Resolve opět v Praze – bez nové hudby, ale s ukázkovou metalcore show a nadějnými hosty (Report)
Koncertní rok 2026 se pomalu rozjíždí, první zajímavá jména letošní sezóny si nachází cestu do Česka, a mezi nimi tuto středu také Resolve. Oblíbená metalcore partička, která se k nám vrací rok co rok (naposledy loni v dubnu jako support Make Them Suffer), je stálicí nejen pražských klubů, ale i francouzské scény, mezi jejíž nejzajímavější žánrové interprety bezpochyby patří.
Možná i z důvodu četných návštěv nebylo pražské Futurum, kam se pánové vrátili už potřetí, úplně plné, na kráse to však večeru neubralo. Místo tlačenice zavládla v klubu uvolněná atmosféra, místo boje o nejlepší místa lidé cestovali po místnosti, aby si chvíli zapařili v prvních řadách tváří tvář kapelám, chvíli zase vybili přebytečnou energii v pitu, chvíli trávili čas s přáteli i kapelami. Bylo jasné, že návštěvníci se sem dnes přišli především bavit a užít si příjemný večer ve společnosti skvělé hudby.
A té se jim dostalo více než dost. Kromě Resolve totiž zahrály ještě další tři výrazné a u nás zatím stále poměrně neznámé kapely, počínaje britskou trojicí Tropic Gold. Přestože u nás během svého prvního velkého evropského turné vystupovali prvně, dostalo se jim přijetí, jako by sem všichni přišli právě na ně. Pod pódiem se vytvořilo slušné klubko skákajících nadšenců, kteří pařili ostošest, publikum reagovalo a komunikovalo velmi dobře, headbangeři a mosheři to prakticky okamžitě rozjeli, circle pity a walls of death by se tvořily, i kdyby je zpěvák Jacob Parris nevyvolával, všude svítily telefony a ke kapele se v klubu přistupovalo jako ke starým přátelům, které všichni rádi vidí. A není divu, přestože jejich set byl kratinký, na pódiu strávili nějakých dvacet minut, předvedli toho opravdu hodně. Čirou energii, přátelskost, charisma i talent a samozřejmě především skvělou muziku kombinující metal i prvky elektroniky či popu. Ne nadarmo se už ozývají první hlasy přirovnávající současnou tvorbu kapely k metalcorovějším a alternativnějším počinům slavných Bring Me The Horizon. Tropic Gold každopádně dokázali, že pokud ve vás dřímá velký potenciál, postačí i chvilka, aby se projevil. Kapela má rozhodně našlápnuto na velmi slibnou budoucnost.
Velmi dobře si vedli i následující Ashen. I pro tuto pařížskou kapelu byl koncert českou premiérou, přestože ve zbytku Evropy už kapela vystrkuje růžky delší dobu. Ashen jsou parta nejen mladá, ale také velmi mladistvá – hudebně trochu experimentálnější, na pódiu předvedli hardrockové tóny, metalové screamy, punkový „attitude“, elektronické i alternativní prvky. Ve svých písních se věnují tématům, která rezonují mladou společností – strachu z budoucnosti, traumatům minulosti, pocitům úzkosti. Kapelu tvoří výrazné osobnosti v čele s frontmanem Nielsem Tozerem, který si svou energií a přístupem okamžitě omotal přední půlku klubu kolem prstu. Počet hlasů zpívajících spolu s ním naznačoval, že nemálo fanoušků přišlo alespoň částečně právě kvůli Ashen, a i když se jinak pit celkem uklidnil, přední řady zpívaly, mávaly rukama, telefony, na povel vyskakovaly a show si velmi užívaly. Zájem o setkání s kapelou po koncertě byl velký, a tak se zdá, že téhle kapele už u nás pšenka začíná také velmi dobře kvést.
Po těchhle dvou rozbuškách se to před pódiem paradoxně trochu vylidnilo, ale jen co se na něm objevili Windwaker, velká část návštěvníků klubu se přesunula do rozrůstajícího se pitu. Jejich směsice metalcoru, alt-rocku a elektroniky totiž málokoho nechá nehybně stát. Naopak, většině klubu na konci jejich setu už nejspíš ani nedostačoval dech, jak přepínal z moshování a walls of death během breakdownů, skákání a mávání u chytlavých refrénů a pařeb během elektro pasáží. Sympatická australská kapela není na scéně žádný nováček, aktivní je už bezmála deset let, ale vzhledem ke vzdálenosti jejich domoviny se do Evropy podívala teprve poprvé. Pánové vystoupili v trochu netradičním složení, kdy místo druhé kytary či basy zaujímaly na pravé straně pódia barevně nasvícené klávesy. Hrálo se především druhé a nejnovější album Hyperviolence a kluci také sklidili velký úspěch.
Večer uzavírali slíbení lyonští Resolve, kteří vstoupili na stage se suverenitou kapely, která dobře ví, co dělá. Fanoušci je povzbuzovali už při příchodu a kapela bez zbytečných cavyků rozjela hodinový set plný breakdownů a moshpitů, ale i zpěvu ze strany publika. Potěšil návrat sympatických tváří členů kapely i oblíbených songů. Divočení mohlo být trochu víc (nedošlo například na crowdsurfing, ke kterému kapela vyzývala), dočkali jsme se ale pár slušných walls of death. Resolve předvedli vysoce profesionální set, který obsahoval velkou část předloni vydaného extended alba Human, i nejlepší kousky z Between Me and The Machine a také dvě vyvolávačky – po krátké pauze nejistého účelu a po „skončení“ koncertu, kdy se kapela vracela na přídavek. Zazněly téměř povinné songy jako „Death Awaits“, „Human“, „Older Days“ nebo „Emerald Skies“. Novou muziku sice Resolve tentokrát nepřivezli, ale zařadili do setlistu singl „Pendulum“ z roku 2019, který sice není nový, ale u nás naživo po mnoho let nezazněl. Navíc nám kapela slíbila, že se zase vrátí – a protože se snad schyluje k nějakým novým počinům, není vyloučené, že příště k nám přivezou i nějakou žhavou novinku.
Každopádně letošní sezona živáků začíná velmi vydařeně, a jestli bude v tomto duchu i pokračovat, čeká nás rok, na který budeme dlouho vzpomínat.
Text: Kai Klen
