Brno je město, které dokáže překvapit fungující kulturou, kvalitou restauračních zařízení a v neposlední řadě svojí scénou tvrdé hudby. Kapely jako Corposant, Pray For Forgiveness nebo třeba Rattle Bucket stále rezonují a to i přes několikaletou neaktivitu! A Brno stále rodí množství talentů a talentovaných kapel. Z hlavního města Moravy jsou i dnes recenzovaní Borrowd.

Borrowd se skládají z bývalých členů kapel Eponine, Emplane nebo třeba Señor Sanchez. Frontmana Ozzyho Patera můžete taky dobře znát z opavských Ghostface. Tento pódiově zkušený kvartet nyní přichází s novou deskou “I Built This House of Glass For You”. Deska, která obsahuje úctyhodných dvanáct skladeb a jejíž poslech trvá zhruba 40 minut, přináší mnohé: velké množství nápadů, výlety do post HC minulosti, silné refrény nebo třeba kvalitní instrumentální výkony. Pojďme se ale podívat hlouběji!

Jelikož jsem měl Borrowd možnost vidět naživo hned několikrát, mohu konstatovat, že deska na mě působí velmi podobně, jako jejich živé vystoupení. A to ne jenom kvůli růžové stylizaci, která se nachází i na přebalu nové desky. Čtyři mladí sympatičtí kluci co chtějí hudbu dělat opravdově, srší energií (což v této recenzi budu opakovat velmi často), chtějí hrát, disponují nástrojovou technickou zdatností. Co může být špatně? No… Pár věcí by se našlo.

Úvodní klipová skladba “Limbo” nám odhaluje, co co od následujících čtyřiceti minut můžeme čekat. Stylový HC zvuk, spoustu not a hlavně tu energii! Jestli máte rádi Underoath, zde budete jako doma. Zvuk sice nepůsobí tolik “hifi” jak je na nejmodernějších metalových nahrávkách zvykem, ale značné množství posluchačů tento fakt jistě ocení.

Ozzyho považuji díky jeho pódiovému projevu za jednoho nejlepších frontmanů a screamerů v České Republice. Nicméně když přišly ve skladbě “Limbo” slova “day by day” začalo mě něco nepříjemně tahat za uši. Konkrétně se jedná o druhý hlas zamixovaný do pozadí. Ozzy má sám o sobě velmi ostrý styl zpěvu, který nesedne každému. A lehce falešná místa mě při poslechu desky párkrát potrápily.

Skladby “To Ways You Belong” a “ Beacon” odděluje krátká mezihra “Much Better Than Yesterday”. Máte doma skateboard? Tak ho vytáhněte, pustě si do uší jmenované skladby, jeďte se projet. Alespoň já to mám v plánu, protože tempo které Borrowd v těchto skladbách nasadili k tomu přímo vyzývá.

Nepolevují ani ve skladbě “Borneo”. Zde musím ocenit kytaristu Jáchyma a jeho nápadité riffy. Úvodní riff mě moc bavil postupem akordů.

Gala Dubious je na mě ovšem v kontextu alba trochu monotónní a proto skáči na další píseň “Hollow”. Skvělá práce v začínající pasáži. Harmonie ve mně evokovala oblíbené chillout beaty. Celý úvod album lehce zpomalí. Všimnete si třeba chytře vymyšlené baskytary. Bohužel druhá půlka skladby reflektuje další zásadní problém alba.

Co se vyvíjelo jako příjemný ploužák, pokračuje úplně jinak. A pak zase jinak. A pak zase. A pak už vlastně nevíte kde se na albu ocitáte. Bicí často překypují přechody a notami, které v danou chvíli nemají žádný smysl a neslouží skladbě. Riffy jsou často možná až zbytečně komplexní (a to říkám jako fanoušek progmetalu) a zasloužily by pročistit.

Elektronický začátek “Woekeepers” nemá sice úplně nejlepší zvuk, atmosféra se ale mění při nástupu kytar kde je vše v pořádku. Vracíme se k energii a začátečnímu tempu. Zde se mi líbí i songwriting, refrén si stále pamatuji. V jeden moment jsem si vzpomněl na tvorbu od současných Ghostface (bývalých The Fall Of Ghostface) což mě pobavilo!

“Stranded”, kde si Borrowd přizvaly známou tvář Pavla Svačiny, osobně považuji za nejlepší skladbu alba. Zvlášť riff ve 2:10 mi vykouzlil úsměv na tváři, který jsem si ponechal i při následujícím breakdownu.

V “Pixaleted Vows” vás již po poslechu předchozích skladeb nic zásadního nepřekvapí a následující z velké části akustické intro “Lines Sent Back In Time” uvedou poslední skladbu “House of Glass”. Pomalejší a nejdelší (5:49!) skladba, která nás vrací k názvu alba “I built this house of glass for you” mě opět donutí myslet na můj skate.

Borrowd jsou velmi talentovanou kapelou a “I built this house of glass for you” by bylo určitě jednou z nejceněnějších desek v české rockové a metalové hudbě kdyby vyšlo deset let zpět v dobách Corpossant a Rattle Bucket. Osobně si myslím, že klukům při tvorbě alba trochu chyběla otázka: “A není toho už moc?”

Rozhodně nemůžu říct, že jsem se nebavil. Deska mě ve spoustě momentech rozhýbala, navodila pozitivní pocity a vrátila pár let zpět. Vážím si každého, kdo na sobě pracuje a vše dělá se zápalem přesně jako Borrowd. Držím palce!

Doporučuji všem fanouškům post HC co rádi jezdí na skateboardu/ longboardu! 6/10

Text // Pepa