Z Klubu 007 až do Lucerny – Turnstile ukázali, že hardcore nepatří jen do sklepení (Fotoreport)
I s rýmičkou a kapesníkem v kapse jsem vyrazila 19. 6. do Velkého sálu Lucerny. V plánu? Dlouho očekávaný návrat Turnstile, a k tomu jako třešnička na dortu Scoop. Ačkoliv moje tělo zvažovalo postel, srdce vědělo, že tenhle večer se prostě nesmí prošvihnout.
Scoop na to vlítli bez milosti. Od prvního tónu se rozjel poctivý moshpit a ve vzduchu lítalo všechno – ruce, nohy, pot, možná i iluze o osobní zóně. Kluci si očividně show užívali na 110 % a nespoutaná energie stříkala z každého gesta i basové linky. Během setu zazněl nový song a došlo i na krátký, ale výstižný speech o svobodě a rovnosti. Žádné dlouhé kecy, spíš příval emocí, surovosti a nadhledu. Sedmnáct minut zběsilosti, to nakoplo krevní oběh. Když se sál dožadoval přídavku, zaznělo: „Sorry, nemáme víc!“, ale příště prý už třeba s celou deskou. My držíme palce a fandíme, tohle spojení s Turnstile nám udělala fakt radost.
Po menším zpoždění se v plnícím se sále začaly vařit emoce. Intro se neslo prostorem, světla zmodrala a Turnstile odpálili večer songem z nového alba NEVER ENOUGH. Komu nevytryskly slzy, jako by tam ani nebyl. V přední části sálu se to v mžiku změnilo v moshpitové tornádo. Ve vzduchu létaly lidé, a ne mobily, jak je tomu často zvykem. Dav tančil, padal, skákal, divočina. A kapela? V nejlepší formě. Dostali jsme skvělou energickou performance a samotný Brendan Yates byl naprostý zjevení – chvilku filozof, chvilku rocková víla.
Zazněly jak zbrusu nové „BIRDS“ a „I CARE“, tak i nestárnoucí bangery „MYSTERY“, „BLACKOUT“ nebo „HOLIDAY“. Melodičtější houpavky se střídaly s hardcore peklem, jak kdyby chtěli rozvibrovat celou škálu našich vnitřních krizí. A povedlo se. Vynikající songwriting se propisoval do promyšleného setlistu, který měl všechno.
Turnstile v Praze naposledy hráli v roce 2015 na Strahově v Klubu 007. A teď? Upgrade do narvané Lucerny a nominace na Grammy… Tady je to zasloužený. A možná i důkaz, že hardcore se má stále kam posouvat.
Závěr show se uzavíral v modré mlze reflektorů. Přídavek přišel, emoce vyvrcholily, hlasivky odešly. A my taky. Vyždímaní, ale šťastní. Turnstile v Lucerně? Terapie hlukem, potem a láskou. Z davu zaslechnuto pár připomínek na nekonzistentní ozvučení v zadních řadách, za nás bylo ale v prvních řadách všechno v top formě. Díky Fource za tuhle show. A díky, že jsme mohli být u toho. Vidíme se příště, snad už brzy.
Text: Janča // Foto: Tomáš
