Turnover jako soundtrack, který vás chytí za srdce (report)
Americká kapela Turnover má za sebou dekádu existence, přesto se do Prahy dostala poprvé až s novým albem Altogether, které vydali v loňském roce.
Volba Café v Lese nebyla rozhodně krokem vedle – tyhle prostory jsou ideálním řešením pro intimní atmosféru, kterou kolem sebe Turnover přirozeně vytváří. Předkapelou byla pražská indie kytarovka Sergeant Jammer. Ti mají za sebou jedno ípko, které křtili v roce 2018 právě v Café v Lese, takže měli lesní scénu koncertě zmapovanou a slušně se s ní popasovali.
Od živáku Turnover jsem vlastně nevěděla, co mám čekat. Málokterá kapela si prošla během existence takovou hudební proměnou. Na prvním albu Magnolia hráli pop punk, u dalších alb se prolíná několik žánrů a kapela samotná se jakýmkoliv žánrovým zařazením dost brání. Frontman Austin Getz má na dotazy tohoto typu solidní averzi, jak jsem vypozorovala z jejich rozhovorů. Na druhou stranu je prakticky jedno, kam se zařadí, buď se vám líbí, nebo ne.
Set byl průřezem posledních tří alb, tedy Peripheral Vision, Good Nature a nejnovějším Altogether. Mně osobně nejnovější album nijak nezasáhlo, ačkoliv sám zpěvák ho má nejradši. V jednom rozhovoru zmiňuje, že se konečně dostal tam, kde chtěl být. Už u Good Nature chtěl zařadit jazzovější prvky, ale kapela to tehdy ještě takhle necítila, proto se úplná spokojenost dostavila až u Altogether. Na mě album působí hudebně jako něco, co může hrát ve výtahu, nebo v obchodě, kde prodávají Yankee Candles – neurazí, ale ani nenadchne. Samozřejmě neposuzuju texty, jen zvukovou část. Ostatně na koncertě bylo vidět, na co všichni slyší nejvíc. Naše srdce zasáhlo album Peripheral Vision a na tom se asi dlouho nic nezmění. Set začali pozvolným nástupem se Still in Motion, kterým jsme vzali zavděk, protože jsme věděli, že se to konečně děje – opravdu jsou tady a zní úplně stejně, jako na albech. To je věc, která mě nepřestane udivovat, živák byl téměř identický se studiovkou.
Ačkoliv má Turnover tři stálé členy, na tour je doprovází dva kytaristi. Zpěvák Austin si tedy mohl pohodlně usednout za svoje klávesy, odkud vstal až na přídavky z Peripheral Vision, které jsme si vykřičeli. A že se pánové nechali přemlouvat docela dlouho. Turnover hrají věci, mezi kterými nic výrazně nevystupuje, přesto nemůžeme mluvit o fádnosti. Je to jako soundtrack normálního života, který vás uklidňuje a přitom vám v některých chvílích až bolestivě sevře srdce. Během koncertu nastaly momenty, kdy jsem se přistihla, že stojím v úžasu, se zatajeným dechem a s totálním dojetím.
Show byla minimalistická, žádné efekty, kapela téměř statická. Moc toho nenamluvili, jen skromně děkovali za vřelá přijetí a slibovali, že se tu ukážou zase. Mezi lidmi nejvíc rezonovaly starší věci, bezesporu New Scream, Super Natural, Pure Devotion, Humming a Take My Hand. V přídavcích jsme dostali Cutting My Fingers Off, což způsobilo ještě větší šílenství, než New Scream (a to jsem si myslela, že už nic víc nepřijde), asi i proto přidali ještě Hello Euphoria, kde nás na závěr Austin pobavil, když zapomněl text. Jak řekl kdysi jeden můj kamarád “It makes my heart sing” a takhle se budu po koncertě Turnover ještě dlouho cítit.
text: @pandaxsranda // foto: Richard Hodonický
