SLAP fest aneb když facka může být i příjemná (report)

Ahoj, jmenuju se Dominik. Jsem hrdý sudeťák, ale od září budu studentem FSV UK, konkrétně žurnalistiky., takže se ze mě stane ještě hrdá náplava z vesnice. Hraju v kapele, takže k hudbě mám dost blízko a myslím, že bych mohl přinést pohled ze strany hudebníka. S tím je dost spojená moje láska k levným vínům a vlastně jakémukoliv alkoholu, nejlépe když je ve slevě, to pak moje šetřivé srdíčko plesá mnohem víc. Taky se dost zajímám o politiku, komiksy, filmy a knížky. Tohle všechno se bude do mých článků asi dost odrážet. To byl jen takový lehký nástřel mého strašně zajímavého života. Teď už ale k fesťáku, který jsem nedávno navštívil.

S přáteli jsme se asi na začátku května rozhodli, že vyrazíme skoro přes půlku republiky na SLAP fest. Festival se konal 7.7. v Tachově. Cesta asi nebyla nijak zvlášť zajímavá, proto jí nebudu popisovat. Ovšem, co za zmínku stojí je místo konání této akce. Krásná klášterní zahrada nacházející se za muzeem, vás upoutala na první pohled. Už proto jsem věděl, že účasti na této akci nebudu litovat.

slap

Kvůli chytrým plánům paní primátorky Krnáčové jsme přijeli do Tachova trochu později, proto jsme stihli asi jen poslední 3 songy hardcorových Unsolved Case, upřímně asi jsem už slyšel moc hc kapel a proto mě tahle banda příliš neoslovila. Další na stage vtrhli instrumentální Mara Jade, pokud jste stejný nerd jako já, zaujme vás už jen jejich název. Na tu to kapelu jsme se těšili velmi a naše očekávání splnila na výbornou. Dokonce tak, že jsem si jakožto chudý student odpustil pár pivek a podpořil jsem kluky koupí jejich trika. Pokecal jsem s týpkem, co prodával merch a skočil jsem si pro pivo. Mezitím už na stagi duo Kalle rozeznívalo své melancholické tóny. Kapela, která v roce 2014 vyhrála ceny Anděl naladila publikum na trochu klidnější vlnu, ale to velmi povedeným způsobem. Za mě palec nahoru.

O chvíli později vystoupila kapela DNO, crust-hardocorová banda mě svým typicky krátkým (přesněji 20 min dlouhým) setem, taky příliš nezaujali. To se ovšem nedá říct o FVTVRE, hardcore-noiseová kapela, která vás zaujme už jen svým stagemovingem, jenž se moc často nevidí. Místy toho noisu na můj vkus bylo trochu moc, takže jsem měl celkem zdegenerované uši. Ale i tak se mi show dost líbila. Jestli jste znalí hudební scény, tak v kapele hrají známé tváře, ať už Vegy na basu nebo Karel Buriánek, z rozpadlých Sunshine, za mikrofonem. Pokud budete mít možnost vidět, rozhodně si je nenechejte ujít. Dalším pomyslným polínkem do ohně emotivních kapel byli Pacino. Uskupení, které poslední dobou roste a je celkem diskutované. To je jedině dobře, protože tahle parta si to stoprocentně zaslouží.

Slunce kolem osmé hodiny začalo zapadat za obzor a tím pádem se začalo i trochu žánrově přitemňovat. Baestien svými depresivními tóny rozezněli klášterní zahradu a myslím, že svoji práci odvedli na jedničku. Jak hudebně, tak textově skvělé. Místa na stagi se po tomto vystoupení chopil Protijed, sXe hardcorová úderka v čele s Banánem. 20 minutový set utekl jako voda a kluci to rozsekali, jak to šlo. Klobouk dolu. Tečku na konci večera udělala kapela ██████. Pokud hledáte název, hledáte ho marně. Jméno totiž dost silně připomíná stav vašeho bankovního účtu, bystřejším už došlo, že to jsou “Nic”. Svým emotivním blackmetalem mě dosti uchvátili a to i přesto, že black moc nemusím. Další celkem zajímavou věcí byl fakt, že kapela neměla basu, ale 3 kytary. Přes mé počáteční zděšení mě to velmi mile překvapilo.

Co se týče občerstvení, myslím, že to bylo zvládnuto skvěle. V areálu bylo sice pouze vege jídlo, ale bylo tak dobré, že jsem si jako masožravec na maso ani nevzpomněl. Sociální zařízení taky super. Dalším příjemným zjištěním přišlo poté, co jsme se seznámili se sousedy, když jsme jim pomáhali odtáhnout jejich opilého kamaráda ke stanu. Tahle skupinka byla ze Sudet stejně jako my.  A to vás vždy zahřeje u srdíčka.

Na konec napíšu jen pár slov. Pokud chcete zažít atmosféru komornějšího festivalu v krásném prostředí, tak velmi vřele doporučuji navštívit SLAP. A třeba se tam přístí rok uvidíme.

pro Klubovnu, Dominik Tománek

 

13. 2. 2013 – v toto na oko banální datum vzniklo něco, co z původního skromného a ne úplně sebevědomého článku přerostlo v nynější podobu. Právě v tento den totiž světlo světa poprvé spatřila Klubovna. Z původně hudebně publicistické rubriky na jednom z webzinů vznikl samostatně soběstačný projekt, který se však snaží navázat na původní ideu. Nedělat ze svých fanoušků pouhé bezduché konzumenty, ale aktivní součást celého mimořádně interaktivního projektu.

Sleduj nás na: