Láska, tanec a metal – Opal In Sky v Praze rozdávali dobrou náladu (Report)
Na svém prvním evropském turné se v Praze o PŘEDEŠLÉM víkendu zastavilo kanadské bratrské duo Opal In Sky. Kapela, jež vešla ve známost nejen svým složením – tvoří ji identická dvojčata Dylon a Tyson, přičemž oba zastávají post zpěváka.
Zajímavá je i jejich tvorba, která se narozdíl od většiny ostatních metalových a corových kapel točí kolem motivace, překonávání překážek, duševního uzdravení a dalších pozitivních témat. Velké pozornosti se kapele dostalo také díky její prezentaci na sociálních sítích, především na TikToku a Instagramu, kde si oba bratři vydobyli slušný following svými vtipnými videi z prostředí metalu a koncertů. To se odrazilo i na skladbě fanoušků v pražském Rock Café, kteří na koncert kapely v neděli dorazili – oproti jiným žánrovým akcím zde bylo méně dvacátníků a třicátníků, naopak se tu sešlo nezvykle mnoho teenagerů. Starší generace, která se v davu tu a tam objevila, byla tvořena spíše zástupci rodičů doprovázejících nezletilé fanoušky.
Večer otevírali domácí Shit Infested Roach Human Carcass vystupující čistě na pražské zastávce tour. Trio se vylouplo na stage ve svých oblíbených zelených outfitech, pláštích, maskách, kloboucích a bez okolků se do toho opřelo. Kapela byla ze všech vystupujících nejtvrdší – jejich hudba je výbušnou směsí žánrů jako doom metal, grindcore nebo death.
Přestože kapela dostala na podiu na support docela štědrý čas (40 minut), dlouho se zdálo, že budou jen hrát a místo představení sloužilo jen logo na zdi. Přítomní povětšinou nehybně stáli a nevěděli moc co se sebou. Po nějaké době se ale kapela naštěstí rozmluvila, pozdravila klub a začala s publikem komunikovat. A to už se pohnuli i přihlížející. Zpěvák (tedy bez mikrofonu, ale s kytarou) za chvíli skočil doprostřed klubu a rozpoutal slušně velký circle pit. Následná wall of death také zahrnula snad polovinu klubu a nakonec se všichni dobře bavili.
Kapela v hudbě pokrývá politická a sociální témata, která hýbou světem. Zahrála proto třeba song vymezující se proti umělé inteligenci. V podobném duchu se nese i nová, na koncertě představená deska Starve The Poor, z níž pánové zahráli píseň „Český řízek“. Jídla jsme se při ní skutečně dočkali. Kapela do davu totiž ke konci setu vysypala hned několik pytlíků gumových bonbonů, které fanoušci za jásotu chytali. Se zaslouženými ovacemi se kapela rozloučila, aby udělala místo následující předkapele.
Tu už si s sebou přivezli headlineři. Italští moderní coristé Sharks In Your Mouth se na podium vylodili jako banda pirátů – nasvalení, potetovaní, ovázaní šátky a černě pomalovaní. Svižné, úderné a intenzivní – tak by se dalo popsat jejich působení na stagi. Jejich hudba byla z celého večera nejmelodičtější, se zpěvnými pasážemi, přesto se publikum pod podiem už slušně hýbalo a došlo na další mosh pity. Největší nadšení vyvolal jejich cover na známý Eminemův singl „Lose Yourself“, který dobře zná většina z nás.
Pak už se mikrofonů chopili bratři Opalinští spolu se svou tourující kapelou a začala show, kterou Rock Café nejspíš ještě nezažilo. Dvojčata ovládla většinu podia. U mikrofonů se někdy střídali, ale většinou jeli intenzivní dvojitý vokál. Jejich působení na podiu bylo ale spíš performance – ať už předváděli svůj typický taneček, který už mnoho fanoušků znalo z videí a tančilo tak spolu s nimi, přeskakovali kytaristy, sedli si na kraj podia, aby mohli píseň pořádně procítit fanouškům na dosah nebo předváděli kraby během nového songu „Crabs In A Bucket“. Pořád se něco dělo a pořád přítomné bavili svými kousky. Intenzivně komunikovali s nadšenými fanoušky, dělali z rukou srdíčka na všechny strany, což jim publikum neustále oplácelo.
Pit se téměř nezastavil a došlo na další velké walls of death a circle pity, z nichž jeden osobně roztočil jeden z bratrů – v té tmě těžko říct, který. Přestože zaznělo jen devět songů bez přídavku (i když fanoušci si vyprosili poslední písničku, když byla kapela ještě na stagi), působil koncert velmi přátelsky. Bratři Opalinští patří k nejmilejším hudebníkům, jaké na podiu kdy uvidíte. Nešetří úsměvy a celou dobu působí, jako by nikde jinde nebyli radši než teď a tady, spolu s vámi. I když je možné, že se u nás cítili obzvlášť jako doma – jak jejich příjmení napovídá, přestože jsou Kanaďané, kořeny mají ve střední Evropě, konkrétně hned vedle v Polsku.
Nikomu tak nakonec nevadila ani kratší show, ani fakt, že všechny kapely začínaly kapánek později, než bylo avizováno. Koncert byl tak sympatický, že nám bylo líto nechat kapelu z klubu odejít. Ale když už jednou kluci viděli, jak jsme je tu pěkně přivítali a jak je máme rádi, určitě je naděje, že si k nám brzy zase najdou cestu.
Text: Kai Klen
