V obklopení skvělé hudby aneb vstup do nového roku s Glad for Today, The Valentines a Ludens (Report)
Jak na Nový rok, tak po celý rok? Dobrá tedy. Zatímco mnozí ještě dospávají a regenerují, klubovní blondýny zasedají a vaří druhou kávu i sumarizaci posledního večera roku v pražském Rock Café. V hlavních rolích loučení s 2024: Glad for Today, The Valentines & Ludens.
Je to tak, Hradec se ozval hlasitěji než zakázané petardy v ulicích noční Prahy. Aby taky ne, když se na finální loňskou štaci sešli korunovaní vítězové letošních TOPek, jež do tria doplnili neméně zdatní Ludens. A co že kapely kromě prověrky kvalit nespočtem domácích klubů ještě pojí? Tak třeba přiměřená dávka inspirace zahraničím, která však všem třem luxusně funguje. Poslední hodiny roku sviští vzduchem a jen co se Šárka uráčila vytáhnout z kapsy drobné na zlatavý mok, přerušily její plány první tóny ozývající se z pódia. Jo, Glad for Today odpálili silvestrovský večer o něco dříve, aby také s úctou k oslavám dříve skončili. No, to klukům úplně nevyšlo. Ale nepředbíhejme…
LUDENS
Dějství 1: trocha toho špinavého rocku.
Je libo osobitou fúzi Highly Suspect s Deftones? Přesně to totiž jako předkrm servírují úderné kytary Ludens, které nám tak ladí přímo do krevní skupiny. A i když to snad na úvodní rozhled po klubu vypadá, že tenhle Silvestr se bude slavit poskromnu, s prvními signálními tóny se to do dolního sálu Rock Café stahuje jak optimisté do fitek po Novém roce a předstagí se plní hlavami připravenými na to být uznale rozkývány. Aby taky ne, když při těhle dunivých riffech musela i omítka bojovat o holý život.
A že nic z toho málem nemuselo být. Povánoční chřipečka zjevně zažívá pré a jak v průběhu setu zjišťujeme, zavítala i do řad Ludens. O to větší klobouček asi smekáme. Boj s „bacilem” totiž sotva ubral na dojmu, a co víc, on ten chraplák songům jako je letošní „LOST” vlastně moc hezky sekne. (pozn. redakce: To není výzva k tomu setrvávat v nachrchlaném stavu. Posíláme hodně zdraví a imaginární balíček vitamínů.) Každopádně kdyby takhle zpíval každý i v naprosto stoprocentním zdravotním stavu, mohl by si pískat – respekt!
THE VALENTINES
Pojďme obrátit mixtape; dějství 2: indie pop přímo do žíly, prosím. Každoroční reflexi máme díky Ludens vlastně za sebou, čas přejít do fáze těch pravých oslav a tancovaček.
Asi těžko by se nám v českém rybníčku hledal vhodnější guru pro naladění do pohoda-a-párty módu než svěží zvuk The Valentines. A tak na otázku z názvu jednoho z archivnějších songů „Would You Dance With Me?” Rock Café odpovídá jasně: „Si piš!” Koho by taky tenhle silně nakažlivý indie sound nechal sedět? Kor když se opírá o vokály, kterým naživo fakt není co vytknout, a nonšalantní charisma rozbité přesně v ty správné momenty. Tak třeba s takovým: „…my bysme jinak asi seděli sami doma,” jsme velice souzněly. Dík za tuhle akci!
Až se tedy příště vydáte na The Valentines (a že byste měli), pravidla jsou jednoduchá – užívat, hýbat se a hlavně se moc nezaposlouchat. I za těmihle zářivými, zpěvnými melodiemi se totiž schovává nejeden textařský kostlivec připravený zasadit ránu přímo na solar. Jo a také doporučujeme nastudovat hezky celou diskografii. Pravda, jak se ostatně dalo očekávat, dočkali jsme se zejména obsáhlého výletu napříč letošní deskou. Stěžovat si rozhodně nemůžeme, vždyť si taky v těsném souboji letošních TOPek nakonec vydobyla pozici domácího studiového počinu roku. Tak snad jen s radostí hlásíme, že naživo to funguje stejně dobře jako ve sluchátkách. Došlo však i na starší kousky, a tak „Did My Back Hurt Your Knife” posloužila jako solidní soundtrack pro zanechání případných traumat v roce minulém a zasněná „Just Us” nás zase odnesla někam vysoko nad pražské střechy. Na stejnou melancholickou notu sází i vydařený closer „borntocry”, naše vzkazka ale stejně zůstává: Milí The Valentines i Rock Caféčko, díky za prošoupané martensky – You All Look Beautiful When You Dance.
GLAD FOR TODAY
Rok i večer spěje ke svému grand finále. Proběhlo rozjímání, proběhly tancovačky… čas to všechno skloubit do jednoho. Dějství 3: živá hudba, nejlepší hudba!
Nerady bychom tu zněly jak kolovrátek, ale co má člověk ještě říct ke kapele, která letos na poli živáků zanechala zbytek pelotonu daleko za sebou a koncert od koncertu dokazuje, proč se do těch klubů sakra vyplatí chodit? Že certifikovaný banger „Bittersweet” takhle zkraje setu nezklame? Víme. Že jakmile spatří světlo stage tamburína, level serotoninu v krvi zahajuje vzestup? Známe. A že z těhle koncertů člověk odchází vážně ‚Glad for Today’? Viz výše. Možná je to tou bezprostředností, možná zvukem který do toho řeže přesně tam, kde je potřeba. Tak jako tak si pro sebe hradecká čtveřice za poslední roky nastavila proklatě vysokou laťku. Aspoň pro tentokrát ale o jejím zdolání není pochyb. Kašpimu to za mikrofonem zní snad koncert od koncertu líp a my zas jednou na cestě domů zapáleně hodnotíme celý line-up slovy: „…a stejně mě se*e, že u nás máme takový poklady a nikdo o tom neví!” (Nutno uznat, že minimálně jedna noční tramvaj číslo 97 to teď rozhodně už ví…)
Finální set večera nemrhal drahocenným časem a posloužil jako ideální půda pro vybití všech zbytků energie – na stagi i pod ní. Však do půlnoci zbývaly řády minut a šetřit se už nebylo na co. A tak se nám nějakého toho time-outu dostává snad jen při tradiční máchačce světýlky v úvodu „Upside Down”. Jak je ale známo, ani ta nenechává přihlížející zatuhnout a šikovně graduje k části odborně zvané „per tam tu kytaru”.
Po základních stavebních kamenech setlistu dochází například i na okořeněnou verzi „Burning Out” a zasloužený prostor pro EPko Common Noise, Common Voice. A bylo to zejména v těhle chvílích, kdy svůj ‚společný hlas’ našlo i celé Rock Café, které se víc než ochotně připojilo k výzvám k chorálkům. A my se tak při ranním debriefingu shodujeme, že vlastně ani netušíme, jestli dnešní chraplák vinit na rýmičku, či závěr „Concrete Hearts”… pravděpodobně to druhé. To samé v bledě modrém by se dalo říct i o „All We’ve Got”, která zas a znovu ukazuje, co že nás na Glad for Today shows tak baví – nějaký ten pocit sounáležitosti a radosti z ‚teď a tady’. Jelikož jak zaznělo z pódia: „Ta hudba nám neuteče.”
Tohle ale není otázka jednoho songu, spíš přístupu jako takového. Upřímného vděku za to, že lidi chodí na živou hudbu, a lidskosti, díky které ze stage v jeden moment letí průběžná kontrola, zda jsou všichni i v pokročilé hodině silvestrovské stále cajk, v druhé zas hláška typu: „Nechci pivo, dík, já jsem se v něm narodil.” Třeba někdy po všech těch reportech najdu správná slova, jak ten pocit vystihnout. Pro tentokrát to zkusím myšlenkou, kterou si s sebou odnáším po schodech Rock Café: Hele, kdo ví, co 2025 přinese. Ale pokud si budeme moct čas od času zase v klidu a bezpečí vyřvat hlasivky někde pod pódiem, bude to v pohodě.
Jedna věc, kterou by nám však nadcházející rok přinést měl, je už teď jasná – můžeme vyhlížet nové EPčko. Nebudeme lhát, očekávání nejsou nasazena nízko, ale pokud se v hradeckých končinách připravuje něco podobně povedeného, jako letošní release „Butterfly Closures”, zůstáváme optimisty. Tuhle novinku jsme si za večer střihli na přání veřejnosti hned dvakrát. Avšak i když se dav ani po přídavku neměl k odchodu, hodiny tikaly neúprosně. A tak už nezbylo než vymáčknout poslední zbytky energie na pár afterparty klasik pod taktovkou DJ ŠatySVlečkou, poobjímat ty, díky kterým to letošní trapčení pod pódii stálo za to, rozutéct do koutů slavící Prahy a vyhlížet, co nabitý koncertní kalendář přinese letos.
„Konečně něco dobrýho,“ pomyslely jsem si, když jsem poprvé zahlédly line-up silvestrovské noci v Rock Café. Občas totiž člověk potřebuje jenom koncert tří skvělých domácích kapel, které nám svými výkony pravidelně připomínají, že na tuzemské půdě chováme umělce světových rozměrů. A přesně k takovým klubovkám by se mělo směřovat více pozornosti. Tak jak pravili právoplatní králové úterního večera, Glad for Today: „Choďte na tu živou hudbu.”
Text: Kajá + Šárka, Foto: Min
