The Offspring vsadili na jistotu: elektrizující hity a nostalgický support v podobě Simple Plan (Fotoreport)
Jeden večer a hned dvojí návrat oblíbených kapel do Česka! Ve čtvrtek se ve Sportovní hale Fortuna sešli fanoušci punk rocku a pop punku – Praha se totiž stala další zastávkou aktuálně probíhajícího turné The Offspring za doprovodu Simple Plan. Turné nesoucí název nejčerstvějšího přírůstku diskografie The Offspring – Supercharged – bylo však přítomno spíše vizuálně. Obě kapely svůj setlist opřely o své nejznámější hity.
Kanadští Simple Plan přesně před třemi lety a jedním dnem na stejném místě předskakovali Sum 41. Škoda, že si znovu vytáhli „nevděčnou roli“ startérů večera, který není tak úplně o nich. Turné kombinující hudební hvězdy, špičky ve svém žánru, je funkčním modelem, ovšem vždy na úkor jedné z nich, což se prokázalo nejen v momentě, kdy se v davu zvedlo moře rukou jako odpověď na otázku, kdo je poprvé na show Simple Plan. Zejména na tribunách bylo patrné, že si posluchači šetří energii až na druhou jmenovanou kapelu.
Energický frontman Pierre Bouvier si však snadno podmanil dav; vždyť kdo by v posledním čtvrtstoletí nezaslechl některý z hitů kapely alespoň v rádiu. Nešetřil ani českými frázemi, které se naučil již při dřívějších koncertních návštěvách u nás – „Dobrý večer, Praho,“ a „Děkuji.“ Slova díků zamířila také k fanynce Dominice, která léta vede český web o Simple Plan, čímž tak trošku spoluutvořila vřelý vztah členů kapely k Česku. Kromě prověřených hitů „Addicted“, „Welcome to My Life“ nebo znělky „What’s New Scooby-Doo?“ (Scoobyho kostýmy included) došlo také na raritnější „Promise“ a zcela nový singl „Nothing Changes“, který vznikl pro nový dokument The Kids in the Crowd mapující pětadvacetiletou kariéru Simple Plan, čímž byla všudypřítomná nostalgie ještě umocněna. Bubeník Chuck se pak na svůj tradiční crowdsurfing při „I’m Just a Kid“ vrhl v hokejovém dresu a stihl zmínit i Jaromíra Jágra. Tak snad tahle sympatická partička příště do Česka opět zavítá v rámci vlastního turné!
Přestávka po předskokanech bývá obvykle vyplněná netrpělivým vyčkáváním na hřeb večera. Tady ne. Kdo si potřeboval na chvíli odskočit, toho mohlo po návratu čekat nejedno překvapení. Co začalo na obrazovkách jako nevinný odpočet času do začátku koncertu The Offspring, doplněný o tančící kostlivce, se poměrně rychle obrátilo v neřízenou jízdu mnoha vjemů. Ukázka ADHD v přímém přenosu. Obrazovky ještě ukazovaly QR kód pro zájemce o merch nebo soutěž o podepsaný setlist, a už se pod stropem haly pohybovala zelená vzducholoď (podobnost s Green Day a jejich Saviors turné čistě náhodná?) a na stagi pro změnu gorilí maskot. Interakce návštěvníků byla povzbuzována zábavnými úkony, kterou kromě maskota podněcovaly živé kamerové záznamy prolínané přednatočenými videi. Došlo tak třeba na kolektivní karaoke s písní „Take On Me“, ale především na headbang cam, kiss cam nebo look-alike cam, kdy byl v davu např. „identifikován“ Ježíš nebo Gene Simmons. Zábavné ukrácení času, nebo noční můra introvertů – můžete si vybrat.
Po takovém (ne)oddechu vpadli na scénu The Offspring se svými hity „Come Out and Play“, „All I Want“ a „Want You Bad“. Projekcím vévodil kostlivec a modré blesky, které vycházejí z coveru alba Supercharged. Energie v hale byla v mžiku doslova elektrizující. Jen škoda, že startovní tempo nevydrželo déle. Zhruba v polovině koncertu jej zpomalily covery (pocta Ozzymu Osbournovi a „I Wanna Be Sedated“ od Ramones) a spíše otravné než vtipné promluvy mezi frontmanem Dexterem a kytaristou Noodlesem. Vzdát hold nedávno zesnulé legendě se jistě hodí, ale tohle působilo pouze jako výplň mezi hity, kterých kapela nakonec možná nemá tolik, aby jimi natřískala devadesátiminutovou show.
Zřejmě ze stejného důvodu se Noodles zhostil ještě kytarového sóla „In the Hall of the Mountain King“ a svůj talent předvedla také poměrně čerstvá kapelní posila za bicími – Brandon Pertzborn. Nutno podotknout, že mladý drive The Offspring svědčí. Za jeden z vrcholů večera lze považovat dojímavou „Gone Away“, která rozsvítila mobily napříč halou. Dexter Holland usedl za piano, aby jej později v plné rockové verzi doplnili kolegové za jiskřivého deště. V tento okamžik (a také při dřívějším nafukování obřího kostlivce na scéně) jsem si nemohla nevzpomenout na podobné momenty z posledního turné Sum 41 (klavírní verze „Pieces“). Tak hoši, kdo od koho opisoval? Závěr pak patřil hitům „Why Don’t You Get a Job?“, „Pretty Fly (for a White Guy)“, „The Kids Aren’t Alright“, „You’re Gonna Go Far, Kid“ a „Self Esteem“. Po celou dobu show nebyla nouze ani o moshpity – v určitou chvíli frontman napočítal celkem čtyři.
Ačkoliv The Offspring daná forma turné sedla mnohem více než festivalový koncert na Rock for People o rok dříve, nemůžu se zbavit dojmu, že případné hudební nedostatky se za každou cenu snažili dohnat vizuálním zahlcením (nafukovací kostlivec, míče i tančící panáčci, vzducholoď, konfety, projekce,…). Oslava čtyřicetileté kariéry se vším všudy, jen nemusela být zrovna spojována se jménem posledního alba, které má na setlistu nakonec pouze dva zástupce.
text: Anet // foto Min
