Nejakčnější pátek roku jsem se rozhodla strávit ve vyprodaném O2 universu, kde byla na programu velmi očekávaná premiéra americké metalové a post-hardcorové kapely Falling in Reverse, která k nám zavítala v rámci The Popular Monstour II a vzala si s sebou kamarády Hollywood Undead a Sleep Theory.

Začátek celé téhle akce byl maličko komplikovaný… ve vedlejší O2 areně totiž konkurovala česká kapela Dymytry a při otevírání dveří O2 universa se zjistilo, že spoustu fanoušků vlastně čeká x hodin frontu v ukrutné zimě na špatný koncert. Stane se, no. Jak by řekla Jolanda: „A já cejtim s váma!“

Po tom, co si celý lid ujasnil, na jaký koncert vlastně jde a kde je jeho místo, už nic nebránilo tomu, abychom si společně vychutnali následující hudební program.

S tříminutovým předstihem na stage přiběhli američtí rockeři Sleep Theory. Tuhle bandu z amerického města Memphis naše publikum bohužel moc neznalo, takže atmosféra byla nijaká, i když se kapela snažila diváky zapojit do dění. Za mě ale musím říct, že si jejich tvorbu určitě víc poslechnu, protože si myslím, že do budoucna by mohli mít potenciál, protože už teď mají na Spotify přes milion posluchačů měsíčně.

Oproti tomu staří známí Hollywood Undead už vědí, jak v tom chodit a jak si podmanit české publikum. Tady už začínalo být opravdu horko. Kluci vytáhli své nejznámější pecky jako „Everywhere I Go“, kdy nám hodili do publika nafukovací balóny, takže proběhla i skupinová verze volejbalu. Dočkali jsme se samozřejmě i písní „Bullet“ a „Undead“, protože bez nich by to nebylo to pravé Hollywood Undead vystoupení. Příjemným překvapením bylo, když si kapela přizvala na pódium fanouška Petera, který se osvědčil jako výborný kytarista, když si sám střihnul sólíčko na kousek songu „Everywhere I go“ a kapela s ním pak odehrála celé „Comin’ In Hot“.
Peter tak má zážitek na celý život a já mám další modřinu z moshpitu. Nemohu zapomenout zmínit, že jsme obdrželi cover na „Sweet Caroline“, což bylo velmi pěkné ozvláštnění večera a i publikum vypadalo spokojeně. One last moshpit a končíme. Kluci se rozloučili, zamávali českou vlajkou a odešli. A já jsem ready jít tak maximálně umřít někam do rohu. Jo, moment vlastně, tohle nebyl hlavní hřeb večera… no tak jo, no. Mám půl hoďku na to se vzpamatovat, popadnout dech a dojít se napít. Mám pití, výborně, vracím se k pódiu a sedám na zem, abych posbírala aspoň nějakou energii.

Odbila půl desátá a za tónů skladby „Highway to Hell“ od legendárních AC/DC se na obrazovce nad pódiem začal promítat komický příchod ze zákulisí hlavní kapely večera. No dobrý, hoši, úvod pěknej, ale už vám to moc trvá. Pojď zpívat, Ronalde. Jak se ve výsledku ukázalo, skladba „Highway to Hell” byla zvolena na začátek oprávněně, protože následovalo opravdu peklíčko.

Falling in Reverse oficiálně zahájili svůj set skladbou, která zároveň zahajuje i jejich nové album Popular Monster a nese název „Prequel“. A to bylo naposledy, co se dav udržel relativně v klidu. Ta pravá sranda totiž přišla při prvních tónech „ZOMBIFIED“. Na pódiu se objevily plameny a lasery a lidi kolem mě začali šílet. Nebudu lhát, já začala taky. To, co mě ale trochu štvalo (kecám, hodně mě to štvalo), bylo špatné ozvučení, protože to samozřejmě kazilo celý zážitek z koncertu. Trochu jsem doufala v to, že si s tím zvukaři pohrají a že se to během show spraví, to se ale bohužel nestalo.

I když zvuk nebyl bůh ví co, zážitek jsme si tím zkazit nenechali. Moje emo srdíčko velice ocenilo hlavně skladby „I’m Not A Vampire“ a „The Drug In Me Is You“, na kterých jsem vyrostla a vždycky jsem si přála, abych si mohla hodit lehký mental breakdown při live vystoupení. Což se stalo, takže Nikita spoko loko!

Všichni moc dobře víme, že Ronnieho texty jsou upřímné a obsahují velmi surové emoce, které kolikrát nezanechává jen v písních, ale občas se projeví i při slovním projevu na pódiu. Velkým překvapením večera bylo, že Ronald nechal své kritické komentáře na společnost doma a místo nich si s sebou vzal vděčnost, kterou s námi všemi sdílel. Musím říct, že jsem se toho opravdu bála a jsem ráda, že se moje obavy nepotvrdily.

Po pár songách už byla z O2 universa naprostá sauna, ale kapela stále držela své tempo. Setlist obsahoval samozřejmě i hity jako „Popular Monster“ nebo „Voices In My Head“, kdy jsme si všichni společně vyřvali hlasivky a pomlátili se v moshpitu. Po celý koncert se nad pódiem promítaly videoklipy songů, které se střídaly společně s kamerou zaměřenou na kapelu a na fanoušky. Když jsem se kolikrát rozhlídla kolem sebe, viděla jsem, že se stojí i na místech pro sezení a to mi vždycky udělá obrovskou radost, protože je vidět, že ta show lidi vážně baví. Bavilo to lidi, bavilo to kapelu. A to je to, co všichni chceme.

Ronnie nám na závěr hodil „Watch The World Burn“ a bylo hotovo. Byl hotový koncert i my všichni. A já tak konečně mohla jít v klidu umřít vyčerpáním do rohu.

Musím říct, že jsem si tenhle koncert užila víc, než jsem myslela a dlouhé čekání na české premiérové vystoupení se vyplatilo. Ronald možná není ten nejvíc mírumilovný člověk na světě, ale hudbu má sakra dobrou!

Páteční koncert byl beznadějně vyprodaný, ale pokud teď litujete, že jste nebyli jeho součástí, mám pro vás skvělou zprávu! Pro velký zájem byla přidána další Falling in Reverse show, která se odehraje již příští čtvrtek 28. 11. v O2 universu a společně s nimi se vrátí i Hollywood Undead.

Tak co? Půjdete se tentokrát přesvědčit na vlastní oči a uši?

…

Jo a abych si odpověděla na otázku z nadpisu, tak ano. Obstáli.