Nálož kytarovek z Britských ostrovů – Vukovi nezklamali, unpeople oslnili (Fotoreport)

Středeční večer v pražském Rock Café se nesl v duchu rázných kytarových riffů a vydařených melodických vokálů. Atributy, jež pojí headlinery Vukovi s jejich kolegy z Artio a unpeople, které si přizvali na aktuální evropské turné k lednovému albu MY GOD HAS A GUN. S tím předchozím, kritiky vychvalovaným NULA, jsme je mohli vidět i na Rock for People 2024. A jelikož se při svém loňském festivalovém vystoupení (úspěšně) prali s technikou, byli jsme zvědavi, jak na tom Vukovi budou v plné polní.

Artio

Na odpověď jsme si však museli přeci jen ještě nějakou tu chvilku počkat. Když ovšem máte hostující spoty takových kvalit, počkáte si rádi. Středeční dějovou linku odstartovali alt-rockoví Artio, kteří i přes poměrně krátkou kariéru předvádí kvality daleko vyhranějších kapel. Čtveřice z Leeds zavítala do Prahy vůbec poprvé a dovezla s sebou (a to i přes cestovní trable v podobě píchlé pneumatiky) fresh sound zkreslených kytar, autentickou prezentaci i povinný dřepkync k zemi… ačkoliv zaslouženě nejznámější „Product of My Own Desire“ mě na zadek posadila asi ještě rychleji. Za svižný set jsme si kromě několika zářezů z debutové desky Babyface vychutnali také prozatím nevydaný singl, ke kterému se dá dodat jen: bager alert! Tuhle mladou partičku se určitě vyplatí nadále sledovat.

unpeople

S úderem půl osmé však pódium přebírají jejich krajané unpeople a celá show nabírá úplně jiné grády. Neotřelá britská čtveřice sešlápla plyn k podlaze a převálcovala Rock Café hradbou kytarových riffů, perfektními syrovými vokály s překvapivým rozsahem i neskutečnou energií sálající z každé vteřiny setu. Sound trochu jako by si Biffy Clyro a Boston Manor potřásli rukou a jednoduše jeden z těch výkonů, který vás donutí vyběhnout schody Rock Caféčka, ulovit signál a začít plnit playlisty novým objevem. Naštěstí to nezabralo dlouho. K mému překvapení totiž ani unpeople nehrají dlouho a na svém Spotify kontě mají jediné EPčko, které jsme si tak aspoň mohli užít v celé jeho kráse.

Otvírák „waste“ vás probere hned od úvodního riffu, „moon baboon“ plně demonstruje versatilitu téhle alt-rockové partičky a nejnovější singl „the garden“ vám textově vlepí facku pozitivního cynismu a hudebně dá důvod stát s pusou dokořán. Můžu s klidným srdcem říct, že lepší živé vystoupení jsem snad ještě letos neviděla. Tohle si dám znovu více než ráda… a dle publika spokojeně se točícího v závěrečném circle pitu rozhodně nejsem sama.

Vukovi

Mám-li být vážně upřímná, nečekaná sonická bomba v podobě unpeople pro mě možná lehce zastínila hlavní lákadlo večera… ale tady jde asi spíše o subjektivní vkus. I pop-punkověji nakloněnější headlineři Vukovi totiž předvedli skvělou a zábavnou show, z velké části opřenou o opět obdivuhodné vokály frontwoman Janine Shilstone, které dostaly prostor naplno zazářit například v pomalejších pasážích „SNO“. Partičce ze skotského Glasgow (kdyby to snad někdo dle přízvuku nepoznal) to na pódiu šlape a sází jeden nekompromisní riff i sociopolitický komentář za druhým. Netrvá tak dlouho a dočkáváme se dalších pitů i featu s Rae z Artio. Škoda jen, že to z pohledu ne až tak znalého posluchače začínalo místy působit trochu na jedno brdo. Fanoušci však vypadali maximálně spokojení… a to je hlavní.

Co navíc musíme zhodnotit jedničkou s hvězdičkou, je právě interakce s fans a celkový entuziasmus kapely. Tak třeba moment, kdy si Janine usadila přední řadu publika na okraj stage, aby si tam s nimi odzpívala „Colour Me In“, vyvolal husinu a zůstane mi v paměti vrytý ještě asi hodně dlouho.

foto / text: Šárka