Mighty Sounds vrací úder. A dost možná šlo o akci léta (Fotoreport)
Na Mighty Sounds jezdíme pravidelně, ale letos jsme ve vzduchu cítili tak trochu speciální ročník. Rok před druhým jubileem bylo znát, že se festival začíná malými krůčky opět blížit někdejší slávě. A dle našeho názoru se letošní vydání skutečně povedlo. Dokonce se ve stanových kuloárech začalo mluvit o překvapení a akci tohoto roku.
INTENZIVNÍ ROZJEZD S KRVAVOU TEČKOU
O tom, že táborský festival se sídlem na pražském Žižkově nebere někdejší připomínky na lehkou váhu, nemluví jen tradiční Q&A sekce nedělního dopoledne, ale především činy a skutky, které byly tak nějak přirozeně komunikovány a realizovány ještě před samotnou akcí. Je libo teplé sprchy, pitnou vodu v areálu nebo několik dětských bazénků v dobách největších veder? „Ale jistě,“ ozvalo se komunikačními kanály festivalu, kde musíme hned na úvod vyseknout obrovskou pochvalu. Nečekali jsme, že se nejhygieničtějšího prostředí dočkáme na de facto punkovém fesťáku, ale tak tomu prostě bylo. Malými krůčky k velkým změnám, kterými si ale na Majty postupně získaly naše srdce. Ale teď už k programu.
Díky nezdolné Šárce jsme měli zastoupení již během nultého dne, kde si pochvalu zaslouží atmošku ladící Melonball i stále se lepšící YI, kteří ještě v mimoareálovém režimu vyšvihli perfektní set. A také představili nový merch, který zdobí i naganské pomrknutí s „hoši, děkujem“, což je také vzkaz, který k programu neoficiálního dne máme. Páteční misi jsme i kvůli trochu ztížené dopravní situaci kolektivně započali na miláčcích pražského Rock Café Blackout Problems. Kontaktní, upřímně energický a milý set s řadou srdce hladících momentů. Za všechny jmenujme promluvu češtině, lítání do davu, zapojení nejmladšího diváctva nebo zasáhnutí v moment, kdy si chtěl jeden z fanoušků svolat lidi na crowdsurf a místní (jinak velmi ohleduplní) securiťáci jej tuhle radovánku původně nechtěli nechat realizovat. BP obhájili svůj hype z „malého Mighty“ ve Volyni a dobrou formu si přivezli i do Tábora. Zároveň šlo o první z těch fresh omlazení line-upu, které se tak možná muselo o trochu víc snažit, aby si získalo „tradiční“ Mighty fanoušky, ale zadařilo se. Dobrá práce! Ještě víc ale bavil intimní akustický set na Black Coffee stagi, kde jsme mohli vidět například zpomalenou verzi cirle pitu v podřepu nebo opětovné zapojení prvonávštěvníků sotva školou povinných.
Poté jsme už přeběhli na DZ Deathrays – garage rock se super nábojem. A v pátek určitě jedno z těch zajímavých jmen. Podobně jako na Rokáči to prostě fungovalo a tyhle protinožce u nás určitě znovu rádi uvidíme. Podvečerní tempo nabralo další spád s naší nebývale brzkou Pouštěčkou, kterou jsme si i přes menší technické patálie užili a doufáme, že vy taky! Brzy oznámíme další eventy, na kterých se ukážeme. Díky za zájem a důvěru.
Pokračujeme s The Toy Dolls, punkovou legendou, která se ovšem od klasické žánrové vlny liší tím, že hudba je postavena na humoru a hře s textem. Žádný velký politický podtext, kapela se show spíš protančí a prostě se baví. Za další páteční zmínku stojí také Rat Boy, jeden z objevů letošních nightstands; mladá krev s vlivy rapu, punku a ska. Frontman byl skutečně frontmanem a neustále si kradl naši pozornost. Jednalo se o jednu z těch kapel, která vás uhrane už od začátku a zkrátka nepustí. Na stagi i pod ní to prostě byla divočina.
No a zapomínat nesmíme ani na domácí scénu, kterou jsme šli omrknout skrze Krang a SCOOP. Obě kapely byly umístěny do útulného Monster stanu, kde jsme strávili celkově asi nejvíc času. Krang se mohli opřít o značnou fanouškovskou podporu, kterou hnali dopředu i skrze tradičně bodré mezisongové proslovy. Jejich loňské album Listens To Krang Once zraje a odměnou budiž i nedávné turné po USA, na které naváže další šnůra v Kanadě. To jsou panečku štace. Stěžovat si nemůžou ani SCOOP, kteří na Majty dorazili posilněni nedávným předskakováním Turnstile. Jejich set připomínal brutální sedmnáctiminutovou řinčící řežbu. I za tu dobu ale pod stagí rozproudili solidní peklo a jejich frontman Míra nakonec (tak trochu symbolicky) prolil první krev festivalu. SCOOP mají brutálně našlápnuto a my jim to moc přejeme.
SOBOTA V DUCHU ANGAŽOVANÉHO PUNKU A SILNÉHO PŘÍBĚHU
A protože sobotní paprsky a vedra ve stanovém městečku opravdu neodpouští, vydali jsme se do pole hned ze začátku dne. Úvodním bodem programu byli sympaťáci Watch Me Rise, kteří se u nás zanedlouho představí znovu. Konkrétně tomu bude 10. července 2025 v rámci série The Pit Awakens v pražské Eternii, kam dorazí spolu s domácími Homesick a caution well. Na Mighty se vrátili po dvou letech a i tentokrát sršely ryzí emoce vzduchem. Silné momenty podepřené rovněž silným názory, kterých se už brzy dočkáte v našem rozhovoru, jež nám pomohl zprostředkovat fotograf Danny Nguyen. Děkujeme. V sobotu jsme v press centru ostatně hodně strávili hodně času. Celkově si odtud na YouTube odvážíme i povídání se Soft Play, The Hara, Boston Manor, Blood Command nebo Berlin Manson. Nebudete nám to věřit, ale fakt nám klaplo skoro úplně všechno – velké díky patří PRistce Markétě, která na nás myslela a my tak mohli naplno rozproudit naší zvídavost.
V mezičase jsme se ale samozřejmě snažili sprintovat po kapelách a nemohli si nechat ujít ani skatepunkové Rabies. Brněnská formace má letos silný rok podpořený deskou High On Sugar. Svižný set, kde se končilo stagedivy. Opět se nám tedy potvrdila teze, že tahle kapela měla být už v základní sestavě a nikoliv nominována skrze soutěž. Vše ale nakonec dobře dopadlo, a tak jsme si my i další diváctvo Rabiáty užili. Punkrockovou duši jsme dále nakrmili i skrze Maid of Ace. Holky se zformovaly na začátku 00’ a od té doby objíždějí svět se svou ostrou show bez servítek. A umí do toho říznout i po tolika letech. Vlastně nám to nakonec sedlo víc než jejich loňské vystoupení na SPPV.
Další girly band vyvstal opět ze soutěže a tentokrát šlo o mnohem větší cestování, protože Rumkicks k nám dorazili až z daleké z Korey. Je to fresh jméno a na Monster stage přilákalo davy lidí; do bodu, kdy se dalo jen sotva dostat do předních řad. A byl to také jeden z nejvíc cool momentů letošního ročníku. Kombinace roztomilosti a drzosti, s jakou se na stagi pohybovali, se nevidí každý pátek. Skoro by se dalo říct, že s nimi Mighty Sounds drží nečekaného žolíka, protože si rozhodně umíme představit, že jim postupem let vyrostou pod rukama.
Kid Kapichi? Opět popiči. I přesto, že šlo o poslední zastávku kontinentální části turné, to na nich nebylo znát. Jsou přímočaří, nasraní, avšak s velkou dávkou humoru a nadsázky. Krom zábavné složky se ale skrze proslovy zabrousilo také do náročnějších témat jako Brexit. Byl to prostě diktát, který pobaví a možná trochu poučí. Kapela umí rázně doručit důležitý sociopolitický komentář, zároveň to však dělá s nadsázkou a nepůsobí díky tomu jako samozvaní morální kazatelé, ale jako pravý hlas lidu.
V podobném duchu pokračovaly i hvězdy slovenské alternativy Berlin Manson. Svěží jméno lineu-pu, které nás všechny moc potěšilo. I když ústřední postava formace (tentokrát čtyřčlenné, v doplnění o Edúv Syn), Adam Dragun, v nadsázce vyřkl, že když už hrajou na MS i oni: „punk už je fakt mrtvej.“ A v této filozofující rovině se pokračovalo celý koncert. Co ještě je a není punk? Punk není jen o žánru, ale o celkovém přístupu. A Berlin Manson jsou nejspíš nejvíc věrohodnou formou moderního přístupu k punku. A nabídneme ještě jedno připodobnění. Berlin Manson jsou pro nás takovými slovenskými KNEECAP, kteří se přes svou tvorbu a přesah staví za výraznou platformou, jež se dotýká i podobných témat. Krom odsouzení válečného řinčení oceňujeme i podporu iniciativy Domy pro lidi, která upozorňuje na potřebu veřejně dostupného bydlení.
Silnou část festivalu podpořili také SOFT PLAY. Co dodat? MS více podobných interpretů jedině prospělo. Bylo znát, že k pódiu se najednou nahrnulo mladší obecenstvo a SOFT PLAY zandali klasicky skvělou performance. Podobně jako většina generačně mladších souputníků si ale museli dav trošku získat. I přesto bylo v předních řadách vidět dostatek lidi, kteří znali texty nazpaměť. Trochu kontroverzní přechod ze Slaves do SOFT PLAY se povedl a nechyběl ani cca sedmisekundový girl pit. Skvělí performeři, kteří v primetimech hlavních stagí rozhodně neřekli poslední slovo. Familiární FIDLAR, to byla zase jedna velká party. Možná by se hodil takový ten slogan „s lidmi, pro lidi“, protože se pařilo na stagích, hromadně se stagedivovalo a FIDLAR měli obecenstvo zmáknuté a zapojené, jako by to byl dalším hracím nástrojem.
A jelikož nás vedro neúprosně ždímalo, bralo nám mozkové buňky a postupně i chuť se pohybovat, vzali jsme opět za vděk i útulný pokojíček Black Coffee stage, kde jsme stihli Turtleneck, neboli Dana Rolu, což byl hezký kontrast ke krangovskému vystoupení předešlého večera. Sobotní noc pak patřila MC Dr. Karymu, který krátce před festivalem oznámil zdrcující diagnózu a poslední tour… Nejprve se představil po boku Fastfood Orchestra a závěrem dne i sám na Jameson Barrelu, kam mu přišly vzdát hold stovky lidí. Silný příběh, který dojímal, ale nesl se na duchu respektu a porozumění. HLPčko, před kterým smekáme.
BRUTÁLNÍ FINIŠ, POT A SLZY
Boj s vedrem a sluníčkem jsme vzdali… Jednoduše vyhrálo, a tak jsme se ze stanů zvládli vykopat až kolem druhé odpolední. Vpřed nás ale hnala vidina našeho subjektivního headlinera festivalu. Přišel totiž set, u kterého člověk nevěděl, jestli má dřív cedit pot nebo slzy – na scénu se do totálního pařáku vydali Boston Manor. V předních řadách se logicky hodně omladilo a bylo znát, že množství stálých návštěvníků slyší o kapele poprvé. Pětice z Blackpoolu tohle vystoupení rozhodně neměla zadarmo, ale o to větší tlak to byl. Objevování fresh jmen je důležitou součástí festivalů a Mighty u nás mají rozhodně zelený políčko za snahu se nám pod 35 přiblížit. Ale zpátky ke kapele. Šlo o syrové vystoupení odjeté na 100% od první noty do poslední. Od prezentace na stagi, přes osobní rovinu, kterou jsme mohli později poznat v rámci rozhovoru, až po moment, kdy jsem členy zaznamenali, jak vedle nás paří na Trophy Eyes. Pokud je kapela, které tu lásku k hudbě a scéně opravdu věříme, tak rozhodně tady.
Toho času měl člověk pocit, že se rozpustí, a tak jsme ocenili chvilku klidu zajištěnou pohostinností dobrých lidí z Little Saigon stánku a zadní pozicí na loňské kometě Byt číslo 4. Z jejich koncertů jsme byli zatím upřímně lehce rozpačití, ale na Mighty nás bavili víc než obvykle. Studiovky šlapou skvěle a tady už jsme rozhodně viděli i herní zlepšení. Pozdější akustická stage s bytovou dekorací pak hezky vtáhla do intimity a to dodalo atmosféru, kterou jsme si užili. Neděle, která nám nedala možnost opustit festivalový areál, se následně přelila skrze legendární Gorilla Biscuits, které si již zanedlouho dáme společně s Terror a No Pressure. Už tady to byl hukot. Chvilku relaxu a pohody jsme opět z uctivé vzdálenosti užívali na Oi!kách Booze & Glory… na závěr už se braly přední řady.
Naspořená energie se rozhodně hodila v případě jedné z těch možná nejzábavnějších shows, o kterou se postarali nezastavitelní zebrahead – dokonalý punkrockový cirkus, který obsahoval bar na stagi, plavbu na nafukovacích melounech a spoustu dalších momentů, které by dalo zabrat stíhat i někomu s ADHD. Tahle show nenudila ani na vteřinu, dokonale sedla festivalovém vibu a byla takovou skatepunkovou verzí Brat summer, přesněji zebrahead summer. Následoval náš další „mini headliner“, Trophy Eyes, kteří si bohužel vysloužili asi nejhorší zvuk festivalu. I za cenu odpálených ušních bubínků jsme ale brali přední pozice, protože tohle je prostě srdcovka. Samotné kapele se nic vyčíst nedá, nasazení 10/10… a díky Flešovi za SCOOP bylo i koho chytat. Část redakce se ale bohužel musela před koncem setu utrhnout na Terror. Legendy nasadily tempo, které by setřáslo většinu generačních následovníků, a o jejich odkazu se ani nemá cenu bavit. V moshi to byla 100% pozitivní agrese a tenhle vlak nešlo zastavit. Další moment, kdy letošní Mocné zvuky gradovaly.
Areál i kvůli volání pracovních povinností začal trochu prořídat, ale Klubovna, ta byla zastoupena od začátku do konce. Lákadlem se nám stala i norská punková úderka Blood Command. Nejednotvárná žánrová směsice a charismatická frontwoman Nikki Brumen si získaly srdce nejednoho fanouška a rozhodně se jim dočkalo důstojnější podpory než během jejich jarní intervence v Lucerně, kde brali opening slot. Tady bylo na Monsteru přeplněno. A na závěr jsme si dali také domácí metalcorovou chloubu Severals. Pokud bylo záměrem z návštěvníků vytáhnout poslední procenta energie, dávala tahle volba naprostý smysl. Výborné zpěvy, konceptuálnost a důkaz, že i v podobných žánrech mohou fungovat artové prvky. Respekt kapele i všem, kteří se vydali kupředu po třech dnech konstantního vedra a zábavy.
PRÁCE S DETAILY PŘINESLA VELKÝ DOBRÝ
A jaké tedy letošní Mighty Sounds byly? Vraťme se úplně na začátek, kde jsme zmiňovali například pitnou vodu a keramické záchody. Že jde o prkotiny? Na první pohled to sice nejsou úplně lákadla, která by vás dotáhla na festival a donutila ke koupi vstupenek, ale když se ohlédnete a začnete ty maličkosti sčítat, dají vám celkový obrázek. Právě z něj nám letošní ročník vylezl až nečekaně dobře. Za přítomnou redakci panovala po celou dobu veliká spokojenost a to i v momentech, kdy jsme zrovna neběhali po kapelách. Areál, který byl na první pohled opticky opět o něco menší, tentokrát působil celistvěji a zaplněněji. Návštěvníci se navíc mohli zabavit i sportovními aktivitami či využít dvě partnerské chill zóny. Navíc musíme ocenit i výběr gastra. A pokud je něco, čím Mighty Sounds rovněž vyčnívá, pak je to transparentnost, se kterou organizátoři k návštěvníkům přistupují. Během otevřené a velmi vtipné debaty jsme se krom toho, že byla znesvěcena vox populli budka, dozvěděli jednotlivé kroky, reálný rozpočet festivalu nebo stav u nejvíce požadovaných kapel. Zkrátka žádné papalášství, naopak upřímnost nadevše. A za nás musíme jednoznačně ocenit i komunikaci s médii, protože jsme se vše dozvídali včas, celkově jsme si připadali vítaně a vše, co jsme si předem řekli, platilo.
Samozřejmě jsme si poznačili i pár černích puntíků, mezi kterými vyčnívalo nejmenované hlavní pivo (god bless the Obora), setrvávající malý počet zastíněných míst a taky ti otravní chrousti, kterých bylo nemálo… No což už, ne vše je holt v rukou festivalu. Celkově vzato šlo ale o opravdu povedený ročník, ke kterému přispěla například stagedive friendly politika i celková uvolněnost, která na festivalu panovala. A tak si za nás Mighty řeklo nejen o pochvalu, ale možná i o titul nečekaného lídra festivalové sezóny.
Souhlasíte? Nebo nás jen pohltila pověstná Mighty atmosféra?
Text // Gumi, Janča, Šárka
Foto // Lucka Kramperová
