Jak dopadl pohled do vlastního zrdcadla? Landless- Mirrors (Recenze)
Landless jsem si všimnul již před nějakou dobou na velkém YouTube kanálu Dreambound, zaměřeného na moderní, melodickou post HC a soft metalcore světovou scénu. Být na takovém kanálu je samo o sobě hodnotitelné jako úspěch! Přeci jen většina hudby na palubě Dreambound vyčnívá skvělou produkcí i kvalitním vizuálem. A Landless rozhodně nejsou výjimkou.
Video na skladbu “Nobody” mě velmi příjemně překvapilo a z jejich celkové prezentace na sociálních sítích by si mohla leckterá kapela světové úrovně vzít příklad. Z přítomnosti takového pokladu na CZ/SK scéně jsem měl nefalšovanou radost. Možnost zrecenzování jejich nové desky mě tedy potěšila. Očekával jsem totiž něco silně nadprůměrného a pro naší česko/slovenskou kotlinu jedinečného. Prozradím, že po poslechu “Mirrors” se dostavily pocity nadšení, ale i zklamání.
Čtyřčlenná košická kapela v čele se sympatickým frontmanem Lacim Mikolášem, přezdívaným též jako “mladší bratr Sama Cartera” (frontman britské kapely Architects, pozn. red.), nám přináší album o devíti skladbách s celkovou stopáží zhruba třiceti tří minut (což osobně považuji za naprosto ideální délku alba).
Na poslech mě kromě modrého artworku láká taky fakt, že si Landless přizvali dva hosty. Martina Čupku z oblíbených John Wolfhooker a Jaye Kučeru z úspěšných Skywalker. Je tedy naprosto jasné, že jedním z cílů Landless je zařazení se mezi ty největší jména CZ/SK core scény.
Skladba “Heavy” se kterou album otevírají napovídá, že tady kvalita sahá opravdu do nejvyšších pater a porovnávat můžeme se světovými jmény. Srovnat můžeme například s australskými The Amity Affliction nebo třeba švédskými Normandie. Znalcům žánru by se taky mohla chvílemi vybavit již neaktivní americká kapela Black Tide (jejich hudba mi při poslechu přišla na mysl hned několikrát). Produkčně se zde nedá nic vytknout. “Heavy”, stejně jako zbytek skladeb obsahuje chytlavý text, zapamatovatelný refrén, skvělý nástrojový zvuk. Laciho zpěv se moc dobře poslouchá. “Heavy” se po několika násobném poslechu stalo jednoznačně mojí nejoblíbenější skladbou celého alba.
Hned ve druhé skladbě “Falling Apart” přichází kombinace Landless a Martina Čupky! Funguje naprosto skvěle. Laci s Martinem se zkušeně doplňují. Breakdownová/ bridge část kde Martin přebere na chvíli vedení vás rozhodně bude bavit.
Již zmiňovaná píseň “Nobody” přináší lehkou změnu do rychlejšího tempa. Jemné sloky v kombinaci s kytarovými refrény prostě fungují. Vyzdvihnout taky musím často technické kytarové party! Pánové si zde opravdu vyhráli a šli do detailů. Velmi cením.
“Revive” feat. Jay Kučera… Zde se dostáváme k jednomu z problému celého alba. Skladba je samozřejmě skvělá. Hudebně se nedá nic vytknout. Kdybych si jí pustil sám o sobě, budu nejspíš jen chválit. Jenže v kontextu alba pomalu ztrácím pozornost. Do soustředění mě vrací hardcore pasáž s Jayem. Jenže se velmi brzo vracím ke svým myšlenkám a hudba začíná být jen podkresem.
Skladbu “Waves” jsem si při psaní recenze musel připomenout i přes to, že jsem celé album slyšel několikrát. Věřím, že spoustu lidí určitě zaujme. V mém případě se tak nestalo.
“Drowning” začíná v podobné poloze i tempu jako “Waves”. Refrén je ale o poznání silnější. Navíc nelézám další scream pasáž, kterých je na celém albu poskromnu. Dostávám se ovšem k dalšímu problému. Všechno zní povědomě. Spoustu samplů, melodií, kytarových postupů… Nic mě nějak zásadně nepřekvapilo. Vše jsem už někde slyšel.
A to i v případě další skladby “Borrowed Time”. Ať jen pořád nekritizuji, srozumitelnost a chytlavost textů mají Landless zvládnutou na výbornou! Spousta frází mě v kombinaci s melodií utkvěla v hlavě.
“Fantasy” považuji za nejlepší skladbu druhé půlky alba. Riffy, breakdowny a scream potěší jistě nejednoho fanouška tvrdší hudby.
Poslední skladba “Trapped Inside” je sladkou tečkou za celým albem. Pro někoho možná až moc sladkou. Svádím vnitřní konflikt, protože slyším, že je na skladbě všechno správně. Laci je vynikající zpěvák, zvuk a produkce naprosto bez chyb. Ale celkově mi skladba zní poněkud vyčpěle a recyklovaně.
Rozhodně to neznamená, že “Mirrors” je špatnou deskou! Album je to opravdu povedené, na naší česko/ slovenskou scénu naprosto nadprůměrné, produkčně a zvukem skvělé. Jen trochu postrádám jakousi osobitost, vlastní tvář. Při naposlouchávání alba se mi stalo, že mi Spotify automaticky vygenerovalo playlist podobného žánru. Poslouchal jsem zhruba 10 minut jiné kapely a nepoznal, že už mi dávno nehrají Landless. Skladby jsou samy o sobě výborné! V kontextu alba trochu splývají, za což mohou i velmi podobné hitové formy.
Albu ale dejte prosím rozhodně šanci! Stojí za to. I přes všechny své mouchy, se Landless můžou s touto deskou řadit k nejlepším kapelám u nás. Přeju jim jen to nejlepší a doufám že porostou daleko za naše hranice. Mají na to!
8/10
