ZTĚLESNĚNÍ ROCK AND ROLLU: MILES KANE SI OMOTAL ROCK CAFÉ KOLEM PRSTU (Report)

„Ztělesnění moderního rock and rollu,“ i tak by se dal popsat Miles Kane. Nespoutaný, neodolatelný, a především nesmírně talentovaný britský zpěvák totiž v pátek 8. listopadu navštívil Prahu v rámci krátkého turné, a střihnul si tak u nás první headline. Že tenhle frajer umí rozjet sakra dobrou show, jsme se přesvědčili už v červnu, kdy kraloval největšímu pódiu na Rock for People. Podstatně intimnější prostory legendárního Rock Café ale tomuhle šílenci (v nejlepším slova smyslu) sedly ještě víc. 

Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Ano, tohle přísloví jsem si v hlavě opakovala, když jsem do Rock Café dorazila úderem osmé hodiny večerní a přes sloupy a hromady fanoušků neviděla skoro nic. Prostor u zvukaře? Zabraný. Boční strany? Nene, smůla. Jestli totiž fanoušci Milese Kanea v něčem fakt vynikají, je to chodit včas. Aby také ne, když drtivá většina přítomných hrdě vystavovala na obdiv svá Arctic Monkeys trička, na které se „kempí“ už celkem běžně. I na Milese totiž na jeho krátkém evropském turné některé skalní fanynky čekaly od brzkých ranních hodin. V té šílené zimě? Klobouk dolů.

Zaujímám strategickou pozici na vyvýšeném místě u baru, ze kterého je relativně dobře vidět na pódium, na kterém se svou akustickou kytarou večer odstartoval předskokan Rodan. Domácí interpret měl k Milesově tvorbě žánrově celkem daleko, a tak se nabízela otázka, zda tato kombinace bude fungovat. A vlastně fungovala – publikum se bavilo, někteří Rodanovy texty znali a zpívali společně s ním a zpěvák, který má na platformě Spotify slušných 15 tisíc posluchačů, si show zjevně také užíval. Skupinka Britů, která stála vedle mě, to ale vystihla naprosto přesně: „Calm before the storm“. Protože poklidná show byla opravdu jen lehkým odvarem a přípravou na to, co pro nás chystal mistr Kane…

Vidět Milese Kanea naživo bylo mým snem už od dob, kdy mi ve sluchátkách hrály songy od The Last Shadow Puppets (kapela, ve které hrál s Alexem Turnerem z kapely Arctic Monkeys, pozn. redakce). Jeho show na Rock for People bez ostychu řadím mezi nejlepší koncertové zážitky letošního roku. Když ale krátce po deváté Miles vtrhnul na pódium a odpálil premiérový pražský headline songem „Rearrange“, Rock Café bylo na spadnutí. Klub natřískaný od první řady až po poslední – bylo zkrátka jasné, že na jeho příjezd mnozí čekali opravdu roky. A uvědomění, že hvězda takového formátu (která má za sebou vystoupení třeba na ikonickém festivalu Glastonbury), je teď na dosah ruky v klubu pro pár stovek lidí… to se prostě jen tak nepoštěstí.

V porovnání s festivalovým vystoupením s Milesem ale na pódiu tentokrát bylo podstatně méně kolegů. Na stagi byly jen bubny, zbytek si totiž britský rocker obstaral sám se svou kytarou. Ptáte se, jestli tomu přeci jen něco nechybělo? Absolutně ne. Tenhle showman by totiž dostal Rock Café do kolen, i kdyby hrál na flétnu. Oblečený v bílém tílku, kožené bundě a vintage botách – tomuto frajerovi zkrátka teče rock and roll v žilách. A šokovat pražské publikum se rozhodl nejen svou strhující show, ale také setlistem. Po dlouhých pěti letech totiž živě zazněly „Counting Down The Days“ a „Shavambacu“. Celkem 18 písniček tak nabídlo krásný průlet celou Kaneovou diskografií.  Nechyběly klasiky jako „Come Closer“, „Baggio“, neskutečně svůdná „Coup De Grace“ a úderná „Never Taking Me Alive“. Zaslouženou zmínku si také zaslouží za to, co dováděl s kytarami. Nádherné na pohled, ještě krásnější poslech. 

Kdo ale čekal, že Miles vytáhne z kapsy nějaké to překvapení v podobě The Last Shadow Puppets, byl pravděpodobně lehce zklamán. Obzvlášť pak, když následující den v Polsku opravdu do diskografie společného projektu s Alexem Turnerem zavítal a zahrál „Standing Next To Me“. Jestli to pro něj ale symbolizovalo pomyslné vyklouznutí ze smyčky spojování s frontmanem Arctic Monkeys, podařilo se mu to. Miles Kane totiž vedle sebe nikoho nepotřebuje a z fleku si dokáže plný klub omotat kolem prstu i sám. A co je víc, po koncertě se zastavil u merche, aby se setkal s fanoušky. Podepisovalo se, fotilo se, plakalo se. Především se ale ukázalo, že tahle rocková hvězda má srdce ze zlata a svých fanoušků si nesmírně váží. Děkujeme za výbornou show a už teď se nemůžeme dočkat, do jakých prostor Miles zavítá příště!

Text // Kája & Foto // Eva Frouzová

Téhle indie divě nic neunikne. Na Káju nám daly reference dvě výrazné postavy klubovní crew Min a Šárka, které patří k našim největším dříčům a jejich doporučení tedy mají v kádru svůj zvuk. Karolínu jsme si poté otestovali sérií úkolů, které plnila bez ztráty kytičky a vždycky jim dokázala dát i něco navíc. Její hudební já miluje kytarovky, ale nezalekne se ani popu a tuzemské scény – bez té by to ostatně u nás nešlo. Karolína se bude zaměřovat na autorské články. Umí podchytit aktuální témata a sleduje trendy ještě předtím, než skutečně vybouchnou.

klubovna logo banner

13. 2. 2013 – v toto na oko banální datum vzniklo něco, co z původního skromného a ne úplně sebevědomého článku přerostlo v nynější podobu. Právě v tento den totiž světlo světa poprvé spatřila Klubovna. Z původně hudebně publicistické rubriky na jednom z webzinů vznikl samostatně soběstačný projekt, který se však snaží navázat na původní ideu. Nedělat ze svých fanoušků pouhé bezduché konzumenty, ale aktivní součást celého mimořádně interaktivního projektu.

Sleduj nás na: