Thirty Seconds to Mars zvládli reparát z posledního tuzemského vystoupení, projev má stále své ALE…
Americká skupina Thirty Seconds to Mars se po 6 letech vrátila do Sportovní haly Fortuna v pražských Holešovicích, kde při poslední zastávce předvedla výkon, který by se dal s klidem přirovnat k fiasku roku! Tehdy jsem se zapřísáhl, že jednou stačilo! „Tohle už podruhé vidět nepotřebuji.“ … ale slovo dalo slovo a v životě něčemu občas musíš dát druhou šanci. Proto se v dobré náladě přesouváme z O2 areny, kde zrovna na domácím MS v hokeji porazilo Česko tým z Dánska 7:4. Tento fakt nás uklidnil v tom, že kdyby se mělo jednat o další hudební průšvih, tak dnes to vezmu v klidu, kluci mohou jen překvapit… a to se stalo! Ale k dokonalosti to má pořád daleko…
Samotný příjezd ke Sportovce nás trochu rozhodil. Nebylo kde zaparkovat, což byl první problém večera a o výjezdu ani nemluvím… Interval na semaforu snad neměl zelenou barvu, nebo byla tak rychlá, že stihla vždy projet cca tři auta. No byla to paráda (smích). Pojďme ale k samotnému koncertu.
Jako první se na pódiu představil Jagwar Twin, který není v hudební branži žádným nováčkem. Působil například v kapelách Dead Letter Diaries nebo Eye Alaska a jeho více jak dvacetileté zkušenosti se přenesly i na samotné fanoušky, kteří s předskokanem skvěle spolupracovali. Žánrově bychom koncert mohli přirovnat k miláčkům z Rock for People Palaye Royale, ale ti to přeci jen umí na pódiu více rozjet… i tak vystoupení splnilo, co mělo.
Přichází čas na samotné hvězdy večera! Na velkoplošné obrazovce se objeví číslo 100 a překladač Google nám připomněl odpočet, který se nečekaně zastavil na čísle 30! No, a jdeme na to… na pódium přichází kapela a překvapivě zahajuje vystoupení songem „Up in the Air“, který nahradil „Kings and Queen“, jenž byl hned druhým songem v pořadí a fanoušci jsou ve varu!
Jared Leto je prostě miláček publika a každá chvála k fanouškům je opětována hlasitou odezvou. Největších ovací se dočká, když sundá brýle a konečně mu je vidět do očí. „Hurá,“ zařvala nadšená fanynka! Zpěvák si z koncertu udělal svůj film, jehož je samotným režisérem. Jeho obvyklé otočky nebo práce s publikem jsou přesně to, co k frontmanovi bezpochyby patří, ale někdy je prostoru pro samotné fanoušky až moc.
Přichází právě zmíněné ALE, které bych hledal v samotné prezentaci písní. Očekávám, že když přichází první refrén, tak ho nahulím tak, že samotná hala spadne! Ale Jared Leto často nechává refrén na fanoušcích, což ztratí grády… velké mrzení. Zrovna u songu „This Is War“, kterému předchází silné intro, se kvůli tomu ztratilo správné kouzlo. Neříkám, že se fanouškům nemá dávat prostor, ale chtělo by to využít u lepších pasáží.
To, že Jared je obstojný zpěvák, jsme se mohli přesvědčit u coveru na píseň „Stay“ od Rihanny, kde ukázal, že jeho pěvecký rozsah snese slušné měřítko. Největší kredit však dávám samotnému setlistu, který byl na rozdíl od předchozích zastávek lehce upravený. Ač chyběla „Do Or Die“, což naši Nikky bude dlouho mrzet, tak za to jsem se já dočkal písně „From Yesterday“, která právě zmíněný song v hudebním slotu nahradila. Thirty Seconds to Mars vsadili převážně na starší písně jako „Hurricane“, „The Kill“ nebo „Attack“, ale dostalo se i na novinky „Stuck“ a akustickou „Seasons“.
Když vezmu koncert jako celek, tak oproti poslednímu vystoupení bych hledal pouze pozitiva. Kluci si napravili reputaci a pokud přijedou příště, tak vyrazím znovu! Přeci jen kapely okolo našeho dospívání jsou ty nejlepší a člověk si rád zavzpomíná na staré dobré časy, nebo ne?
Foto: Janča
