Wall of death, flash lights a Animals na závěr: Architects ovládli O2 universum (Fotoreport)
Začátek posledního lednového týdne patřil O2 universu a všichni byli zvědaví na to, co předvedou Architects po jejich předloňském vystoupení ve Foru Karlín. Ale pěkně popořadě. Kromě Architects byli k vidění PRESIDENT, pro které to bylo první vystoupení v Čechách, a stále se zlepšující LANDMVRKS.
PRESIDENT otevírali celý program krátce po 19. hodině a nutno říci, že se sešlo hodně lidí i v takto ,,dřívější“ hodinu. Fronty na šatny byly až téměř ke vstupu a na odbavení se čekalo mnohdy až 20 minut.
A samotné vystoupení první kapely? Na to, že je kapela zahalena rouškou tajemna podobně jako Sleep Token, tak se žádný velký zázrak nekonal. Mix místy až mysteriózně znějící kombinace elektronické a popové hudby s kytarovými, převážně melodicky zpívanými refrény naživo nebavil a působilo to hrozně monotónním dojmem. Jediná světlejší chvilka nastala při skladbě ,,RAGE“ (která btw patří k jejich nejznámějším), kdy zpěvák vztyčenou rukou vyzval publikum k reakci, které gesto ocenilo bouřlivějším řevem. Celé to stálo na zpěvákovi v masce jakéhosi prezidenta a byli jedinou kapelou večera, na kterou bylo zakázáno fotit. Kdo čekal, že konečně odhalí svou identitu, musel být zklamán.
LANDMVRKS po nich měli potvrdit roli stále rostoucí a zlepšující se kapely. Tady jsme viděli hodně energie. Flo běhal ze strany na stranu, skákal a ukázal, že umí dobře komunikovat i s publikem. A byla to právě jeho energie v hlase při hecování publika a proslovech mezi skladbami, která se podílela na rozhýbání davu. Od mávání rukou ze strany na stranu v podání většiny lidí dole v sále, až po wall of death při jedné z downbeatových pasáží ve skladbě ,,Lost in a Wave“. Chvílemi se nám zdálo, že měli malinko horší zvuk, což nijak neubralo na celkovém velmi dobrém dojmu. Tímhle vystoupením definitivně potvrdili svůj růst a pozici jedné ze špičkových kapel svého žánru.
A konečně kapela, na kterou většina lidí přišla a těšila se, včetně mě. A tou není nikdo jiný než britští Architects. Už od začátku z nich byla cítit dobrá energie, která postupem času při vystoupení gradovala. Největší vřava od publika, největší wall of death na začátku skladby ,,Blackhole“. Při skladbě ,,Everything Ends“ zase byly vidět ve většině prostor universa flash lights svítící z telefonů. Mix starých i nových skladeb a bravurně zazpívané starší skladby s typickou Samovou naléhavostí. A zazpívané čistě, což bych rád vyzdvihl (alespoň podle toho, jak jsem je slyšel já). Jedinou pihou na kráse byla délka jejich setu, kdy hráli hodinu a půl. A na závěr sladká tečka v podobě ,,Animals“, jejíž refrén zpíval celý sál. A i když se to čekalo, stejně to vyvolalo krásný pocit určitě nejen ve mně.
Celkově parádně uspořádána akce, skvělý zvuk a atmosféra, kterou já jako fanoušek menších ,,klubovek“ tolik nezažívám. O2 universum je zajímavým prostorem moderního střihu, ve kterém člověk sjíždí dolů do sálu eskalátorem. Prostorem, ve kterým jsem byl na koncertě poprvé a se kterým se dá dobře pracovat. Rád bych zmínil ,,kauzu“, která se řešila před koncertem. A to, zda se do sálu smí, či nesmí s drinky, což nakonec Obscure povolil a za to velké díky. Je tohle začátek nového trendu? Uvidíme, v každém případě universum stojí za návštěvu po všech stránkách.
Hadrabák / foto: Lety
