsme si pozvali jako support na křest našeho prvního alba Cosmic Background Radiation do Paláce Akropolis. Vůbec jsme si neuvědomovali, jak velká kapela to už tehdy byla. Na koncert přijeli obřím tourbusem, který zaparkovali hned za naší polorozpadlou dodávkou. V podstatě pak nebyla jiná šance než se s nimi zkamarádit. Do teď na ten večer společně vzpomínáme.

Kristián: Určitě jsme rádi, že jsme jim mohli pomoct najít si v Česku nové fanoušky a teď už tady můžou hrát pravidelně.

DON’T LOOK WHEN I’M CHANGING

Další na nabitém programu je release Vaší třetí desky, Don’t Look When I’m Changing. Proč zrovna tenhle název?

Martin: Chtěli jsme něco kratšího…

Kristián: Album pojednává o tématu osobní proměny, a tak se nám k tomu seděla tahle slovní hříčka.

Sebastian: U nás se ty názvy často objeví trochu náhodou. Ale vystihují ty desky podle nás dobře. U téhle třetí je to trochu pobídka k tomu, aby se lidi dívali. Když někomu řekneme: „Nedívej se,“ často je to o to těžší se nedívat.

Zaujal mě i vizuál na přebalu. Jaký je příběh za ním?

Martin: Postarala se o něj skvělá grafička Aneta Železníková. Když jsme viděli její předchozí tvorbu, hned jsme věděli, že ta spolupráce bude fungovat. Máme podobný vkus, tak jsme moc rádi, že na naši nabídku kývla. Každý si za tím vizuálem může najít to své, pro mě přesně vystihuje celou desku.

Kristián: S Anetou byla skvělá spolupráce a jsme rádi, že jsme vizuál dotáhli do této podoby. Taky mě vždycky pobaví, co všechno v tom dokážou lidi vidět. 

V popisku k jejímu křtu v MeetFactory jsem se dočetla, že deska slibuje návaznost na předchozí We Just Had a Wonderful Time. V jakých ohledech? A změnil se naopak v něčem mezi deskami Váš přístup?

Sebastian: Návaznost je to asi vícevrstvá. My jsme tuhle třetí desku začli psát hned po vydání té druhé. Tím navázala plynule kreativně a asi i nějak tematicky. Ta předchozí deska je o psychickém zdraví a o tom, když je to těžké a není nám úplně hej. Tahle je mnohem víc optimistická. Hledá to, co je lékem na problémy popsané na té druhé desce, a snaží se nějak definovat nás jako lidi, kteří procházejí změnou. Ale není naivní. Není to takový ten sladký optimismus, který přehlíží ty negativní aspekty. Snaží se je naopak vyhledávat a reflektovat je. Proč jsou tak, jak jsou, co se s nimi dá dělat a nesnaží se dosáhnout utopie. Prostě se v ní popisujeme takoví, jací jsme. 

Stejně jako předchozí album, i Don’t Look When I’m Changing vznikalo ve spolupráci s producenty Stevenem Grahamem Anselem a Koenem van de Wardtem, o master se pak opět postaral Robin Schmidt. V čem vám tahle spolupráce vyhovuje? 

Kristián: Proces nahrávání a skládání je hrozně moc delikátní záležitost, a tak vyžaduje stoprocentní důvěru mezi umělcem a hudebním producentem. Kolektivně se shodneme na tom, že nemáme žádné pochybnosti o schopnostech a vkusu obou zmíněných, a proto jim můžeme věřit ohledně každého rozhodnutí, které ve studiu uděláme. Zároveň si s nima sedneme i lidsky, což vždycky napomohlo uvolněné atmosféře.

Martin: Po dokončení předchozího alba jsme cítili, že ta spolupráce ještě rozhodně není vyčerpaná. Pracovalo se nám s nimi skvěle. Steven z nás vždycky dokáže dostat spoustu energie a Koen je naopak čaroděj přes všechny synthy a skvěle se s ním nahrávají zpěvy. 

Kdy jste vlastně na albu začali pracovat? Jak dlouho celý proces trval a co na něm bylo nejtěžší?

Martin: V podstatě hned po We Just Had a Wonderful Time vznikaly první demáče. Už po pár měsících jsme byli poprvé ve studiu. První track „Kintsugi“ byl hotový na konci roku 2023.

Kristián: Deska opravdu vznikala dva roky. Nejtěžší pro mě určitě bylo loučit se s nápady na písničky, které se už na album nedostaly. Vždycky si k demáčům vytvořím určitý vztah a těším se, až je při práci ve studiu posuneme do nových směrů. Občas je ale potřeba proces zastavit a říct si, že to třeba není dost dobré nebo to prostě nedokážeme dotáhnout. Oproti třeba prvnímu albu jsme měli ten luxus, že jsme si tentokrát mohli vybírat z většího počtu tracků a nechat tam opravdu jen to nejlepší.

A jak to u Vás celé probíhá? Co ve Vašem případě vzniká první – hudba, nebo texty? A kdo má při psaní nové tvorby hlavní slovo?

Martin: Hlavním autorem je Sebastian. Přichází s nápadem na písničku a většinou i první kostrou textu. Hudbu pak doděláváme společně.

Kristián: Ano, Sebastian dokáže chrlit spoustu skvělých nápadů. Než se ale pustíme do toho, abychom se na ni podepsali i my ostatní, musíme z toho množství vybrat, co k nám nejvíce sedí a mohlo by dobře fungovat v kapele.

Se psaním textů to má každý trochu jinak. Někdo vypráví konceptuální příběh, někdo čerpá z vlastních zkušeností, někdo prostě jde po tom, aby to hezky znělo… Jak jste to konkrétně na tomhle albu měli Vy?

Sebastian: Texty píšu výhradně já tak je to asi otázka na mě. Já si myslím, že moje filosofie psaní textů je nesnažit se soustředit příliš na jeden z těch aspektů. Není to jenom o tom příběhu, nebo jak to zní. Chci najít nějakou harmonii všech elementů a nenechat žádný z nich přebít ty ostatní.

Jako základ je pro mě asi rytmus. Musím si nějak rytmicky rozložit linku, kterou chci zpívat a pak hledat slova. Někdy je ale nějaké slovo nebo věta velice důležitá pro ten význam a to pak přebije ten rytmus, nebo ho nějak ovlivní a vede to k něčemu jinému. Občas taky kvůli „flow” nebo melodii neřeším tolik významy. Vím, že v tom celku jsou a že ten konkrétní kus to nepotřebuje. A kolikrát se díky tomu objeví i nové významy nebo interpretace, které překvapí mě samotného.

KŘEST

Desku si už brzy budeme moct vychutnat i naživo. 10. 4. Vás čeká pražský křest následovaný řadou zastávek v Česku, Slovensku a Maďarku. Na co se na křtu můžeme těšit?

Martin: Odehrajeme průřez naší starší tvorbou a téměř celé nové album Don’t Look When I’m Changing. Připravujeme taky světelnou show a projekce. Těšit se můžete i na pár hostů. Například Marii April nebo Miroslava Patočku z teepee. Večer otevřou Fumar Mata.

Kristián: Určitě se můžete těšit, že do toho dáme maximum energie. S fanoušky v Praze si vždycky skvěle rozumíme. 

A na to konto, co je pro Vás při hraní koncertů nejdůležitější? Co je ten pocit, se kterým chcete, aby lidi odcházeli?

Kristián: Myslím si, že během našich koncertů si můžou dávkou různých emocí. Můžou se zpotit v moshpitu, zaskákat si, zamyslet se nad ožehavými problémy dnešního světa anebo si klidně i pobrečet.

Děkujeme moc za rozhovor. Přejeme, ať to dál šlape minimálně tak skvěle jako doteď a budeme se těšit 10. 4. v MeetFactory.

LUPENY NA AKCI NAJDETE ZDE