Letňany pod křídly Imagine Dragons: Barevná bouře, která zanechala stopu

Letňanské letiště se včera večer znovu proměnilo v centrum energie, emocí a nezapomenutelnou hudební show. Američtí Imagine Dragons se po třech letech vrátili do Prahy v rámci svého aktuálního LOOM World Tour a znovu potvrdili, že jejich koncerty nejsou jen hudebním zážitkem, ale kompletní multimediální událostí. Tisíce fanoušků všech generací si přišly zazpívat největší hity kapely, zažít chvíle dojetí i euforie. A kapela je rozhodně nezklamala. Naposledy u nás tahle banda vystoupila na jaře roku 2022, a to rovnou dvakrát. Oba koncerty byly beznadějně vyprodané a Draci tak potěšili dohromady 120 000 fanoušků. A letos tomu není jinak.

Večer odstartoval Declan McKenna, který měl na starost roli předskokana. Tento britský písničkář se u nás objevil již několikrát, přesto ale jeho tvorba mezi lidmi nebyla moc známá. Jeho set byl rytmický a místy zajímavě experimentální, ale přesto bylo znát, že publikum přišlo hlavně na hlavní hvězdu večera. Reakce diváků byly spíše vlažné, mnozí jen postávali, čekali a netajili se tím, že je tato část programu příliš nenadchla. Atmosféra se zvedla až s příchodem Imagine Dragons, což jen potvrdilo, že fanoušci byli natěšení především na ně a McKenna bohužel zůstal spíš v roli vyplnění času než výrazného hudebního zážitku.

Imagine Dragons nastoupili na pódium lehce po tři čtvrtě na osm a hned od prvních vteřin bylo jasné, že show začne ve velkém stylu. Úvodní skladbou byla emotivní „Fire in These Hills“, která pochází z jejich nejnovějšího alba. Z této desky zazněly během večera ještě čtyři další novinky, které ukázaly, že kapela má stále co říct i po letech na scéně. Nejvýraznějším momentem z nové tvorby byla skladba „Take Me to the Beach“, během které se nad hlavami publika začaly vznášet obří nafukovací balóny. V tu chvíli jsem se přistihla, že se cítím skoro jako na koncertě Simple Plan – lehce nostalgicky, hravě a absolutně svobodně. (I když ke mně žádný z balónů nedoputoval. :()

Během večera jsme se dočkali především osvědčených hitů, které fanoušci Imagine Dragons milují už roky – zazněly hymny jako „Believer“, „Thunder“, „Demons“ nebo „Radioactive“. Atmosféra gradovala s každou další známou melodií a kapela přesně věděla, co publikum potřebuje slyšet. Přesto si našla prostor i pro klidnější část, která ukázala jemnější stránku jejich tvorby. Akusticky jsme slyšeli písně „Next to Me“ a „I Bet My Life“, kterou frontman kapely Dan Reynolds poslal své dceři na dálku. V těchto chvílích koncert zvolnil a pódium se proměnilo v intimní hudební prostor, kde vynikl Reynoldsův hlas a síla samotných textů. Byla to vítaná rovnováha mezi velkolepou show a čistým hudebním prožitkem.

Dan byl tradičně strhující. Bez trička a s očividným nasazením přecházel mezi dynamickým pohybem, emotivním zpěvem a srdečnou komunikací s publikem. Jeden z nejsilnějších momentů večera pro mě nastal ve chvíli, když si před písní „Walking the Wire“ vzal čas na proslov o duševním zdraví. Publiku sdělil svůj vlastní příběh, zmínil, jak těžké je žít s psychickými obtížemi, ale hlavně jak důležité je o tom mluvit a neuzavírat se do sebe.

Jako někdo, kdo s těmito problémy také bojuje, jsem cítila, že jeho slova byla opravdová. Nebyla to prázdná gesta, ale sdílení a pochopení. Ukápla mi slza. V tom momentu mě kapela zasáhla nejvíc. Hudba je síla a tady dostala konkrétní význam.

Dalším krásným momentem byla  bezprostřední komunikace Dana s fanoušky. Během večera sestoupil z pódia a rozběhl se k prvním řadám, kde si plácal s fanoušky, objímal je a navazoval oční kontakt, jako by každému zvlášť chtěl poděkovat za přítomnost. Bylo vidět, že si váží energie, kterou mu publikum (celkem) vrací. Píši celkem, protože podle mého názoru dav působil v některých chvílích pasivně, což mě mrzelo. I když Dan vyzýval k zapojení, zpěvu a pohybu, ne všichni hned reagovali. Možná to byla únava, možná stud, ale při koncertě takové intenzity bych čekala víc spontánnosti a společného prožitku.

Celkem jsme se dočkali setu, který obsahoval 22 písní a byl průřezem celé dračí tvorby. Není pochyb o tom, že Imagine Dragons umí postavit show světového formátu. Barvy, světla, efekty – vše bylo sladěné, dynamické, nápadité. Ale byla tu jedna věc, která mi extrémně kazila zážitek. Lidé kolem mě skoro celý koncert sledovali skrze obrazovky svých mobilů. Namísto toho, aby byli součástí momentu, stáli s nataženou rukou a točili každou píseň. Chápu touhu uchovat si vzpomínku, ale když skoro každý kouká přes telefon, ztrácí se tak kouzlo přítomnosti. Nehledě na to, že lidé pak přes mobily nevidí a kapele to taky nedává úplně nejlepší dojem.

Proto bych chtěla poprosit všechny, kteří jdou na středeční koncert, aby zkusili omezit používání mobilních telefonů a snažili se žít přítomným okamžikem. Protože to, co zažijete, už vám nikdo nikdy nevezme.

Na závěr se dá říct jediné – byl to nezapomenutelný večer. Tahle kapela předvedla show, která měla všechno: vizuální krásu, silné emoce, výborný zvuk i upřímný kontakt s publikem. Každý tón, světlo i slovo mě zasáhlo na správném místě. Byl to můj první koncert Imagine Dragons a s jistotou vím, že rozhodně ne poslední. Umí nejen bavit, ale i inspirovat, zvednout náladu a připomenout, že v hudbě může být obrovská síla.

Pro opozdilce, kteří mají zájem vidět tuhle show, mám jediné doporučení –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ poslední lístky na středeční show můžete zkusit ulovit na TicketSwapu.