Bolestivý a zároveň krásný rozchod s oblíbenou kapelou… DĚKUJI za vše, SUM 41! A je to opravdu konec?

Datum 8. 5. 2023 asi těžko vymažu z hlavy… Čekám na zápas v inline hokeji, když otevřu Instagram a tam zpráva od Sum 41, pod kterou se rojí smutné komentáře… Ne, tohle nemůže být pravda! Proč se tohle děje? Ptám se sám sebe a furt mi to nedochází…

Sum 41 jsou pro mě zásadní kapelou, kterou bych přiřadil na pomyslné druhé místo… třetí flek patří blink-182 a první asi nemá cenu zmiňovat. I když, opakování matka moudrosti… Green Day, vy mi prosím nikdy nekončete!

Kanadská partička neodmyslitelně patří k mojí pubertě! A jak jsem se k ní dostal? Jsme zpět u soundtracků! NHL 2002 a Prcičky… děkuji za to!

Na první živé vystoupení jsem si však musel počkat až do roku 2019, kde jsem přes vířící se prach v pražském Braníku poprvé spatřil svoje hudební idoly. Splněný sen! Těším se na další příště… Na řadu přichází jeden z prvních zahraničních koncertů! Kupuji lístky do berlínského Velodromu a vyrážím vstříc únorovému počasí do hlavního města Německa s vědomím, že si kluky v roce 2020 dám minimálně dvakrát. Rock for People totiž kanadskou partičku nadělil pod stromeček, ale pandemie covidu řekla jasné ne! Proto se německý koncert stal na dva roky posledním zahraničních koncertem…

Když jsme se po dvou letech dočkali očekávaného festivalu, tak jsem o Sum 41 přišel (což mě mrzí doteď). Změna programu na poslední chvíli odsunula kapelu na závěrečný den festivalu a bohužel i na jinou stage. Nechtěl jsem se vzdát barikády na Green Day, proto jsem jen smutně pozoroval světla v dálce a doufal, že se kluků brzy dočkám… Měl jsem štěstí! Ten samý rok se kluci vydali na podzimní turné a já chytil zastávku u našich slovenských bratrů v Bratislavě! Zde se odehrál asi nejpříjemnější koncert, který jsem s kluky zažil.

To se nedá říct o koncertu v Brně. Ten se již nesl v duchu loučení a upřímně jsem si myslel, že moje žebra se se světem rozloučí také… jako malou náplast jsem si z koncertu odnesl trsátko a vracel se do Hradce Králové s přáním, ať tohle není poslední vzpomínka na Sum 41.

Tak jo… máme tu rok 2024! Sum 41 postupně odhalují poslední zastávky rozlučkového turné a můj milovaný Rock for People bere šanci za pačesy! Kanaďani se přijedou rozloučit do hradeckého Parku 360… Jejich projev je neskutečný! Takovou formu jsem u nich snad nezažil… I když nedostali prostor na hlavní stagi, tak si třetí den festivalu nemohl přát lepší ukončení! Kluci smekám… a co teď? Už to bylo vážně naposled? Nemyslím si… v koncertním kalendáři se vyjímá listopadový koncert v Paříži… přeci nepřijedou jen kvůli Francii.

Nepřijeli! Kanadská partička ohlašuje velkolepé tour napříč Evropou… a můj závěr je jasný! Na kolika zastávkách se uvidíme? Nad Prahou visí otazník, kvůli hokejovým povinnostem… Kupuji tedy lístky do polské Lodže a dál uvidím…

Omlouvám se, ale Lodž mi nějak k srdíčku nepřirostla… důležité je, co se odehraje večer v Atlas Areně. Ano, zde už srdíčko plesá! Sum 41 přivítá z poloviny zaplněná hala, ale kluky to vůbec nevyvede z míry… Všem fanouškům nadělit stejně. Kapela neopomene ani jedno album a z jejich projevu jde cítit radost! Proto se člověk furt diví, jestli byl konec na pořadu dne. Vystoupení si užívám a jsem naprosto v klidu, jelikož vím, že tohle ještě není naposled. Na přídavky sbíhám do pitu a odnáším si domů suvenýr ve formě trsátka! Krásná vzpomínka…

Po opuštění arény mi ale začíná vše docházet. Na plácku před halou hraje pouliční bubeník songy Sum 41 a zpívající fans se naposled loučí se svou milovanou kapelou… Hm, tak tady už srdíčko dostává zabrat. Říkám si: „Pro ně je to třeba vážně naposled, tak to je mazec.“ Tohle bude těžké loučení…

Všechno zlý pro něco dobrý… o všem rozhodlo trhání moudráku, které mě místo nominace na hokejové utkání přivedlo před O2 arenu, a tím pádem se dočkám i české rozlučky. Klukům jsem přál vyprodanou arénu, kterou by si zcela jistě zasloužili… to nakonec neklaplo a se zloději telefonů to byla jediná kaňka na vystoupení.

Přes 2 hodiny se ve mně mísily všechny možné pocity… nas*anost, štěstí, zklamání, vděk, smutek, radost… Fráze Derycka o tom, že „tahle kytara už zůstaneme doma“ nebo „tohle není pohřeb, ale oslava“ mě spíš jen naštvaly a říkám (byl jsem hrubější): „Tyhle kecy si prosím odpusť a hraj!“ V ten moment jsem byl šťastný! Sice jsem se neubránil slzičce při „With Me“ nebo klavírní předělávce „Pieces“, zato u „Underclass Hero“, „Fat Lip“ či „In Too Deep“ jsem měl energie na rozdávání.

Tak jo, Prahu máme za sebou a teď už teda vážně konec? Na to odpovím jen lišáckým „haha“ po vzoru Derycka! Ležím v Řecku na pláži a doufám, že mi dorazí přednostní kód na comebackové turné Oasis. Štěstí se usmálo na medvědici Káju, která si to zcela jistě užije daleko více! Na mě v hromadné poště čekalo jiné překvapení…

Sum 41 uvolňují poslední místa na závěrečný evropský koncert v Paříži určený pro zhruba 35 000 fanoušků. I když to nejsou vysněná místa, tak co? Někdy si člověk nevybere… vstupenka za symbolických 41 euro a zpáteční letenka za 2000 Kč, tak jo! Žijeme jen jednou…

Bohužel u vstupu do arény jsem zjistil, že místa jsou až za podiem… hmm, skvělý! Takhle se se Sum 41 loučit nechci, takže zkouším sektor naproti pódiu a doufám, že mě nikdo nevyhodí… úkol splněn! A já si mohl naplno užít finálovou show.

A víte co? Fakt jsem si ji užil na maximum! Zatímco v Praze jsem byl na emoční dráze, Paříž byla jedna velká radost a oslava krásných společných chvil! Závěr, jak má být… vyprodaná hala, kapela ve formě a vzpomínky do konce života!

Přesto si neodpustím otázku… Muselo k rozpadu kapely vážně dojít? O tom už můžeme pouze polemizovat… Co vím jistě je, že těchto osm koncertů byla neskutečná jízda… SUM 41, klaním se!