Posthuman – Last Signs of Light (RECENZE)

Poslední znamení v temnější metalové hudbě? To v případě Posthuman určitě nehrozí. Tahle pětičlenná pražská smečka označující svůj styl za post-metal vydala v půlce prosince nové EP, které se celé nese v duchu pomalejších riffů. Hned na úvod první skladby „Way Out“ nás přivítá charakteristický hlubší zvuk kytary typický pro metal, ke kterému se po chvíli přidá atmosfericky znějící druhá kytara. Celé jako by to bylo předzvěstí tempa, ve kterém se deska ponese. Pěvecky se pohybujeme někde mezi melodičtějším zpěvem a metalovým glowlem. Avšak growl, jestli se to dá tak nazvat, není hluboký hrdelní growl, jak ho známe od některých death metalových kapel, je spíše výše postavený.

Pro desku je charakteristické časté střídání tempa. Druhá skladba „Passage (interlude)“ zní při trošku uvolněnější atmosféře v první půlce jako intro připomínající melodii v hororovém snímku. A v druhé jakoby se čekalo na to, co přijde, či vyvrcholení dané scény. Líbí se mi, jak třetí skladba „What is Left“ plynule navazuje na druhou. Z druhé ambientní skladby bez kytar tu máme na začátku třetí opět ostrý zvuk hlavní kytary. Třetí skladba působí na začátku hodně ponuře díky vybrnkávání v nízkých tónech druhé kytary. Nakonec se po dvou a půl minutách rozjede do rychlejšího tempa. Na krátký okamžik můžeme slyšet sladěný zvuk kytar, až se opět přesuneme do vybrnkávání až do úplného konce skladby. Atmosférický závěr se mi líbí, byť se vlastně nejedná o nic složitého. Celkově mě atmosférou třetí skladba nadchla tak napůl, úvodní pasáž působila hrozně jednostranně. V dalších skladbách ,,Bloodlust“ a ,,Fractured“ bych naopak vyzdvihl precizní ambientní pasáže s elektronikou v pozadí. Je to něco, co bych od desky očekával díky obalu, že tam toho bude ještě více. A stejnojmenná skladba ,,Last Signs of Light“? Ta je zase spíše kytarová i co se týče atmosféry za hlavní kytarou. Ale hlavně zvukem kytar výraznější než ostatní a trošku rychlejší.

Suma sumárum sympatický počin, který je originální i díky střídání temp. Které se místy daří více, jindy méně. Na české poměry určitě jedna z lepších kapel svého žánru, která stále může růst.

 

Hadrabak

klubovna logo banner

13. 2. 2013 – v toto na oko banální datum vzniklo něco, co z původního skromného a ne úplně sebevědomého článku přerostlo v nynější podobu. Právě v tento den totiž světlo světa poprvé spatřila Klubovna. Z původně hudebně publicistické rubriky na jednom z webzinů vznikl samostatně soběstačný projekt, který se však snaží navázat na původní ideu. Nedělat ze svých fanoušků pouhé bezduché konzumenty, ale aktivní součást celého mimořádně interaktivního projektu.

Sleduj nás na: