Pendulum – Inertia. Má ještě jedna z nejznámějších kapel DnB scény ještě co nabídnout nové generaci fanoušků? (Recenze)
Tak šel čas
Pokud nepočítáme The Reworks, kde šlo jen o remixy již vydaných hitů, pak tedy nová, plnohodnotná deska přichází po dlouhých 15 letech. Jednou z hlavních příčin tak dlouhého čekání je fakt, že si kapela v letech 2012-2016 dala koncertní i tvůrčí pauzu. Členové se věnovali vlastním vedlejším projektům jako jsou Knife Party (Rob Swire a Gareth McGrillen) a Destroid (KJ Sawka). Paul Harding a Ben Mount se pak věnovali DJ setům pod značkou Pendulum na festivalech a akcích.
Dubstep fanoušci jistě budou znát právě Knife Party díky hitům jako „Bonfire“, „Internet Friends“, „Antidote“ nebo „Centipede“.
Jsme teď a tady
Původem australská formace je ale zpět a v plné síle. Naposledy mohli fanoušci kapelu slyšet živě na loňském vydání festivalu Rock for People, kde v podstatě zakončovali celý 29. ročník. Na onom koncertě jsem byl a náramně jsem si ho užil. Skandování jako na stadionu při fotbalovém utkání, hezky do rytmu starých hitů. Živý poslech tehdy čerstvých novinek i závěrečná salva konfet. Takřka perfektní zážitek jak pro dlouholetého veterána DnB, tak i pro dosud nepolíbené návštěvníky. Myslím ale, že právě takových je velice málo. Každý podle mě musel někdy slyšet něco od Pendulum, aniž by věděl, že jde právě o ně. Hity jako „Blood Sugar“, „Slam“, „The Island pt. II“ (dlouholeté intro pořadu Re-play), „Witchcraft“, v kolaboraci s dalšími umělci jako „Self vs Self“ s In Flames, „Voodoo People“ s
The Prodigy nebo remix „Stay Too Long“ od Plan B.
Kapela se sice vrátí letos v říjnu, konkrétně 16. 10. do Fora Karlín, nicméně už dva měsíce před vydáním nového alba byl koncert v Praze vyprodán… Není se ale čemu divit.
Vyhrává nostalgie, nebo se kvalita prodává sama?
Od každého trochu a zároveň ještě něco k tomu. V první řadě je to určitě nostalgie, o tom není pochyb. Z dalších aspektů je to show samotná. Vizuální efekty, choreografie v kombinaci právě s určitou nevšedností stylu hudby.
Povšiml jsem si toho už před nějakou dobou, kdy například různé metalcorové kapely přidávají na koncertech intra právě různých EDM stylů. Ať už jde o techno, hardstyle nebo právě drum and bass, lidi to prostě baví a dostane je to příjemně a poměrně rychle do nálady. Pokud někdo jezdí například na festivaly typu Let It Roll nebo Beats for Love (který je přímo zaměřen na EDM), nebude tolik překvapen a ví dobře, co ho čeká. I když právě přesně to s příchodem desky Inertia tak úplně neplatí.
Jedná se o jakousi evoluci – ne přímo v žánru, ale v kapelní určitě. Už nejde přímo a jen o čistý drum and bass jako u prvního alba, zde je ale změna za mě nejmarkantnější. A nejde jen o počet spoluprací, kterých je nejvíc, co doposud bylo. Mezi spolupracující interprety se řadí například WARGASM, Bullet For My Valentine, Hybrid Minds nebo AWOLNATION. Jde o zapojení více odvážnějších a výraznějších vokálů, kde v „Save The Cat“ Rob předvádí až neuvěřitelné veletoče. Více je také živých prvků kytar a bicích. Není to jen obyčejná klikačka na MPC nebo klávesy, ani na speciální Robovu „kytaru” (přičemž nápad na ni byl jistojistě prachsprostě okopírován od samotného Ivana Mládka a jeho Guitariana).
Ten, kdo Pendulum zná, ho opět pozná a bude přesně vědět, kde právě je. Napoví třeba jednotlivé samply (jako trumpet ze skladby „Propane Nightmares“). Otisk a atmosféra starších hitů je zde hodně zřejmá. Jelikož jich není užito nadbytek, ale velice střídmě a chytře, nejedná se však podle mě o vykrádání sama sebe. Výraznější prostor dostávají právě zmiňované kytary a bicí, nic z toho neubírá na dravosti, řízu. A to i v klidnějších pasážích.
Osobně pokládám za trochu slabší právě klidnější nebo pomalejší skladby. Víme, jak to borci umí uchopit, a je trochu škoda, že nemáme žádný památný moment i tady. Snad jen možná „Colourfast“ si budu pamatovat delší dobu.
Konec v budoucnu
Přiznám se, že s prvními songy (jak postupně vycházely) jsem byl dost skeptický k tomu, jak to celé dopadne. Ne že by nedosahovaly jak představ, tak kvalit, ale jen jsem nebyl přesvědčen o kompaktnosti celého výsledku. Obavy vystřídalo příjemné překvapení a rozhodné nadšení, jak to celé vyšlo. Nemám sebemenší důvod k pochybnostem o tom, jak nové songy zapadnou do setlistu. Vůbec! Ať už zakomponují cokoliv kamkoliv, věřím tomu, že to bude sedět.
Naživo se o tom, jestli jsem měl, nebo neměl pravdu, přesvědčím 16. 10. ve Foru Karlín. O výsledku vás budu jistě informovat. Deska však rozhodně stojí za poslech.
8/10
Text & foto // Adam
