Simple Plan možná nejsou Perfect, ale párty pro mileniály pořád umí (Fotoreport)
Kanadská kapela Simple Plan je v Česku jako doma, o čemž svědčí frontmanovo dávno osvojené užívání českých frází i neutuchající nadšení fanoušků, co se v nedělní večer nechali strhnout hity z počátku milénia. Připočtěme k tomu energické sety předskokanů Charlotte Sands nebo Neck Deep a je z toho nefalšovaná pop-punková párty, která zahřeje u srdce – zvlášť mileniály.
Večer zahájila Charlotte Sands, která se v Praze naposledy představila v rámci vlastního klubového koncertu před dvěma lety. V hlavní roli byly opět její charakteristické modré vlasy povlávající díky větráku či svůdnému pohazování hlavou do rytmu. Tentokrát svou show ochudila o kytaristu, zato přidala na playbackovém podkresu, který byl v některých písních příliš rušivý. Přesto si zpěvaččin obdivuhodný hlasový rozsah získával aplaus napříč celou halou. Bylo však patrné, že třetí koncertní zastávka za sebou si vybírá svou daň a její hlas zněl navzdory energickému nasazení lehce zastřeně. Sands českým posluchačům přivezla zejména hity z letošního alba Satellite, které se před dvěma dny dočkalo rozšířené verze. Zpěvačka nakonec sama dvakrát sáhla po kytaře a rozsvítila také část haly při dojemném songu „Afterlife“, který se oproti studiové verzi dočkal pozměněné aranže.
Během setu dalšího předskokana, kapely Neck Deep, bylo už O2 universum slušně zaplněno. Kapela vtrhla na pódium a okamžitě si omotala dav kolem prstu, zatímco na projekčním plátně se dynamicky otáčelo její logo s ironickým nápisem „generic pop punk“, a to téměř stejně rychle jako kytarista Matt West, který si koncerty své kapely užívá, jako by byl sám jejím největším fanouškem. Oproti Simple Plan jde o trošku větší „divočinu“, a tak si sympatičtí Britové vyžádali moshpit, girlpit, a dočkali se i finálního stagedivingu. Oprášili oblíbenou skladbu „December“ a připomněli, že se vrátí už v létě v rámci festivalu Rock for People. Vysloužili si stejně vřelé, ne-li větší přijetí, než hvězda večera – Simple Plan. Je jen otázkou času, kdy sami zaplní podobně velkou halu.
Pravidelný návštěvník koncertů Simple Plan by mohl hrát bingo: frontman otevře večer zvoláním „Dobrý večer, Praho!“, vystoupení bude protkáno nekonečnými „Děkuji.“, setlist bude následovat roky prověřené složení i pořadí písní, zmíněna bude Dominika starající se o fanouškovskou stránku SimplePlan.cz a pravděpodobně nedojde na „Crazy“. Tedy… poslední bod si můžeme škrtnout jen částečně, protože skladba možná nezazněla v plné verzi, zato započala nejspontánnější moment večera, který zamával i s očekávaným setlistem. Ale popořádku.
Simple Plan si tentokrát dali více záležet na vizuální složce – bubeníka umístili na platformu složenou z LED panelů, které společně s větší obrazovkou na pozadí promítaly připravené úvodní sestřihy napříč kapelní kariérou i videa s texty písní, co osvěžovaly paměť fanoušků a spoluutvářely atmosféru po celý koncert. Na klasický otevírák „I’d Do Anything“ navázala novější skladba „Nothing Changes“, která nostalgicky reflektuje vývoj kapely. Při „Jump“ už stála, respektive skákala, celá hala, a na pódium se vrátila také Charlotte Sands při duetu „Jet Lag“ (začínám podezřívat kapelu, že si na turné zve ženské předskokanky, jen aby se k ní měl během této písně kdo přidat).
V polovině koncertu se Simple Plan na své poměry „odvázali“. Frontman Pierre představil členy kapely také pod jejich francouzskými jmény (pocházejí z frankofonní části Kanady) a překvapením se stala skladba „Last One Standing“, kterou českým fanouškům zahráli naživo vůbec poprvé. Když se frontman přesunul ke zvukařům, kde měl připravené piano pro doják „Untitled (How Could This Happen To Me?)“, zdálo se, že vše pokračuje podle plánu – na aktuálním evropském turné si kapela dle velikosti haly vybírá mezi tímto intimnějším momentem a medley dalších hitů. Tentokrát však zpěvák po dohrání „Untitled“ přelezl zábradlí do zadního sektoru a při procházení mezi lidmi došlo právě i na zkrácené verze fanoušky oblíbených songů „Crazy“, „Perfect World“, „Save You“ a „This Song Saved My Life“. Spoustu vřelosti, spoustu objímání a spoustu plácnutí rukou – jednoznačně vrchol večera.
Kapela opakovaně avizovala, že i když je neděle, oni mají po daném večeru pauzu: Takže kdo se přidá k jejich párty? Očividně všichni přítomní. K bezstarostnosnému zakončení týdne napomohly i málokdy hrané „Grow Up“ a „Vacation“, které doplnil už tradiční rychlý sled párty písní-coverů, a v závěru samozřejmě hit „I’m Just a Kid“ s crowdsurfujícím bubeníkem v hokejovém dresu.
A jak zaznělo před finální „Perfect“, Simple Plan se zase vrátí – ať už příští rok, nebo ten další. Jednoduše proto, že se tady cítí jako doma a že jsou jejich písně záchrannou sítí mileniálů, co kdykoliv rádi zavzpomínají na své mládí. Jejich show možná není „Perfect“, ale o to ani nejde, fanoušci se chtějí hlavně bavit. Přesto by neškodilo, kdyby kapela pokračovala v nenápadném začleňování momentů, co posluchače ještě pořád dokážou vytrhnout z očekávané rutiny. Tentokrát se jim to dařilo.
Text: Anet // Foto: Lucka
