ROME DIARIES: DESKA, KTERÁ NA VÁS DÝCHNE LÉTEM (RECENZE)
Na domácí scéně se to poslední dobou talenty jen hemží. Důkazem je Coubey, indie-folk-popový songwriter z Prahy, který nedávno vydal desku Rome diaries. Debutový počin zachycuje střípky jeho života v Itálii a vnáší tak na českou scénu čerstvý vánek v podobě 11 songů, které z Coubeyho dělají umělce světových rozměrů.
Coubeyho hudební kariéra započala v 17 letech. Inspiraci čerpá od pop-folkových umělců, jejichž vliv promítá i do vlastní tvorby. A že je to na desce Rome diaries slyšet. Netušit totiž, že se jedná o domácího songwritera, myslela bych si, že mi právě v uších hraje některý ze zahraničních umělců. Desku Rome diaries psal během svého pobytu v Itálii. Producentský otisk na ní zanechala uznávaná jména z domácí i zahraniční scény. Jmenovitě pak konkrétně Thom Fröde, Drew Linden či Matilde Davoli.
Především pak ale Štěpán Bartoš z kapely Náhodný Výběr, který spolu s Coubeym na desce na samotném jihu Itálie (v Lecce) pracoval. A protože vím, jak vynikající hudební vkus oba kluci mají, bylo jasné, že tohle duo nám uvaří desku, která posune laťku české hudební scény zase o pěkný kus výš. A tak se i stalo. Vzniklo album, které svým vnějškem i vnitřkem připomíná časy strávené na pláži zalité sluncem, s aperolem v ruce, a jehož nezaměnitelný fresh sound štípe (v nejlepším slova smyslu) přesně jako slaná mořská voda v očích.
„Během stáže v Českém centru v Římě jsem potkal spoustou zajímavých lidí a umělců, kteří mě inspirovali. Pamatuji si, jak mi Štěpán řekl: ‚Piš pěkný věci, ať z toho uděláme album‘. Z počátku to bylo docela těžký, ale poté, co jsme nahráli ‚Stories of gold‘, jsem se dostal do stavu, kdy nápady a chytlavý melodie začaly chodit téměř samy. Snažil jsem se uložit ty nejlepší a udělat jim dema. A jakmile jsem je měl, dali jsme do toho se Štěpánem vše.“
A zatímco autor Coubey na desce zanechal typicky indie-folkový podpis, Štěpán ji obohatil o kytary a elektronické prvky. Tahle kombinace žánrů dává desce přesně tu světovost, kterou už jsem v předchozích odstavcích nakousla. S každým dalším songem mám totiž větší a větší chuť si udělat řidičák, stáhnout okénko a projet se za jejího znění někde podél italské pláže. Je to legální? Nevím. A skoro až nelegálně dobrým (posluchačským) zážitkem je i třetí song v pořadí „Stories of gold“, jehož chord progression mi vehnala slzy do očí během prvních pár sekund. Tolik nostalgie, zoufalosti i naděje najednou v jednom songu. Ne nadarmo jsem Coubeymu psala, že tuhle desku snad ani nemůžu objektivně zhodnotit, protože se mě dotkla tak intenzivním způsobem, že jsem přes slzy skoro ani neviděla, co vlastně píšu.
Zahraničním deskám už se „vymožeností“ v podobě interludes dostává poměrně běžně. Sama, popravdě, nejsem jejich velkým fanouškem. Do desky Rome diaries ale interlude sedne jako… no, vy víte co. A právě celé poskládání desky a pořadí songů je dalším z faktorů, který jí dává neskutečnou sílu. Kombinace angličtiny, češtiny i italštiny, žánrů a nástrojů pod taktovkou Coubeyho funguje až neskutečně vynikajícím způsobem a s každým dalším poslechem si mě tenhle mladý songwriter svým talentem, který mu očividně proudí v žilách, omotává kolem prstů víc a víc. Ať už jde o českou „ZEMĚseTŘESEse“, která nezapře melodickou upřímnost a procítěnost, nebo o emocionální „All of me“, deska svým zněním perfektně podtrhuje syrovost, se kterou Coubey na scénu vchází. Každý song je zkrátka vymazlený do posledního detailu, a nabízí tak posluchači pomyslné pohlazení jak po duši, tak ušních bubíncích.
Jestli mi tedy ještě někdo bude tvrdit, že na domácí scéně nemáme nikoho, kdo by vyčníval, místo podrážděné odpovědi mu rovnou pošlu link na desku Rome diaries. Ta mu zaručeně na chvíli zavře pusu, kterou posléze šokem z toho, jak výborná je, otevře s úžasem dokořán. Za sebe totiž můžu říct, že tenhle počin bude stoprocentně stát v mých českých top deskách roku 2024. Protože Coubey je přesně ten umělec, ke kterému by se měla směřovat pozornost.
Text // Kája
