BRUTAL ASSAULT 2026: PÁR DNÍ V JOSEFOVĚ, NA KTERÉ SE NEZAPOMÍNÁ (REPORT)
I letos se brány Josefovské pevnosti otevřely fanouškům tvrdé hudby a dobrého piva. Letošní ročník Brutal Assault, který se konal od 5. do 8. srpna, opět přinesl porci kvalitní hudby, neskutečných zážitků a především nezaměnitelné atmosféry.
První srpnovou středu se otevřely pekelné brány Josefovské pevnosti a odstartoval další ročník metalového svátku Brutal Assault. Festival zahájili metalcoroví Unearth a i přes nehorázné vedro se první moshpity rozjely prakticky okamžitě. Na menší Obscure stage mezitím nastoupili američtí 200 Stab Wounds se svou porcí poctivého death metalu. Hardcorové straight edge legendy H2O ukázaly neuvěřitelnou energii a dokázaly, že i pozitivní hardcore má mezi zdmi Josefovské pevnosti svoje místo. Rozskákat se jim podařilo snad každého metaláka před pódiem.
Potomci členů Slipknot, Vended, zase ukázali, že minimálně v některých případech se talent opravdu dědí. Se svým alternativním metalem odehráli skvělou show, po které do pevnosti dorazil legendární John Bush se svou heavy metalovou kapelou Armored Saint.
Velká očekávání jsme měli od Guilt Trip a rozhodně nezklamali. Brutalové publikum si velmi rychle podmanili moderním hardcorem říznutým starým soundem Machine Head. První den jsme nevynechali ani Octagon stage, především kvůli alternativním noise rockerům Crippling Alcoholism. Ti loni vydali kritikou velmi dobře přijaté konceptuální album Camgirl, které se věnuje depresi a traumatu. Rozhodně doporučujeme!
Tvrdší tempo následně převzali deathcoroví Fit For An Autopsy se svou klasicky drtivou show a hlavně skvělým zvukem. Sólstafir nás pak alespoň na chvíli přenesli z nesnesitelného vedra na chladný a tajemný Island. Od thrashových party maniaků Municipal Waste jsme dostali neskutečných 21 songů. Bohužel nám celý koncert přišel z nějakého důvodu dost potichu, což výsledný dojem trochu kazilo.
Kim Dracula přijel se svou chaotickou party a směsicí snad všeho možného, od metalu přes jazz až po teatrální výstupy. Zároveň potvrdil, že naživo jeho tvorba funguje možná ještě lépe než na studiových nahrávkách. Především cover „Paparazzi” byl jedním z nejzábavnějších momentů setu.
A ačkoliv program ještě zdaleka nekončil, úmorné tropické počasí nás nakonec porazilo. Šli jsme se tedy uložit ke spánku a načerpat síly na další nabitý den.
Čtvrtek
Čtvrtek jsme odstartovali se stále stoupajícími králi moderního death metalu Sanguisugabogg, kteří tentokrát rozhicovali fanoušky pro změnu v dešti. Zbytek návštěvníků, kteří zrovna nebyli v moshpitu, mohl alespoň zkoumat, jestli jejich kapelní logo skutečně obsahuje celé komplikované jméno. A pokud vás zajímá, jak se Sanguisugabogg vlastně správně vyslovuje, zeptali jsme se přímo kapely v rozhovoru, který už brzy zveřejníme!
Po deathmetalovém nářezu přišlo fantasy doommetalové divadlo v podání Castle Rat. Jejich skvělou show bohužel trochu srážely časté výpadky zvuku. Skotští Bleed From Within následně přivezli možná nejlepší corovou show letošního ročníku. Zpěvák Scott Kennedy bavil nejen svým skotským přízvukem, ale především srdečnou interakcí s fanoušky. Nebál se k nim přiblížit, stoupnout si na ně ani jim nabídnout mikrofon. Jeden z nejmilejších momentů přišel ve chvíli, kdy si na barikádě všiml malého klučiny a nechal ho do mikrofonu předvést jeho velké a drsné „blegh“.
Němečtí funk hardcoroví Slope to mezitím pořádně rozjeli na Obscure stage, kde zaznělo i několik songů z připravovaného alba Same Kids. Just Louder., které vychází už v září.
Thy Art Is Murder představili nového zpěváka, kterého oznámili teprve na konci července. Rapper Jerry Grimefeld ze sebe znovu dostal přemíru energie a přesvědčil nás, že i zpěváci dokážou skákat mezi naprosto odlišnými žánry. Poctivou dávku hardcoru pak naservírovali Terror, kteří zase potvrdili svou pozici na piedestalu nejlepších live kapel. Symfonický death metal z Řecka přivezli Septicflesh a pevnost zaplnili pořádně temnou atmosférou. Jejich pompézní styl samozřejmě nemusí sednout každému, ale přesně i o takové žánrové rozmanitosti Brutal je.
První českou kapelou, kterou jsme letos stihli, byli LVMEN, čerství držitelé ceny Anděl za nejlepší rockové album roku 2025. Temnou synthwave party jsme si následně užili na Carpenter Brut, kde přišel možná nejvíc popový moment celého festivalu v podobě coveru legendárního „Maniac” od Michaela Sembella. Na závěr dne nás pak ukolébali francouzští blackgaze mistři Alcest.
Pátek
I když už třetí den festivalu mohla být veškerá energie dávno pohřbená někde v podzemí pevnosti, Allt se všemi hned po ránu udělali metalcorovou rozcvičku. Domácí scénu zastoupili nekompromisní deathmetaloví Sněť, kteří k pódiu přilákali nejen české fanoušky. Podpora byla skutečně mezinárodní a moshpity vznikaly snad už ve druhé řadě od barikády. Nabité publikum zkrátka nenechalo nikoho jen tak stát a přihlížet.
Hned poté přišla kompletní změna nálady v podobě čistě instrumentálních progresivců Animals As Leaders. Ti zvládli rozjet vlnu crowdsurferů i bez jediného vokálu. Potom jsme se přesunuli omrknout 84letého průkopníka shock rocku Arthura Browna a musíme uznat, že to byla zatraceně zábavná show. To, co ale následovalo, bychom bez problémů zařadili mezi nejdivočejší koncerty celého ročníku.
Při deathcorových Paleface Swiss se ze země nezvedaly jen nohy fanoušků. I samotná barikáda měla chvílemi co dělat, aby zůstala na svém místě, když skákaly snad všechny řady od pódia až ke zvukařům. Drsné vokály a neustálé vybízení k pohybu jsou u jejich koncertů samozřejmostí, sympatické ale bylo i nabádání ke schování mobilů a užívání si přítomného momentu. Samozřejmě kromě mrzačení osoby stojící vedle vás. Jejich set navíc nebyl jen bezhlavým nářezem. Při „Everything Is Fine” přišla i pořádná dávka emocí, ačkoliv někteří účastníci moshe by možná s názvem songu v tu chvíli úplně nesouhlasili.
Ale ať tu jen nehodnotíme kapely. Brutal Assault je známý i svou atmosférou a doprovodným programem. Na jedné straně areálu se můžete nechat vystrašit v takzvaném Pit of Doom, na druhé se projít postapokalyptickým koutkem od Convoy. Celou pevnost si navíc můžete prohlédnout z výšky při procházce po hradbách. Tady ale máme i jednu výtku. Chápeme, že pevnost není nafukovací a možností není nekonečno, pokud však na Brutal jedete poněkolikáté, doprovodný program začne působit trochu repetitivně.
Ale zpátky ke kapelám a rovnou k hlavní hvězdě celého festivalu, Primus. Jejich oznámení vyvolalo mezi fanoušky poměrně velkou kontroverzi, protože ze žánrů typických pro Brutal výrazně vybočují. Nás jejich vystoupení příliš nezaujalo, takže jsme čas raději využili k návštěvě jednoho z mnoha stánků s jídlem.
Potom jsme šli zkontrolovat zpěváka Nergala, tentokrát ale společně s Misþyrming. Zazněla první deska Behemoth a na Nergalovi bylo vidět, že si hraní na menší stage opravdu užívá. Za zmínku rozhodně stojí také zpěvačka Eivør z Faerských ostrovů, která na Brutal přivezla velmi zajímavou směs elektroniky a severského folku.
Sobota
Sobotu jsme zahájili u německých Gutrectomy, kteří přijeli jako last-minute náhrada za velmi očekávané PeelingFlesh. Nevděčné role náhradníků se ale chopili na jedničku a pro nás se stali jedním z objevů letošního ročníku. Veteráni Demolition Hammer dokázali, že na to stále mají a že jim to spolu na pódiu pořád skvěle šlape. V pitu navíc měli početné zastoupení starší generace, kterou jsme se rozhodli podpořit i my. Švédští Imminence si odbyli svou premiéru na Brutalu a přivezli charakteristickou kombinaci metalcoru a houslí. Začátek jejich setu doprovázel trochu zvláštní zvuk a zpěvákovi nebylo příliš rozumět, postupně se ale všechno podařilo vyladit. Interakce s publikem byla prakticky nulová, až na ujištění, že se u nás příští rok zase ukážou.
Dalším velkým objevem pro nás byli Doodseskader, kteří se svým experimentálním mixem sludge, rapu a metalu totálně naplnili Octagon stage. Stejný prostor později ovládlo i blackdoomové duo Ragana. Festivalovou premiéru si odbyli také metalcoroví fotříci The Ghost Inside, kteří především po zvukové stránce předvedli opravdu kvalitní set.
Jeden z absolutních vrcholů celého festivalu ale přišel s Deafheaven. Legendy blackgazu nabídly koncert narvaný emocemi a energií, který pro nás patřil mezi nejlepší sety celého Brutalu.
Wardruna byla v poslední festivalový večer možná vůbec nejmilejším překvapením. Jestli nás jiné folkové kapely dokázaly přenést do jiného světa, Wardruna nás zvládla přenést i v čase. Jejich temný severský folk dokonale pohltil celou Josefovskou pevnost a kombinace starých hradeb, tmy a hudby vytvořila jeden z nejsilnějších momentů celého ročníku.
Nevynechali jsme ani meme lordy HEALTH, kteří jako vždy doručili poctivou porci alternativního noise rocku prohnaného elektronickými synťáky. Celý Brutal Assault jsme nakonec uzavřeli pozdě v noci na KAL stage, kde za festivalem udělal definitivní tečku pražský techno producent a DJ MADONA
Brutal Assault nám i letos připomněl, proč se do Josefova každý rok tak rádi vracíme. Čtyři dny plné skvělých koncertů, objevování nových kapel, moshpitů, vedra, deště, únavy a všudypřítomného prachu utekly až podezřele rychle.
Samozřejmě se našlo pár věcí, které bychom festivalu vytkli, ale ve výsledku opět převládají zážitky, kvůli kterým budeme na letošní ročník ještě dlouho vzpomínat. Děkujeme Brutal Assaultu za další skvělý ročník, všem kapelám za koncerty a hlavně lidem, kteří se podílejí na tom, že se Josefovská pevnost může každý srpen na pár dní proměnit v místo, kde se potkávají fanoušci tvrdé hudby z celého světa.
Foto: Lety & text: Tomáš Kopecký, Emmryz
