Z pop punku ke country a zpátky: mgk si zase hraje s žánry (Recenze alba lost americana)

Tohle album je hodně osobní. mgk tu nehraje na velký machrování, ale spíš ukazuje, že měl těžký období –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ rozchod, závislost, požár studia… a je to slyšet. Každá písnička má trochu jinej žánr: někdy pop punk, jindy čistý pop, chvílemi skoro country nebo rap. Místy je to bordel, ale vlastně to dává smysl, protože přesně takovej chaos teď v sobě asi měl.

outlaw overture

Start alba je mohutnej a dramatickej – jako kdybys vkročil do filmu. Hudba je zajímavá, místy hutná, nástrojově bohatá a částečně připomíná nějaký rockový orchestry z 80. let, ale s moderním nádechem, kdy můžeš slyšet náznaky „Baba O’Riley“ od The Who nebo třeba i Daft Punk.

Úvod čítající pět minut připomíná silnou inspiraci Yungbludem a jeho „Hello Heaven, Hello“, kde jsou prakticky spojené dvě různorodé písně dohromady a vlastně je to sakra dobrej nápad, který se úplně nevidí. Text mluví o sebedestrukci a potřebě „rozbít všechno“ jen proto, aby mohl znovu tvořit. Cítíš z toho zoufalství i odhodlání. Je to takovej úvod, co tě okamžitě vtáhne a řekne ti: „Tady se bude dít něco velkýho.“ A tak pokračuješ s dalším songem z alba.

cliché

Pop punk jak od blink-182, chytlavý refrén, prostě taková skladba, která se ti v hlavě přilepí. Mgk si tu fakt hraje se žánry a přidává popový tanečky – jako by chtěl ukázat, že ho zajímá i lehká zábava nebo že umí taky tancovat, a proto ukazuje další ze svých skrytých talentů? Text je trochu o vztazích a nejistotě, ale je to podané s humorem a nadhledem. Vlastně je to celé takové klišé, takže tě to baví a chceš si to poslechnout znova. Mimochodem: Tenhle song byl první vlaštovka, kterou z desky vypustil.

dont wait run fast

Energická, skoro arénová rockovka. Je to typ tracku, u kterýho chceš řvát refrén a máš chuť někam utíkat – přesně podle názvu. Zvukově to připomíná mix Def Leppard a Motion City Soundtrack, takže má takový festivalový feeling. Textově je to jednoduché, nic extra, ale rytmus tě u písničky udrží. A taky se stala hymnou univerzitního fotbalu ESPN pro sezonu 2025. Navíc je to jediná svižná rockovka z celé desky.

goddamn

Tady mgk přechází do mírně country zvuku. Text je hodně otevřený – mluví o závislostech, osobních pádech a vztazích, které se rozpadly. Je to jedna z těch písniček, kde cítíš jeho zranitelnost. Hudba je pomalejší, melancholická, ale stále má rytmus, takže tě táhne dopředu.

vampire diaries

Pop-punková jízda s lehkou hravostí. Mgk si tu pohrává s motivem upírů, ale spíš pro zábavu než pro vážnou metaforu. Zvukově je to rychlý, energický, s drsným bubnováním. Text je zábavný a lehce absurdní, což dává albu pauzu mezi těžšími emocionálními momenty. Tady se zdá, že mgk zabrouzdal do vod K-popu a vytáhl si z toho to, co většinu fanoušků tohoto žánru baví –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ skupinový tance! A nebo je to snad návrat do devadesátek?

miss sunshine

Slunečná roadtripovka – ideální na jízdu autem někde po dlouhý silnici při západu slunce. Text je pozitivní a odlehčený. Připomíná letní dny, kdy prostě nechceš myslet na problémy a stačí ti si jenom užívat danej moment. Zvuk je lehce pop-rockový, melodie jednoduchá a chytlavá, takže se ti vryje do hlavy.

sweet coraline

Nostalgická skladba. Připomíná The Strokes a americký klasiky typu „American Girl“ od Tom Petty And The Heartbreakers. mgk tu kombinuje svou energii s jemnějšími melodiemi, takže to působí melancholicky, ale zároveň chytlavě. Text doprovází lehká romantika a dodá ti pocit, že vzpomínáš na lepší časy.

indigo

Hypnotická, temnější a introspektivní. Rapové prvky a pomalý beat, který tě vtahuje do umělcových myšlenek. Text je o ztrátě, sebedestrukci, hledání smyslu. Písnička má melancholický nádech, ale zároveň udržuje tvou pozornost, protože každé slovo má zde svou váhu.

starman

Interpolace „Semi-Charmed Life“ – známá melodie, ale mgk jí dává vlastní twist. Zvuk je hravý, lehce psychedelický, text je o dobrodružstvích a bláznovství života. Někomu to může připadat trochu jako „vykrádačka“, ale atmosféra písničky funguje a baví.

tell me whats up

Nejvíc osobní rapový track. Mgk tady mluví o traumatické minulosti, ADHD, izolaci, závislostech. Hudba je minimalistická, aby text více vynikl. Písnička působí opravdově a cítíš, že to není jen show, ale umělcova skutečná zpověď.

cant stay here

Pomalejší, melancholická skladba. Text o osamělosti a pocitu, že musíš odejít, i když nechceš. Hudba je klidná, smutná, ale zároveň krásná – ideální na večer, kdy sedíš sám a přemýšlíš.

treading water

Emo moment alba – mgk tady otevřeně mluví o rozdrcení vztahu s Megan Fox, o dceři, o rehabu. Text je hodně přímý a drtivý, hudba pomalu graduje. Připrav se na husí kůži, protože je to opravdu upřímné. Refrén je silný, melodie se tě drží, text tě vtáhne do autorova vnitřního světa.

orpheus

Závěr, kde mgk spolupracuje s Megan Fox. Metafora Orfea a Eurydiky – boj za lásku a rodinu. Text je poetický, hudba emotivní a pomalá, s dramatickým zakončením. Posluchač odchází s pocitem, že album vyprávělo celý příběh jeho života – včetně temnoty i naděje.

lost americana je nejupřímnější a nejvíc osobní deska mgk za poslední roky. Zvukově je to mix pop punku, rapu, country i emo balad – mgk si zase hraje se žánry a nebojí se přidat i popové tanečky. Album působí trochu chaoticky, ale přesně ten chaos dává smysl: slyšíš člověka, který si prošel bolestí, závislostí, rozchodem a osobními pády, a teď to všechno servíruje do hudby.

Texty jsou otevřené, často drtivé, ale místy odlehčené a chytlavé. Hudební přechody mezi lehkými a těžšími momenty fungují dobře, takže desku můžeš poslouchat od začátku do konce jako příběh, který tě vtáhne do jeho osobního světa. Mgk znovu dokazuje, že hudební žánry by se neměly škatulkovat a především že není nutné zůstávat u jednoho žánru po celou svou kariéru. A my se jen můžeme těšit, až nám lost americana představí živě!

V minulosti mgk hodně spolupracoval s Travisem Barkerem (Tickets to My Downfall a Mainstream Sellout) a se svými nejlepšími kamarády. I přesto, že Travise nadále považuje za svého mentora, tvorba s přáteli je jeho srdci odjakživa bližší, a proto si tentokrát řekl: „Hele, pojďme zase tvořit společně. Jako jsme to dělali vždycky.” Začalo ho unavovat tvoření se slavnými osobnostmi, které mají svůj rukopis, co přidají do jeho písniček. Pracoval s nimi, stále je respektuje, ale upřímně to nesnáší: „Je to jako když si dáš rychlou instantní kávu vs pomalu kapající organickou kávu,” zmínil mgk v podcastu Popcast. Tedy: Můžeš si vybrat rychlý a okamžitý zážitek, nebo raději pomalejší, ale hlubší a kvalitnější zkušenost při tvorbě.

Někdy si říkáš, že když máš super jméno na featu, tak to bude banger –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ může být, ale nemusí. A možná proto na desce nenajdeme nikoho na featu. Při psaní a obecně během práce na albu lost americana se mgk vrátil k takovému procesu, který mu chyběl –⁠⁠⁠⁠ společné tvoření s přáteli. Celé album tak vzniklo ve zpěvákově obýváku, protože jejich oblíbené nahrávací studio v Malibu, které dříve využívali, shořelo při masivních požárech v LA na začátku letošního roku. Už od počátku alba mgk prohlašoval, že si nevybere žádný žánr ani směr, kterým se deska bude ubírat. Tvořil tak, jak mu to bylo nejvíc příjemné, a díky tomu vzniklo jeho nejosobnější album. Mimo jiné měl na album pozitivní názor i samotný Bob Dylan.