Srdce i organizace ze zlata. Rodinný FajtFest se stal překvapením roku (report)

FAJTFEST.

O tomhle fesťáku se už nějakou dobou mluví jako obřím fenoménu, který pochopíte až ve chvíli, když ho zažijete. Zvědavost udělala své a tak jsem já a značná část naší klubovní posádky letos přeladili frekvenci, obětovali milovaný Mighty Sounds a přijeli se osobně přesvědčit. Z toho, co jsme během defacto několika hodin na fesťáku zažili, si odnášíme doživotní zážiky a dojem, který budeme mít před očima ještě hodně dlouho.

To, co se totiž událo na Fajtově kopci, totiž v zásadě nemá obdoby a nám zůstává rozum stát v tom nejlepším slova smyslu. A to už od prvních vteřin. Kdy se totiž poštěstí, aby Vám samotný fesťák zajistil takový servis? Od ubytování po žetony na jídlo a pití až po nefalšovanou (a dost nečekanou) donášku kafe na pokoj? Sice jsme „jenom Klubovna“, ale lidi z fesťáku k nám přistupovali jako bychom byli BBC 1. Nebudeme Vám lhát, fakt nás to dojalo. To jen tak na okraj. Hlavní pořadatel Bob a jeho tým totiž lpěl i na těch nejmenších detailech a bylo to znát i na samotný stagi a servisu pro kapely.

Na místním krpálu pro relativně menší počet návštěvníků totiž vyrostla masivní stage s povětšinou naprosto výborným nazvučením a zajištěním, za který by se nemusely stydět ani o dost věhlasnější fesťáky. FajtFest jim totiž šel příkladem. Stejný to bylo i s provedením stánků a celkovým řešením areálu. Většina stánků dávala smysl a opět – Fajt nabízel i nepřeberný množství jídel všeho druhu. Ttřeba pro veg people nabízel mnohem víc alternativ  než masivní Aerodrome Festival. K organizaci snad, až na dost tristní připojení k wifi, nemohl říct nikdo ani popel, a tak nezbývalo než znovu řešit to hlavní – kapely.

Jubilejní desátý ročník Fajtu neslevil ze svých zásad a nabídl hned několik druhů kapel. Od převážně corovýho domácího potěru, přes zástupce zahraniční scény a provedení všeho druhu, až po tradiční poklonu „starým mistrům oboru“. Poslouchat tři dny jeden žánr je samo o sobě sice trochu na hranici únosnosti, ale zrovna tady si každý mohl najít to svoje.

Onoho rozdělení se budu držet i tentokrát. A nejprve dáme přednost již zmiňovaným „starým mistrům oboru“. Legendám na konci cesty, nebo navrátilcům s novou motivací. Osobně bych se pak chtěl především zastavit u kapel Post-It a Shadow Area. Právě první jmenovaní totiž dokázali, že jsou návraty, které dávají smysl. Zkušenostmi ošlehaní kluci ukázali, že se vrací ve skvělé formě a jejich česky zpívané songy navíc obsahově vyznívají mnohem víc nyní – po třicítce. Post-It se navíc stali, podobně jako třeba Pilot Season, příjemným osvěžením festivalu, protože jejich pop nu-metal vyzníval na převážně hodně tvrdým festivalu jako zjevení. V tomto případě velmi příjemné. Shadow Area naopak vyrazili na Fajt zřejmě do svého posledního tažení a jejich show podle toho taky vypadala. Byla odehrána totálně na krev (fotbalovým žargonem „po prdeli“), a kluci předvedli, proč nás ve své době tolik dostávali. Živelná show, výborná podiovka, chytlavé refrény i nezpochybnitelný hudební um. Mezi kmety by se dali bez urážky započíst i kapely Victims a Emmet Brown. Závěr fesťáku pak připadl démonickým DAERWIN, kteří festival zakončili opravdu epochální show.

Victims sázející na pověstné „peklíčko v srdíčku“ nakládali výživné ZLO a i díky proslovům dokázali odlehčit jinak hodně brutální a nemilosrdný náklad. Emmett Brown – legenda olomoucké scény, která spolu drží a drtí od roku 2013 zase ukázali, že se ani po více než pěti letech na scéně nemusí vytratit až dětská radost z hraní a skupinová dynamika může vydržet až do kristových let. Víceméně všechny zavedenější kapely na festivalu ukázali, že zdánlivě divoký žánrový mesh-up mezi nu-metalem, corem, deathcorem, ale i pop-punkem dává smysl. A to i díky přístupu a výkonu samotných kapel.

Budoucnost však patří mládí a i tady bylo k vidění několik výborných výkonů. K nim se rozhodně (opět) zařadili Pilot Season, kteří jako kdyby s novou desku A Deep Dive naskočili na úplně novou vlnu – a v mnohem lepší formě. Do karet jim sice nehrála lehčí dešťová přeháňka, díky výbornýmu zvuku však prodali všechny svý muzikantský zbraně. Jejich pop-punk byl navíc velmi příjemnou změnou a dav to podobně jako v případě již zmiňovaných Post-It dokázal ocenit. V mnohem lepším světle než na „Rokáči“ se pak uvedla i dvojice Severals a Brando´s Eyes.

Obě kapely vypadaly sehranější a v celkově mnohem lepší kondici. Viditelně jim pomohla i zkušenost s rozlehlejší stagí z předešlého týdne. A zatímco Severals vynikali výbornou technickou zdatností, z Brando’s jde zase vidět výborná sehranost, letitý zkušenosti z předchozích kapel, ale i odpočatost. A ačkoliv rozhodně nešlo o nejmladší kapelu festivalu, jejich tah na bránu vypadal dost fresh.

Značný progres pak vykázala i olomoucká „chcanka“ – We Are The Motion.  Kluci na sobě od loňskýho roku dost zamakali a jakoby konečně dokázali prodat i všechnu tu energii, kterou se prezentujou i mimo stage. Kapela byla neustále na nohou – tak to máme rádi. Stejnou zbraň, akorát v ještě drtivějším provedení, používají i tradičně neskutečně podiově zábavní Landless. Laci a jeho sebrnaka je na tom po všech stránkách výborně a nezbývá nám nic jiného, než se těšit na nový materiál. Tohle je metalcore, který musí jít ven a kluci rozhodně mají na to uspět. Na dobrý cestě jsou i kapely BREAKING THE CYCLE a FROM VOID TO ABYSS. Jejich čas však ještě přijde.

Pravděpodobně všichni přitomní však po Fajtu mluví hlavně o jedný kapele. Překvapivě jí nejsou Emmure, technicky výborní BETRAYING THE MARTYRS, ani legendární CRAZY TOWN. Fajtovým kopcem se totiž přehnala japonská lavina, která smetla všechno kolem. CRYSTAL LAKE totiž předvedli výkon jak z jiný dimenze a všechny návštěvníky posadili na bobek. I když to samozřejmě v překladu znamená, že je nenechali ani na vteřinu vydechnout. Při vší úctě ke všem kapelám za letošní léto (a to je srovnávám třeba s Parkway Drive, Stone Sour, Wizem Khalifou nebo Ho99o9) nikdo nepředvedl tak neskutečně BOŽÍ SHOW! Opravdu těžko se mi teďka hledají slova, protože to snad ani jednoduše nejde. To, co předváděl bubeník Gaku Taura, se vidí jen málokdy a navíc každý z členů kapely vypadal jako marťan z jiný dimenze. Skvělá a drtivá show, neustálý pohyb, neskutečný podiový vystoupení a navrch ještě v soukromí absolutně pokorný vystupování. Sám hlavní pořadatel jejich vystoupení pak popsal v celku výstižně: „Tohle bylo to nejlepší vystoupení, který tu za těch deset let, co festival děláme, hrálo„. Líp bych to nepopsal. Z CS totiž roste nová superstar tvrdých žánrů, pokud ve svým nasazení nepoleví, tak se jí na 120% stanou. Tomuhle výstupu se letos neměl nikdo šanci přiblížit.

Stranou však nezůstali ani další velký jména fesťáku. BETRAYING THE MARTYRS si zahrávali s muzikantskou genialitou a přitom to pořád vypadalo dosti zábavně. EMMURE jsou kult a značnou část doby to dokazovali i na Fajtu. Frankie je sice viditelně rapl, ale vlastně mu to žerete i s navyjákem. Takovýhle bad boye máme rádi a fandíme jim. Jejich poslední deska „Look at Yourself“ funguje naživo výborně, evidetně si taky dost vzala z nu-metalu. Bohužel je však pořád sráží jednotvárnost. Tou se v podstatě prezentuje i lopata GET THE SHOT. V jejich provedení je to však mnohem zábavnější. GTS do davu opět vyprázdnili zásobník, i když to nakonec nebyla taková divočina jako byla údajně k vidění na Mighty.

To ALAZKA nás úplně nepřesvědčila. Na jednu stranu se kapela prezentuje dost energicky, na druhou stranu tomu trochu chybí šťáva a kolikrát tam je těch vlivů až moc. Kdo mě ale naprosto uchvátil? Clean vokalista – Kassim Auale. Někdejší finalista německýho X-Factoru  svůj X – Factor rozhodně má. Možná je to ale i trochu nevýhoda. Mnohem víc by mi totiž seděl třeba do pop-punkový nebo r’n’b kapely. Pokud máte rádi i dobrý pop, museli jste to ocenit. Tohle je Raleight Ritchie corový scény!

Fajt jako už tradičně (a díky bohu za to) patří i nu-metalu, kterýmu patřil převážně první večer, který si pro sebe ukradly kapely CRAZY TOWN a HED PE. Sázka na jistotu zafungovala výborně. Obě kapely jsou totiž i přes značnou nostalgičnost jejich materiálu pořád fresh a i díky vlivům z jiných žánrů i kultur předvedly, proč byly v minulý dekádě tak uznávaný.

Součástí Fajtu jsou i tradičně divoký afterparty a právě páteční afterku jsme si vzali do parády my s naší KLUBOVNÍ POUŠTĚČKOU. Tady bych ještě hrozně rád poděkoval všem, kteří s náma vydrželi dělat bordel až do pěti do rána. Byl to pro nás neskutečnej zážitek a doufáme, že to nebylo rozhodně naposled! Velký uznání pak zaslouží i náš speciální host, kterým se stala šedá eminence tuzemský YouTube scény – VelkáTlustá0!

https://www.instagram.com/p/BlQcsJMB5h3/?taken-by=klubovna_cz

 

A co na závěr? Podle rozsahu tohoto reportu asi sami vidíte, jak velký na nás udělal FajtFest dojem. Těšili jsme se, ale že to bude až takhle skvělý jsme si nepředstavovali ani v těch nejrůžovějších snech. FajtFest možná není největší, ale má rozhodně jedno z těch největších srdcí, který jsme za léta, co jezdíme a píšeme o akcích, viděli a zažili. A je to neskutečně vidět! Často se nadhodnocují pojmy jako „domácí atmosféra“, ale tady si člověk jako doma opravdu připadal. Po letošku mám tudíž další festivalový domov a tím je tenhle festival. A navíc i festivalovýho tátu, kterým je Bob, On a jeho tým se totiž o všechny přítomný staral doslova otcovsky.

Co změnit do příště? Snad jen, aby se Fajt nekryl s dosti žánrově podobným Mighty Sounds, zlepšit pokrytí wifiny v areálu, možná trochu pozměnit koncept moderace před kapelama, ale to už jsou drobnosti. Celkový dojmy jsou totiž naprosto výborný. A celá naše početná posádka se shodla.

Největší překvapení. Nejlepší pocit. Akce roku.

Takovej byl FAJFEST 2018!

za Klubovnu, Gumi

https://www.instagram.com/p/BlKnUF9BVYQ/?taken-by=gumi_krc