Adept strhli dav energickým projevem i přes nedokonalý zvuk (Fotoreport)
Hopes Die Last hráli po 11 letech v Praze a všichni byli zvědaví, co předvedou. Musíme pochválit hlas zpěváka, který je po těch letech stále pěkný. Avšak hudebně to z jejich strany až taková sláva nebyla. Kromě toho, že neměli čistý zvuk, což dost možná nebyla jejich chyba (něco jim tam chrčelo), tak celé vystoupení z jejich strany vyznělo, jako kdyby si ho přišli jen odehrát stylem ,,díky, čau“. Však také publikum na jejich vystoupení nereagovalo vyloženě euforicky, přestože se tu a tam nějaký ten pohyb objevil.
Druzí nastoupili Ocean Sleeper z Austrálie, jejichž zpěvák vypadal jako typický surfař s dlouhými, světle hnědými vlasy, a to už bylo o něčem jiném. Hned ve druhé, nebo třetí písničce byla vyslyšena pobídka k wall of death, kterou dav přijal pozitivně. A od tohoto momentu to konečně trošku ožilo. Publikum se začalo hýbat, jen pohyb vepředu často (kromě pár náznaků moshe) připomínal spíše strkanici. Celkově byl vidět rozhodně lepší projev než u první kapely a zpěvák mohutně roztleskával publikum ve spoustě dalších písniček. Jejich melodické refrény byly zazpívané s daleko lepším procítěním než v předchozím případě.
Kvalitu melodického zpěvu oceňujeme i u další kapely Thousand Below, kteří jej mají ve většině pasáží svých skladeb. Avšak kromě toho se při jejich vystoupení nic zásadního neodehrálo a hudebně nás to úplně nenadchlo. Pár lidí jen přikyvovalo do rytmu a bylo vidět, že tohle nebyl úplně jejich večer.
Adept byli tím, na co lidi celý večer čekali. Moderní pojetí metalcoru, kde tvrdé vokály střídaly melodické refrény, a vepředu bylo najednou úplně plno. Pár circle pitů a moshů bylo konečně k vidění v celé parádě, k čemuž přispěl i velice energický projev. Zpěvák hecoval lidi od začátku svým energickým hlasem a pohybem po celé stagi. K pobízení davu se při skladbě ,,HEAVEN“ připojil i kytarista a melodický refrén zpívala minimálně půlka sálu. Stejně tak u skladby ,,YOU“, kde byl na začátku refrénu slyšet jakoby vykřičený vokál zpěváka (tak to na mě alespoň působilo), který následně pobídl lidi ke zpěvu zbytku refrénu, což posluchači samozřejmě neodmítli.
Bylo vidět, že je místní publikum dobře zná, a až na tuhle lehčí nepřesnost a místy opět nepříliš dobrý zvuk (hlavní zpěv v úvodních dvou skladbách nebyl na levé straně od pódia téměř vůbec slyšet), dodala vystoupení energii všem přítomným.
Text: Hadrabák // Foto: Artem Akinfeev
