TOP 2024 podle Klubovny: Alba a EP

Dvanáct měsíců jsme téměř na denní bázi chodili na koncerty, poslouchali všemožné releasy, dělali si poctivě poznámky a nyní přichází moment to všechno zúročit. Letošní rok byl speciální, protože jako by se všechno za těch předchozích 10 let zúročilo a my na prahu 11. roku existence stáli před dosud největšími výzvami. Zásadní je pro nás rozhodně spolupráce s United Islands, která nás posunula na další level a dovolila nám všechny ty naše koncertní fantazie konečně svobodně realizovat. Vznikla z toho koncertní série United Klubovna a taky naše vlastní stage, která dala historickému centru Prahy zabrat, jak se sluší a patří.

Krom toho jsme moderovali, dělali brikule na Pouštěčkách a rozhovorovali. Jak už to tak bývá, mnohé se měnilo, ale jádro týmu, které se vždycky sejde na třípatrovém Halloweenu v Crossu, zůstává neměnné. A jelikož jste nás celý rok zahrnovali podporou, pozorností i rekordními (letos prvně) milionovými dosahy, je čas vám to vrátit skrze tradiční Klubovní TOPky!

 

Naše medvědí volební komise nakonec v celku dospěla k závratným 131 zahraničním a 77 lokálním jménům, která si za rok 2024 vysloužila shout-out. A nemůžeme začít jinak než s královskou kategorií ALBUM/EP, která letos připomínala parlamentní volební paty. Rozhodovala doslova jakákoliv zmínka, ale ačkoliv nás hlasovalo 15, nakonec jsme se na zásadních titulech roku víceméně shodli. Už na jeho začátku bylo jasné, že nás čeká mimořádně silný rok, což se v průběhu následujících 12 měsíců jednoznačně potvrdilo.

Pro větší transparentnost jsme upravili i náš hlasovací systém, který udělil 3 body nahrávce či nominaci, která se umístila na prvním místě. Dvojkou byla podarována druhá pozice a trojka to měla za bod. Půlbod pak obdržely zmínky pod čarou, hrdinové těsně pod vrcholem, což nakonec rozhodlo i o celkových vítězích. Tak jak to tedy letos dopadlo? Pohodlně se posaďte a pohleďte na letošní releasové premianty. Závěrem můžeme prozradit, že se opět dočkáte nejednoho překvapení!  

 

DOMÁCÍ SCÉNA

Domácí scéna pro nás vždycky měla a bude mít prioritu, takže dáme přednost tuzemskému dění. A letos to byla bitva do posledního bodíku. Už začátek roku, na který se šetřila většina zavedených jmen, sliboval skvělou sezónu, kterou jsme také dostali. Dva počiny i přesto od zbytku našlapaného pelotonu výrazně odskočily. Na jedné straně vál svěží vítr z východu Čech, na druhé prověřená valašská kvalita, která letos mimochodem poprvé překonala milionový řád na Spotify.

A jelikož rozhodovala doslova jakákoliv zmínečka, štěstí se nakonec usmálo na The Valentines, kteří na svém albovém debutu You All Look Beautiful When You Dance o dva body překonali famózní počínání Krang s deskou Listens To Krang Once. Hradeckým leaderům tabulky vyneslo vítězství 13,5 bodu, Krang se prsili s 11,5. Jen pro srovnání –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ loňským vítězům Good Times Only stačilo k vítězství 5 hlasů. A to se ještě The Valentines rvali s dalšími 32 zmíněnými deskovými rivaly – nezbývá než pogratulovat do Hradce!

Bronzovou pozici si pro sebe urvala kometa letošního roku Byt číslo 4, které se podařilo zatřást redakcí s 8,5 zmínkami. Na dalších místech se už stály fronty jako v Bille. V lajně na medaile by pak čekali v zastoupení Renne Dang, Midnight Swimmers, The Truth Is Out There či Dukla. Nový hlasovací systém pak vytáhl výrazně nahoru i Imodium a Bitter Season. Jak jsme jednotlivě hlasovali se podívejte níže.

GUMI

1. Krang – Listens To Krang Once
2. Smack & P Money – Champions League
3. The Truth Is Out There – Colors

pod čarou: Byt číslo 4 – Čtyři stěny, The Valentines – You All Look Beautiful When You Dance, Gleb – Dlhá cesta domov, Robin Zoot – Ponya, Imodium – Horizont, Nadnárodní obrození – Festival výmluv, Dukla – Stejný lepší

Letos se hrálo jen o druhý místa. Krang natočili klenot, který se může směle zařadit po bok Pilot Season – Deep Dive a Skywalker – Late Eternity. Minimálně 10 songů je na levelu A+ singlů a je to zároveň deska, která mi letos ve sluchátkách rotovala nejčastěji. Zábavná, názorová, bangerová a současná. 10/10 Gumiů smeká do Valašska! 

Smack sice „skončil s rapem“, ale i tak se mu povedlo ukázat většině rapující scéně záda. Může za to jeho vysněný projekt po boku jednoho z nejuznávanějších grime MCs – P Moneyho. Grimeová Liga mistrů střílí většinou šibenice a ani na chvilku nenudí. Z P Monehyo jde i v těch nejtechničtějších momentech ohromná lehkost a Smack se prezentuje v životní formě, a to i po lyrické stránce. Unikátní projekt, který nezastavil brexit ani jazyková bariéra mezi posluchači obou interpretů. Hodně se mluvilo o Bytu číslo 4 a The Valentines, ale já ještě před nimi mám desku, která proplula trochu pod radarem. A to je škoda, protože je to opět skvělá záležitost. The Truth Is Out There po dlouhé době zase prodali svou energii, muzikálnost i fakt, že v dnešní době často neidentifikovatelnýho bordelu umí napsat prostě dobrý písničky. 

HADRABÁK

1. Krang – Listens To Krang Once
2. The Valentines – You All Look Beautiful When You Dance
3. Tortharry – Paměť kamenů

JANČA

1. Byt číslo 4 – Čtyři stěny
2. Berlin Manson – Poor but Sexy
3. The Truth Is Out There – Colors

V našem rybníčku mě letos chytli za srdce Byt číslo 4, od alba Čtyři stěny jsem se nemohla strašně dlouho odtrhnout. Tak dobře to leze do uší! Trochu punk, trochu emíčko, namíchaný jako na míru… Berlin Manson se pak nebojí říct svůj názor a jejich hudba svižně reaguje na politickou situaci na Slovensku. Určitě jedno z nejžhavějších jmen současnosti!

MIN

1. Renne Dang – problémy v ráji
2. Imodium – Horizont
3. Brixtn – Konec snů

Jako každej rok, českou scénu docela flákám a doháním to na poslední chvíli, ale rozhodně se mi pár interpretů povedlo vidět osobně a být toho tak trochu součástí. Příští rok to snad napravím a bude to stát za to.

TOMÁŠ

1. Dukla – Stejný lepší
2. Dušan Vlk – DUŠA UNDERGROUNDU
3. SCOOP – CURB JUSTICE

Ačkoliv album Stejný lepší vyšlo už v únoru, věděl jsem, že bude atakovat moje hlavní příčky TOP CZ/SK alb. Alternativní indie rap, který se slovy těžko popisuje, je něco, co mi na scéně hrozně chybělo. Beaty, hudba a texty na albu jsou tak strašně unikátní a uším lahodící, že se k desce stále rád vracím. Dušan Vlk se pomalu, ale jistě dostává do rapového mainstreamu. Stále si ale drží svůj unikátní zvuk a přednes. EP CURB JUSTICE je prostě totální námrd, tady není o čem…

KAČER

1. The Valentines – You All Look Beautiful When You Dance
2. Krang – Listens To Krang Once
3. Marpo – Cowboys & Dreamers

pod čarou: Bitter Season – Bitter Season, Renne Dang – problémy v ráji, Mikolas – ONE, Imodium – Horizont

Budu se opakovat, ale děkuji Klubovně, že mi ukázala spoustu lokálních kapel. Loni jsem, jak se říká, vařil z vody, ale letos mohu s čistým svědomím říct, že tuzemské album roku vzniklo v mým Hradci Králové! The Valentines bavili od prvního songu! A není to jen o albu, ale klukům to hraje i naživo a pozvánku na Rock for People by si zasloužili! Kdo jiný než Hradečáci. 
Že ve výběru nesmí chybět punk rock, je jasné! Použiji hokejové označení NHL brankáře… desku 1B v tomto ohledu získávají Krang! Stejně jako v zahraničních deskách, tak i zde zmíním jeden country počin. Raper Marpo vydal již třetí album v tomto žánru a zatraceně mu to sedí! I díky této změně si TroubleGang dává pauzu a přijde čistá sólo tvorba zaměřena na country… těším se! Zmínit ale musím také prvotní počin MIKOLASE (Josefa), jenž po letech vydal skvělé, ucelené album! A také surové kytary v comebackovém návratu Imodium.

ŠÁRKA

1. The Valentines – You All Look Beautiful When You Dance
2. Krang – Listens To Krang Once
3. The Truth Is Out There – Colors

pod čarou: Midnight Swimmers – Oceans & Seas, Coubey – Rome diaries, Bitter Season – Bitter Season, Trocha klidu – Splněnej sen

Rozhodnost není mou silnou stránkou, a tak s touhle trojicí poslední týdny žongluji rychlostí profesionálního klauna. Česká scéna se letos vytasila se štědrou dávkou kvalitní tvorby a každý kousek ze „svaté trojice“ září svým vlastním způsobem. Zlatou medaili si nakonec odnáší The Valentines s albem, ke kterému jsem se ze všech zmíněných vracela asi nejčastěji, snad díky tomu perfektnímu mišmaši. Ať už je totiž nálada jakákoliv, na You All Look Beautiful When You Dance se vždy najde odpověď. A fakt, že zahrnuje „Mental Health“, aspiranta na song roku, jen stvrzuje verdikt. To The Truth Is Out There zas učinili podstatný zářez na poli objevů. Přiznám se, že jde o kapelu, která mě donedávna poměrně míjela. O to víc mě možná deska Colors, podtržená výborným vystoupením na Rock for People, těší. Ke třetím Krang pak po chvalozpěvné recenzi asi těžko něco dodávat. Tak snad jen – kdybyste hledali mou českou desku léta 2024, tady!

LUCKA

1. The Valentines – You All Look Beautiful When You Dance
2. Dukla – Stejný lepší
3. Berlin Manson – Poor but Sexy

pod čarou: Viktor Sheen – Impostor syndrom, The Truth Is Out There – Colors, Bitter Season – Bitter Season, Midnight Swimmers – Oceans & Seas, Krang – Listens To Krang Once

Naši dlouholetí klubovní oblíbenci The Valentines nám do letošního roku konečně přinesli svoji prvotinu v podobě debutového alba. A počkat se opravdu vyplatilo. Druhou příčku si u mě získala má milovaná Dukla se svým dalším studiovým počinem Stejný lepší. Propracovaný zvuk, texty s přesahem a tanečnější, klubová atmosféra Dukle svědčí. Třetí příčku pak obsadili Berlin Manson, nováčci na scéně, kteří se ale velmi rychle adaptovali. A troufám si tvrdit, že se jedná o nejprogresivnější kapelu na alternativní půdě.

NATY

1. Trocha klidu – Splněnej sen
2. The Valentines – You All Look Beautiful When You Dance
3. Renne Dang – problémy v ráji

Člověk lítá po celém světě za kvalitní hudbou, a přitom ji má doma přímo pod nosem! Trocha klidu – přesně to by každý z nás v téhle uspěchané době potřeboval. Tak pusť do uší nejnovější album Splněnej sen, za který posílám kapele zlatýho bludišťáka! 

A když píšu, že máme kvalitní hudbu přímo pod nosem, tak to myslím do písmene, protože pro letošek u mě v TOP 3 nesmí chybět ani hradečtí The Valentines a jejich You All Look Beautiful When You Dance! Kdo ví, třeba kluky uslyšíme v červnu na Rock for People. 

K Rennemu jsem donedávna měla nejblíž maximálně skrz moji sousedku, která se shodou náhod taky jmenuje Dangová… Všechno se ovšem změnilo, když jsem poprvé uslyšela písničku „příště“ z alba problémy v ráji. Žádná totiž nevystihla můj život za poslední 3 roky tak přesně, jako právě tahle… A jak vidno, jen u tohohle songu moje poslechy neskončily!

NIKKITA

1. Bitter Season – Bitter Season
2. Pam Rabbit – I LOVE THE INTERNET (DELUXE)
3. Byt číslo 4 – Čtyři stěny

Já se v té CZ/SK scéně ještě budu muset zlepšit (ale už je to lepší než minulý rok, slibuju). Ale když už si něco nového pustím, tak jsou to tyhle tři topky.

ADAM ROWE

1. Paulie Garand – Molo II
2. Imodium – Horizont
3. Mad Rabbits – never stop

pod čarou: Pondělníci – Tohle album je hodný jako Marek Eben, Krang – Listens To Krang Once, Viktor Sheen – Impostor syndrom

Na první dobrou si mě získal Paulie Garand a jeho deska Molo II. Nemám co dodat. Deska plná pravdy, citu a odkazu jak na život, tak na minulost, i přání do budoucnosti. Druhé místo mě taky hodně překvapilo, a to dost mile. Je v tom cítit prostě starý dobrý Imodium! A to je moc dobře. Třetí místo dávám domácím Mad Rabbits, a to jen proto, že je to naprosto mikro LP. Příště by to chtělo pořádnou obloženou mísu a ne jen jeden chlebíček… i když je naprosto vynikající a naživo jsem to slyšel hned několikrát, s jídlem roste chuť.

KÁJA

1. Midnight Swimmers – Oceans & Seas
2. Coubey – Rome diaries
3. Cold Meat Party – Never Early Always Late

Z domácí scény byli jasnou volbou Midnight Swimmers, kteří prostě a jednoduše potahali letošní rok na CZ indiečkové scéně. Budu se opakovat, ale je fakt vzácné, když je kapela neskutečně talentovaná, a přesto nesmírně skromná a milá. A proto si kluků vážím nejen jako neskutečných hudebníků, ale především jako strašně fajn kamarádů. Vzhledem k tomu, kolik unreleased songů letos hráli, se myslím můžeme v roce 2025 těšit na nálož luxusní muziky… včetně mé milované „Hot Tub“, která patří mezi moje nejoblíbenější songy vůbec. Druhé místo bere Coubey, jehož píseň „Stories of gold“ ve mně vyvolává takovou nostalgii, že mě při poslechu vrací zpátky do dětských let. A to je na hudbě možná to nejkrásnější, ne?

LETY

1. Pondělníci – Tohle album je hodný jako Marek Eben
2. Dead Stone – Safe
3. Byt číslo 4 – Čtyři stěny

ADAM

1. Renne Dang – problémy v ráji
2. The Truth Is Out There – Colors
3. Crippled Fingers – Through the Pain

ANETT

1. Byt číslo 4 – Čtyři stěny
2. Midnight Swimmers – Oceans & Seas
3. Kateřina Marie Tichá a Bandjeez – Plamen

pod čarou: Lichnovský – Ideálně napořád, Coubey – Rome diaries, Krang – Listens To Krang Once

Název kapely Byt číslo 4 kroužil po české scéně několik měsíců (plusový body by se daly udělit už jen za jeho zapamatovatelnost) a zčistajasna kluci vpadli do většího povědomí s debutovým albem Čtyři stěny. Songy zaujmou autentickými texty a jejich intenzivním prožitím v projevu frontmana Maziho. Respektive vás sejmou, protože album je nabitý tak obrovskou dávkou energie, že je ještě lepší jí dát průchod naživo. 

Oceans & Seas, název debutového EP Midnight Swimmers, dokonale popisuje atmosféru, do které vás nahrávky zvou. Melodie se přelévají jako mořské vlny, chvilkami uklidňují, jindy strhnou. Už jen poslechem se stáváte jejich součástí, obklopí vás a nepustí… i proto v nich nikdy nehrozí utopení, prostě plavete s nimi. Do těchhle vod se ráda vracím. Pro českou scénu obrovský překvapení, který zní světově (nebo minimálně britsky). A vzhledem k tomu, že se jedná o skladby, co vznikly už dávno, tak se v nové tvorbě máme ještě na co těšit! 

Hudebně jsem rozpolcená bytost, takže pojďme vodní živel vyvážit jeho protipólem. I když ne úplně, Plamen Kateřiny Marie Tiché a kapely Bandjeez je směsí snad všech přírodních motivů. Fragmenty některých textů už byly mezi básněmi ze sbírky Ostrov, co chutná jako pomeranče, zhudebněná podoba jim ale sluší: emoce rozbouřený v popovějších nahrávkách nebo utišený v křehký poetice. Kdykoliv slyším „Budu tu“, tak se usmívám se slzami v očích.

ZAHRANIČNÍ SCÉNA

Všechno by asi dopadlo jinak, kdyby se zničehonic nevrátili Linkin Park, kteří zatřásli světem jako svého času Muhammad Ali, a nepřetočili do té doby jasně dané pořádky. Jejich From Zero doslova měnilo jednotky pozornosti a nakonec i hlasovací pořadí. Pravděpodobně nejdůstojnější návrat poslední dekády spojil nespojitelné, a tak se na něm shodla i naše hardcore-popová jednotka a bylo celkem rychle jasno. 13 bodů a královský 3bodový telemark mluví jasně. Na druhém místě s klidem dobíhali Green Day se šťastnou desítkou. O bronz to už byla mela, kterou si s 6,5 body urvala hvězda příštího Mighty Sounds –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Boston Manor. Pouze na bramboru to dotáhla jedna z nejvýraznějších person současné popkultury Charli xcx se svým BRAT movementem a The Story So Far s pěti body. Na dostřel se pak ocitli Fontaines D.C. (4,5 bodů) a na čtyřce končí IDLES a rapový architekt Tyler, The Creator.

GUMI

1. Charli xcx – BRAT
2. Linkin Park – From Zero
3. LOCKED SHUT – The New Chaos

pod čarou: Neck Deep – Neck Deep, The Story So Far – I Want To Disappear, Sorcerer – Devotion, Tyler, The Creator – CHROMAKOPIA, Boston Manor – Sundiver, GEL – Persona, Kendrick Lamar – GNX, nothing, nowhere. – miserymaker, Fontaines D.C. – Romance, modernlove – Something To Hold On To

Nejsem si úplně jistej, zda-li se jedná o její nejlepší desku, ale Charli xcx letos otřásla světem a nakonec i mými sluchátky. Ačkoliv by mohlo spoustu lidí považovat BRAT za prvoplánovou blbost, opak je pravdou. Tohle album přináší do mainstreamu klubový zvuk bez kompromisů. Je to universum, ve kterém je Charli nezpochybnitelnou hyperpopovou královnou. Charli xcx se svým dvorním producentem A.G. Cookem musí cítit velké zadostiučinění, protože je tentokrát krom jejich věrných pochopil i celý zbytek světa, který se zabarvil dozelena. V rámci Brat universa vyšla taky extrémně zábavná remix deska se spoustou hostů, ale nominaci samozřejmě zaslouží jedině originál.

Vždycky jsem tvrdil, že je nejcennější získat na svou stranu lidi, kteří vám už z principu nevěří. A přesně tohle se povedlo kapele (nejen) mého mládí – Linkin Park. Je to asi nejpovedenější návrat kapely za poslední roky. Linkin Park na From Zero neohledávají vlastní ostatky, ale naopak rozšiřují to, co sami vytvořili. Emily Armstrong byla skvělou volbou, která mrtvou kapelu nakopla se ctí a novou energií, jež jim od comebacku rozhodně nechybí. A Rock for People se povedlo ulovit asi nejobletovanější kapelu současnosti. 

Přiznám se, že to mám oproti většině mých kolegů úplně naopak a zaměřuju se spíše na tuzemskou scénu. Tak jsem přehraboval ve zbývajících releasech, až mě kopl do ksichtu The New Chaos od LOCKED SHUT. „To už je konec?“ chtělo by se říct, ale někdy prostě stačí skvělá čtvrthodina, radši než ucamraná půlhodina. Skvělá, až koncertní energie, čistá esence hardcore-punku tak, jak ho mám rád. A taky velkej důvod, proč se letos vydat na Mighty Sounds.

HADRABÁK

1. The Story So Far – I Want To Disappear
2. Comeback Kid – TROUBLE
3. Gaerea – Coma

Letošní rok byl opět ve znamení spousty skvělých alb a bylo těžké vybírat. Z toho, co jsem poslouchal, mě nejvíce chytlo album od The Story So Far, které se opravdu povedlo. 

JANČA

1. IDLES – TANGK
2. Boston Manor – Sundiver
3. Kid Kapichi – There Goes The Neighbourhood

pod čarou: Lola Young – This Wasn’t Meant For You Anyway, SOFT PLAY– HEAVY JELLY, Frank Carter & The Rattlesnakes – Dark Rainbow, Highly Suspect – As Above, So Below, Yung Gravy – Serving Country

Letos jsem se snažila vybrat pro mě nejrelevantnější jména a možná i pár objevů. V mé TOP trojce nechybí IDLES se svým zatím nejexperimentálnějším albem TANGK. Baví mě vlastně od začátku do konce a obsahuje pár skvělejch a nepředvídatelnejch kousků! Boston Manor si se svým albem Sundiver obhájili, že míří na vrchol kytarový scény. A Kid Kapichi jsou nekompromisní punkáči, zvuk There Goes The Neighbourhood je surovej, emotivní i funny. 

MIN

1. Linkin Park – From Zero 
2. Palaye Royale – Death or Glory
3. Arcane League of Legends: Season 2 (OST)

pod čarou: Knocked Loose – You Won’t Go Before You’re Supposed To

Asi netřeba vypisovat… Všechna tři alba jsou něco, co mě letos rozebralo, složilo a zase rozebralo. Návrat Linkinů, nová deska Palaye a jako třešnička nakonec balíček muziky, kde je hromada skvělejch interpretů.

TOMÁŠ

1. High Vis – Guided Tour
2. LOCKED SHUT – The New Chaos
3. Gatecreeper – Dark Superstition

pod čarou: Speed – ONLY ONE MODE, Knocked Loose – You Won’t Go Before You’re Supposed To, Sorcerer – DEVOTION, One Step Closer – All You Embrace, Tyler, The Creator – CHROMAKOPIA, Fontaines D.C. – Romance, Chat Pile – Cool World

Absolutně nejlepším albem se stalo Guided Tour od britských High Vis. Kapela, kterou jsem objevil teprve letos a ihned se zamiloval. High Vis jsou tak geniální, že zamíchali dokonce s mým all-time žebříčkem oblíbených kapel. A post jedné z momentálně nejlepších kapel potvrdili i v pražském Bike Jesus.

LOCKED SHUT vydali jednu z nejkvalitnějších hardcorových desek tohoto roku a je to tak moc tvrdý, že z toho mám „Toothache“. Gatecreeper naopak trochu změkli, ale určitě to není na škodu. Popravdě jsem už dlouho neslyšel takhle kvalitní a chytlavej melodickej death metal. Letos toho vyšlo fakt hodně a seřadit desky do TOP 3 bylo peklo, takže doporučuju i desky pod čarou.

KAČER

1. Green Day – Saviors 
2. Post Malone – F-1 Trillion 
3. The Story So Far – I Want To Disappear

pod čarou: Neck Deep – Neck Deep, Sum 41 – Heaven :x: Hell, Bring Me The Horizon – POST HUMAN: NeX GEn, blink-182 – ONE MORE TIME… PART-2, Linkin Park – From Zero 

První místo může znít z mojí strany neobjektivně, ale nebojte, i já umím Green Day kritizovat. Avšak v tomto případě bych byl blázen… Klukům vydaná alba v roce končícím čtyřkou jednoduše vychází. Po Dookie a American Idiot si Saviors našlo plno kladných recenzí po celém světě. Celkový hype okolo oslav zmíněných alb otřásl světem a příští rok se máme opět na co těšit! 

Že je country v Americe oblíbeným žánrem? O tom se nemusíme bavit! Skvělý je, když tento styl poblázní i české posluchače! Post Malone je multižánrový talent a ke country měl vždy sklony… Vše se zúčtovalo až s deskou F-1 Trillion, jež byla rozdělena na dvě edice. První byla určena ke spolupracím s country smetánkou, zato deluxe verze nesla čistě písně zpívané samotným Post Malonem. 

Rozhodnout se mezi poslední deskou Sum 41, comebackovým pokračováním blink-182, nebo stejnojmennou deskou Neck Deep je vážně těžké… a bylo náročné vybrat jednu z nich. Proto ukážu úplně jinam! Když jsem je viděl poprvé před Blinky v Praze, tak jsem nečekal, že deska I Want To Disappear bude láskou na první poslech! Album se skvěle doplňuje jako celek a to byl důvod, proč poslední TOP obsadili The Story So Far! A samozřejmě nesmím opomenout (stejně jako větší část redakce) ani návrat Linkin Park! Přes prvotní skepsi jsem se do nové tvorby zažral a ukousával po značných kusech.

ŠÁRKA

1. Casey – How To Disappear
2. Boston Manor – Sundriver
3. Wine & Warpaint – Disassociate

pod čarou: Normandie – Dopamine, Chiefland – Sentiment Valley, Neck Deep – Neck Deep, Sum 41 – Heaven :x: Hell, Lonely Spring – It Is What It Is Till Is Is What It Isn’t, Palaye Royale – Death or Glory

Aby se mi na vrcholné příčce udrželo album, které vyšlo první týden roku, to je poměrně majstrštyk. Pro jednou se povedl Casey s návratovým How To Disappear. Pravda, párkrát sice se svým umístěním mělo namále, ale i přes tu tunu kvalitní hudby, které se nám letos dostalo, mě tenhle emoční hydraulický pres drtí pořád stejně. Deska plná upřímného polemizování nad životem a básnických obratů plyne jak mraky tehdy mně nad hlavou, když jsem si ho pustila poprvé někde na dvacátém kilometru treku, řvala jak želva a zamilovala se na první poslech.

Hlavním útočníkem na pozici leadera se stali Boston Manor. Srdíčko (a zbytky zdravého rozumu) jsme si ostatně už s Kájou vylily v recenzi. Co víc říct? Tahle kapela prostě ví, jak servírovat banger za bangerem. Třetím highlightem roku se pak stal letošní zahraniční objev, Wine & Warpaint. Nezbývá mi, než poděkovat naší Naty, že mě na tohle neprofláklé optimistické emíčko přivedla – viva la pozitivní nihilismus.

LUCKA

1. Billie Eilish – HIT ME HARD AND SOFT
2. Charli xcx – BRAT
3. The Last Dinner Party – Prelude to Ecstasy

pod čarou: Fontaines D.C. – Romance, Linkin Park – From Zero, Wunderhorse – Midas, IDLES – TANGK, Fletcher – In Search Of The Antidote, Sabrina Carpenter – Short n’ Sweet

Tak tahle trojka nemohla být jinak. Gumi určitě tušil, že se moje topky ponesou v GRL PWR moodu. Pamatuju si přesně na den, kdy jsem v noci čekala , až se překlopí další den na 17. května, abych si mohla nové album Billie pustit. Byla to pro mě noc na jedné velké emocionální horské dráze. Střídaly se momenty, kdy jsem chtěla plakat a kdy jsem chtěla tancovat po celém bytě. Album HIT ME HARD AND SOFT mě opravdu udeřilo tvrdě a jemně. Jedná se o nejkomplexnější a nejpropracovanější album, které Billie s bratrem Finneasem prozatím vydala. 

When I’m listening to BRAT, yeah I’m bumpin’ that?! Troufám si tvrdit, že se jedná o nejpřelomovější popové album, které bylo prozatím vydáno. To, jaká lavina se spustila, když Charli xcx přišla s celým kultem ohledně vydání alba BRAT, je prostě neskutečné. Můžeme pátrat, jak chceme, ale upřímně? Zná někdo propracovanější marketing než k albu BRAT? Zkrátka a dobře, BRAT je víc než hudební album, BRAT je kult. Charli xcx se tímto počinem definitivně pasovala do role královny současného popu.

Ženská dávka extáze při poslední večeři? I tak by se dalo shrnout album Prelude to Ecstasy od dívčí skupiny The Last Dinner Party. Jedno z hudebně nejucelenějších alb, které současná indie scéna nabízí.

NATY

1. Linkin Park – From Zero 
2. Green Day – Saviors
3. Wine & Warpaint – Disassociate

pod čarou: Sum 41 – Heaven :x: Hell, Neck Deep – Neck Deep, blink-182 – ONE MORE TIME… PART-2, Post Malone – F-1 Trillion, The Story So Far – I Want To Disappear, Imagine Dragons – LOOM

11. června 2017 jsem udělala osudovou chybu, když jsem sebejistě pronesla, že jestli Linkin Park do Česka ještě přijedou, tak ten koncert v Letňanech oželím. A jak tento příběh život napsal dál, všichni moc dobře známe… Kdyby mi někdo po zhlédnutí prvního comebackového koncertu řekl, že nové album Linkin Park, From Zero, zvolím jako no. 1 album pro rok 2024, asi bych si klepala na čelo, ale tenhle nový kabátek jménem Emily Armstrong kapele sakra sluší!

Protože zelené není nikdy dost, i já přidávám další bod do týmu Green Day. Pomyslný stříbro pro rok 2024 získává album Saviors.

Víno mi v lednici sice chybí, ale čeho mám dostatek, to jsou naposlouchané minuty nového alba z dílny Wine & Warpaint! Jako upřímně, algoritmus je občas fakt peklo, protože na Instagramu díky tomu strávíte třeba hodinu pozorováním yorkshirů, ale někdy vám přihodí i hudební skvosty, o kterých ani nevíte, že po světě chodí! Víno mi v lednici sice pomalu dochází, ale songy z nového alba Disassociate se v mých topkách drží v plném počtu! A nebojte se, možná o téhle bandě čtete poprvé, ale naše Šárka už pracuje na nápravě!

NIKKITA

1. Linkin Park – From Zero
2. Green Day – Saviors
3. Palaye Royale – Death or Glory

pod čarou: Falling In Reverse – Popular Monster

Tak jo. Kdybyste mi na začátku roku řekli, že Linkin Park udělají comeback, a ještě takhle peckovej comeback, pravděpodobně bych se vám hodně hlasitě vysmála. Nebudu lhát, po oznámení Emily jako nové členky kapely jsem neměla radost. Jakože vůbec. Chesterova smrt ve mně zanechala obrovskou ránu, kterou nikdo nikdy nespraví. A myslela jsem, že ani Linkin Park už nikdy nikdo nespraví. Opak je ale pravdou a já jsem zatraceně ráda, že jedou dál, protože tohle album je naprostej strop a už po prvním poslechu jsem věděla, že to bude moje letošní topka. Jen tak dál, prosím!

Green Day a jejich Saviors. Mě to baví. Oproti jejich poslednímu počinu Father of All Motherfuckers je tohle jako nebe a dudy. Dvojka naprosto zasloužená. Palaye jsou pak interpret, kterého jsem viděla nejvíckrát, a v prosinci jsem mohla jejich nové album Death or Glory slyšet na vlastní uši. A jo, je to fakt pecka!

ADAM ROWE

1. Being As An Ocean – Death Can Wait
2. thrown – EXCESSIVE GUILT
3. Alpha Wolf – Half Living Things

pod čarou: Casey – How To Disappear, Heart Of Gold – Human Nature, Imminence – The Black, Half Me – The Opium, Kublai Khan TX – Exhibition Of Prowess, Make Them Suffer – Make Them Suffer, Counterparts – Heaven Let Them Die

Letos to bylo jasný. Sestava, která se na podzim sice rozpadla, naštěstí ale ne ve zlém. Michael odešel dobrovolně z BAAO a věnuje se teď sólovému projektu Heart Of Gold. Zato s druhým a třetím místem byl velký problém. Ale nakonec jsem se po ne až tak přesvědčivém výkonu od Make Them Suffer rozhodl dát na druhé místo thrown, a to jen proto, že si ke mně v playlistu jejich skladby najdou cestu častěji. Jak u Alpha Wolf, tak i u thrown jsou to ale výborná alba.

KÁJA

1. Fontaines D.C. – Romance
2. Boston Manor – Sundiver
3. Highly Suspect – As Above, So Below

pod čarou: Wunderhorse – Midas, High Vis – Guided Tour, IDLES – TANGK

Letos vyšlo tolik dobrých desek, že složit TOP trojku pro mě paradoxně bylo spíš za trest než za odměnu. Když ale vyšla deska Romance a týden na to Sundiver, bylo mi jasné, že bojovníky o zlatou příčku máme jasné. První místo musím i přes neskutečnou Sundiver věnovat právě Fontaines D.C., kteří mě novým soundem uhranuli natolik, že jsem si album cover art týden od vydání nechala zvěčnit na ruce. Třetí příčku bych pak nejraději rozdělila mezi všechny zmíněné, přesto mám pocit, že Highly Suspect si bronz právem zaslouží. Ačkoliv si drží svůj typicky drzý, špinavý, kytarový zvuk, deska As Above, So Below mě hned na první poslech odpálila do nebe. 

LETY

1. Dark Tranquility – Endtime Signals
2. FEVER 333 – DARKER WHITE
3. Linkin Park – From Zero

pod čarou: Frontières – La trilogie (Album vyšlo loni v prosinci, ale nestihla jsem jej zařadit do loňských topek a byla by škoda ho nezmínit.)

ADAM

1. Tyler, The Creator – CHROMAKOPIA
2. Terror Reid – MANIFESTO
3. 200 Stab Wounds – Manual Manic Procedures

ANETT

1. Green Day – Saviors
2. Taylor Swift – The Tortured Poets Department
3. Gracie Abrams – The Secret of Us

pod čarou: Sum 41 – Heaven :x: Hell, Maya Hawke – Chaos Angel, blink-182 – ONE MORE TIME… PART-2

Calling all saviors! Už na začátku roku jsme ve článku věnovanému Saviors podali jasné argumenty, proč nové album Green Day stojí za poslech. Po uplynutí pár měsíců jsem si jenom ověřila, že tohle album v rámci diskografie Green Day patří k těm lepším kouskům. 

Po zveřejnění jedenáctého alba Taylor Swift jsem byla trošku vyvedená z míry. Její texty poprvé vzbuzovaly diskomfort a Antonoffova produkce mě přestávala bavit. Vzápětí vyšla druhá část alba, produkovaná Aaronem Dessnerem, která mi dala důvod se vrátit k The Tortured Poets Department jako k celku. A nakonec mi to sedlo. Básně taky někdy pochopíte až na několikátý pokus nebo ve správný čas. Bližší jsou mi ale pořád nahrávky, co produkoval Dessner – prostě jsem víc folklore a evermore girl a „jeho“ druhá část alba lépe doprovází metaforičnost textů. 

Ze stejného důvodu jsem si oblíbila nové album Gracie Abrams. Když jsem zjistila, že The Secret of Us taky produkoval Dessner, tak začalo dávat smysl, proč si ho pouštím potřetí za sebou, i když jsem její tvorbu až do června neznala. (Předpokládám, že vzhledem k virálnosti bonusového tracku „That’s So True“ jste se Gracie Abrams zřejmě už nevyhnuli ani vy.)