Staňa Holiš: Pokud se do módy můžou vrátit zvony tak potom i punkrock (Rozhovor)
Na moment, kdy jsem poprvý spatřil Staňu Holiše si pamatuju poměrně přesně. Bylo to na Mighty Sounds 2014, kam jsem odjel jako nová část Rockcastu. Tehdy jako totálně naivní 21 letý ucho lačný po všem novým. A Staňa mě tehdy upoutal na první dobrou svou vstřícností, sečtělostí, ale i tím, že působil a stále působí hodně energicky a nad věcí. Můj obdiv směrem k němu vzrostl, když jsem zjistil, jak moc velkej nerd je to na akční filmy, protože já taky, i když o dost menší…
Postupem času jsem se poznali víc, zjistil sem na čem všem se tady podílel (a že toho bylo) a mě bylo ctí, že mě oslovil jako jednoho z porotců do Planetoxu. Miluju jeho průpovídky mezi songama, ale především oceňuju, že prostě koná a často podniká dost riskantní kroky. V našem rozhovoru jsme probrali otevření klubu Dimenze X, historii a budoucnost domácího Planetroxu a nebo lidi v nouzi, kterým se snaží aktivně pomáhat. Známe se už dýl, tak jsem si dovolil mého hosta zahrnout trochou složitějších otázek, na které se neodpovídá úplně snadno. Po tomhle rozhovoru se na Krang na Klubovna Festu těším ještě mnohem víc!
Čauko, Staňo, mám velkou radost, že se s Krang objevíte na našem fesťáku. Pokud se nemýlim, tak jsme vznikli víceméně souběžně. 10 let je dlouhá doba… Co se podle Tebe za tu dobu na scéně nejvíc změnilo? Ať už pozitivně, nebo negativně?
Ahoj Gumi, díky moc za pytel složitých otázek, na které nejsou úplně jednoduché odpovědi (smích).
Za 10 let se toho změnilo strašně moc. Začneme u toho, co je standardní, a to že část lidí odroste, založí rodiny, hudba jde na desátou kolej a o některých už neuslyšíš vůbec. Vzniklo 100 kapel a 95 se jich rozpadlo. Přišly nové styly, kterým já už tak moc nerozumím, a začínám dědkovatět, protože prostě za těch 30 let pro mě nikdo nepřišel s ničím lepším než Bad Religion a většina věcí, co jsou hype, mě míjí, protože prostě vidíš, že to je jen trend, kterým někteří lidi aktuálně žijou a pak hned přeskočí na něco nového, co přijde za rok. Ale nehejtuju, že to je píčovina, jen mě prostě už nic nezvedne ze židle a nepřinutí říct, že tohle tu chybělo!
Další věc, co se obrovsky promítla do scény, je online vesmír. Prakticky krom vinylů, kterým se jako jediné z těch fyzických „old school“ věcí začlo zase dařit, se vše přesunulo online. A mít kapelu/klub/zin už je pomalu z 50% online práce s médii a virtuální komunitou. Vše se na jednu stranu strašně přiblížilo, ale stejnou měrou i oddálilo.
No a největší (a před 3 lety pro nás nepředstavitelná) věc? COVID! Ono to není tak dávno, ale pamatuješ, jak se nemohlo jít nikam ven, jen do práce? Nebo opouštět okresy? Celé to přišlo tak rychle, nikdo nechápal, co se děje. Zákaz koncertů, kapely přestaly jezdit, kluby začaly krachovat, bookingové agentury a agentury pronajímající aparáty či dodávky, zvukaři… ti všichni přišli během chvíle o celé své živobytí. Nás jako Krang to zase tak moc neovlivnilo, tím že se muzikou neživíme. A naopak jsme stihli v covidu připravit a natočit naši poslední desku. Takže to bylo jen o tom, že jsme málo hráli naživo. Ale všiml jsem si jedné věci, a to že si lidi odvykli chodit na koncerty. Jak ze začátku všechno všem chybělo a každý chtěl už někam jít, tak i u sebe jsem si všiml, že když se koncerty zase rozjely, tak jsem zjistil, že už takovou potřebu někam chodit nemám, a podle mě tohle zjistilo obrovské procento lidí. Někdo predikoval, že jakmile se akce znovu spustí, tak budou lidi jako urvaní z řetězu a všude bude narváno, ale myslím, že se stal pravý opak (smích).
Relativně nedávno jsi otevřel vlastní klub Dimenze X. Jak k tomuhle nápadu a hlavně k realizaci došlo? Byl to dětský sen, nebo jsi reflektoval, že už dneska kluby spíš zanikají, než vznikají?
Jak víš, tak už někdy od roku 2004 jsem pořádal koncerty a vždy jsem si musel pronajímat prostor, klub. Abych ušetřil na zvukařích, tak jsem si to i sám zvučil a prostě tahat pořád všechny aparáty, skládat a rozkládat už mě pomalu zmáhalo. A díky covidu jsem se dostal k jedné nemovitosti ve Valmezu a přemýšlel jsem, jak ji využít. Tak jsem si řekl, proč neudělat svůj malý klub se super zvukem, světly, klimatizací a vším, co je pro nás jako kapelníky fajn, aby v klubu bylo. Prostor jsem měl a tak jsem tam uspořádal schůzku s lidma od akustiky a zvučení, kapel i osvětlování a všichni jsme dali hlavy dohromady, aby to místo byl skvělý prototyp klubu, ve kterém chce malá kapela nebo kapela na tour hrát. A pak už to celkem šlo. Hodně věcí jsem si udělal sám, speciality jako elektriku či klimatizaci mi pomohli kluci (díky Gabovi, ten taky odvedl kus práce v Dimenzi) a voilà, za pár měsíců klidného tempa byl klub hotový. Ale vlastně nastal ten problém, o kterém jsem mluvil. Lidi odrostli, covid odnaučil a i když otvíračka klubu byla hvězdná, tak každý další koncert byl slabší a slabší.
A když už máš koncert, kde je vstupné zdarma a dojde 10 lidí, tak si říkáš, že to nemá moc cenu. Mě to neživí a dělám to spíš, jen abych pomohl kapelám a pro lidi, ale buď už zvu kapely, co nikoho nezajímají, nebo to chcíplo celé? Chce to novou krev a mladé lidi. Klidně jim klub půjčím zdarma nebo jim to i ozvučím, ať se tam něco děje, ale s takovou, jak to je, tam budu dělat jednou za čtvrt roku nějakou tutovku a jinak to tam bude prázdné.
Patřil jsi mezi ty lidi, kteří si mysleli, že to rozvolňovaní a limitace návštěv může klubový scéně dlouhodobě pomoct, nebo spíš uškodit? Přiznám se, že i na sobě cítím jistý přesycení. Loni těch akci bylo až nechutně moc.
To je složitá otázka, ale obecně si myslím, že kdyby akcí bylo míň, měly by větší návštěvnost a lidi by si to víc užívali a vážili si jich. Nebo tak to bylo kdysi, ale možná ze mě mluví nostalgie. Myslím, že se ten hudební trh zreguluje sám; moc akcí -> míň lidí -> promotérům se to nevyplatí -> míň akcí -> větší hlad… a takhle nějak nahoru a dolu to bude asi pořád.
Když jsme u DX, tak byli lidi napříč žánry, co nás sledujou, nadšení z vybavení klubu, který obsahuje krom jiného taky arkádové hry. To jsou přímo Tvoje herní maty?
Jo, arkádové maty musí být! Například teď, když jsme se vrátili z brazilské tour, tak skoro v každém klubu byl arcade automat a je to super! Prostě když tě nebaví kapela nebo se ti nechce s nikým povídat, tak si zajdeš zahrát Cadillacs and Dinosaurs nebo Mortal Kombat a vždy se někdo přidá nebo dojde kibicovat, jak to bylo tenkrát v maringotkách.
Úplnou novinkou je nový ročník Planetroxu, jehož je Klubovna už řadu let hrdým mediálním partnerem. Pokud vím, tak to dlouhou dobu nevypadalo, že to klapne. Čím to, že nakonec Planetrox na RfP opět proběhne? A bude se letošní ročník v něčem lišit?
Je to tak! Covid do všeho hodil vidle a tak to dopadlo i s Planetroxem nebo s celým Envol Et Macadamem (originální festival v Quebec City, na který jezdí kapely hrát). A jak říkáš, letošní ročník Planetroxu je po dlouhé době prvním a je i velice specifický. Je tedy strašně hodně okleštěný, a to hlavně tím, že se vybírá 5 kapel, ale už né z každé země, ale z celé Evropy!!! Takže je dost možné, že ani žádná česká kapela ve finále vůbec nebude. Finále se opět koná na RfP v Hradci a každá z finálních kapel tam dostane půlhodinový set. A vítěz klasicky pojede hrát koncerty do Kanady. Sám jsem zvědav, jestli se tam z ČR někdo letos probojuje!
Skywalker, John Wolfhooker, From Our Hands nebo účastníci Klubovna Festu Glad for Today. List vítězů ale i poražených čítá fakt úctyhodný seznam účastníků. Když se podíváš zpětně, kdo podle Tebe z tý možnosti konfrontace a vítězství vytěžil nejvíc? A jaký ročník Ti naopak připadal nejslabší?
Myslím si, že to, že si zajedeš zahrát do Kanady, tě nikam moc neposune; jako že by tě pak někdo zval na akce tady v ČR: „Jéééé, vy jste hráli v Kanadě, mohli byste prosím zahrát i na našem festivalu???“ Myslím, že celý smysl Planetroxu je vyjet do světa. Zažít, jaké to je odletět 10 tisíc kilometrů daleko a hrát pro lidi, kteří o tobě nikdy neslyšeli. Podívat se, jak to chodí na velkém festivalu v Kanadě, probrat to s lidma z branže a celkově okusit, jaké to je jet tour. Přínos je spíš pro kapelu samotnou než pro její další fungování. Příkladem budiž dvě geniální kapely, Skywalker a From Our Hands – obě to vyhrály, obě tam jely zaslouženě a obě skončily diametrálně jinak. Nejslabší ročník (co se týče vítěze i průběhu) byl ten, který vyhráli Stifled. Trošku jsem s nima chtěl komunikovat, jak se jim daří v Kanadě, s kým se mají pobavit nebo jen prostě jak se jim tam daří, ale od finále na RfP se už neozvali. Lidský přístup byl celkem zklamání, no a hudebně to dopadlo, jak to dopadlo! No a absolutní skandál byl Egor, jak mě chtěl zažalovat ve Štrasburku, protože to nevyhrál (smích).
Punkrock zažívá druhou mízu, a to díky jménům jako MGK, Yungblud atd., i když je ta forma a platforma úplně jiná a dost si zadá s rapovým zvukem a image. Jak na tenhle „Spotify friendly” upgrade nahlížíš? A myslíš, že tyhle interpreti můžou skutečně lidi naučit mít rád ten klasický punkrock a kapely vašeho typu?
Hele, myslím, že tohle bude stejné jako s Offspring a Green Day v době, kdy jsme to začali poslouchat my, někdy kolem roku 98. Staří punx říkali, že to je komerční sračka, mainstream, a že to není punk. No a vidíš, náš ročník, lidi jako já, na tom vyrostli a začali poslouchat i hardcore nebo i jiný druh punku, než byli Blink, Sum 41 atd. I když je mi MGK nebo Yungblud jak hudbou, tak image fakt strašně nesympatický, tak budu rád, když to k alternativní/kytarové/punkové muzice přivede nějaké lidi. Ale sám to ignoruju. Poslechnu si jednu či dvě písničky a jako starý dědek mávnu rukou a nechám si to žít svým životem.
No, taky spíš patřím k tomu táboru, který doufá, že to třeba někoho přivede k dalším kapelám. Všiml sis toho, že se ten zvuk teď víc tlačí i do CZ mainstreamu? A znáte se btw s těma lidma, který začínali v punkrockových kapelách a pak to překročili na tu líbivější cestu?
No, hele, pokud se do módy můžou vrátit zvony, tak potom už i punkrock může být zase na chvíli mainstream!
Jo, jsou tu kluci Balcárkovi, kteří začínali jako geniální green-day-punkrock Johny Said The Number a dneska hrajou s Pokáčem nebo produkujou věci Jelenovi. Nebo Voxel zpíval v punkrock kapele Madfalls… a takových příkladů je tu hodně. Jsou lidi, co mají tendence někam růst, tak jdou, kde je to baví. Nemyslím si, že to je kalkul.
Názor na comeback Blink-182…
No, co ti budu (smích)… Blink nikdy nebyla moje nejoblíbenější pop punk kapela, ale alba jako Enema Of The State jsou jak hudebně, producentsky, tak tím, jak ovlivnily miliony lidí, úplné bible. Možná se na ten koncert půjdu podívat, abych mohl říct, že jsem to viděl a stálo to za hovno. Ale znám lidi, kteří, i kdyby to bylo nejhorší live vystoupení ever, budou říkat, jak to bylo geniální. ALE třeba se stane zázrak a bude to v pohodě 😀
Japonsko, Izrael a teď Brazílie. S Krang jste procestovali půlku světa. Kde vás to bavilo nejvíc? A co si jako kapela po těhle zkušenostech přejete?
Tohle je povídání na sto stránek. Musím říct, že všude bylo dobře a opravdu jsme nezažili špatnou tour. Každá země má svoje specifika a vždy tě překvapí, jak odlišné a zároveň stejné ty punkrock scény jsou. Jet s kapelou na tour je obrovská, ale fakt obrovská, výzva pro soudržnost kapely a její fungování. Já říkám, že pokud jako kapela odjedeš aspoň jedno 10denní turné někde v zahraničí a nerozpadneš se po něm, tak má ta kapela naději to někam dotáhnout (smích).
Před pár dny jsme se vrátili z Brazílie a bylo to fakt super. Moc milí lidi, mimo města nádherná příroda, fakt super komunita, kde ve čtvrtek prostě hraješ v nějakém malém městečku někde 4 hodiny od São Paula a přijde na tebe 100 lidí a fakt si ten koncert a tebe užívají!! To tady už bohužel moc nezažiješ…
Ta negativní stránka věci na Brazílii byla, že je to vcelku chudá země a co se týče PA vybavení klubu je to obrovské neštěstí a řekl bych, že pro hodně kapel co u nás hrajou trochu na úrovni skoro i nehratelné.
To mě zajímá. Já třeba vždycky, když někam jedu a pak se vracím, tak padám trochu do deprese, když se z toho pozitivního moodu dostaneš zase k nám, kde je většina lidí nasranejch.
…ale trošku tuším, o čem píšeš. Třeba když jsme byli v Brazílii, viděli jsme strašnou chudobu, depresi, špínu a beznaděj v okolí těch favel (chudinských čtvrtí, které čítají až statisíce lidí) a vždycky tě to kopne, jak super se tady opravdu máme. A pak přiletíme a první, co na tebe vykoukne, je nový song Olivie Žižkové, Česko proti bídě… TFUJ!
Nedávno jsme na vás byli na benefici v Eternii, kde jste říkali, že song Homeless Man vznikl na naší akci. Můžeš se k tomuhle zážitku ještě jednou vrátit?
Že já jsem to v té Eternii zmiňoval!!! (smích) Ale je to tak. Tenkrát jsme myslím někam letěli hrát a byli jsme v Praze o den dřív a šli jsme na akci Gumovny (Gumiho Klubovna) a v mezičase, co se tam Háňa svíjela v řetězech, jsem šel na vzduch a potkal jsem tam vcelku sympatického pána a dali jsme se do řeči. Strašně mi připomínal vzhledem a názory jednu valašskou osobnost, a to Karla Prokeše (dramaturga a promotéra valmezského M-klubu, který i za komárů dělal pro systém né úplně košer kapely). A v hlavě mi utkvěla jedna jeho věta: „Helé, prostě i když jsem na tom teďka špatně, tak se nikdy nevzdám a nenechám se tím systémem semlít a nenechám je vyhrát!“ Bohužel si nepamatuju jeho jméno, ale říkal, že za komárů pašoval vinyly z Maďarska, potom dělal DJ, točil se okolo Supraphonu… no a o tomhle setkání a poselství tahle písnička je.
Krásnej příběh. A snad Tě potěší, že jsme se rozhodli na akci zřídit stánek pro Naději Praha, která se snaží o lidi bez domova v Praze starat. Teď tu máme část, kterou nelze nazvat jinak než „FUCK PUTIN“. Co říkáš na to, jak se trochu otáčí veřejný mínění a jak se ta dezinformátorská verbež snaží manipulovat s lidma?
No, já se sám divím, že mě to pořád udivuje! Tohle je snad nejvíc černobílý konflikt v moderních dějinách a na začátku jsi viděl, jak 95% lidí chápe, kdo je ten špatný. Ale s postupem času vidíš, jak ti lidi prostě jen hledají mezi stem informací jednu negativní a té se chytnou a začnou nabalovat úplné nesmysly. To bylo jako za covidu – když přišel covid, všichni se ho báli… potom začali říkat, že neexistuje… když už to dostal někdo z rodiny, tak sice existuje, ale není to nic vážného… když někdo umřel, tak přiznali, že to je sice něco vážného, ALE určitě to vypustila vláda, aby nás kontrolovala… no a pak přišla vakcína a to už se mluvilo o čipech, kontrole porodnosti a trilionu dalších věcí. S Ukrajinou to šlo podobně – Rusko napadlo Ukrajinu, všichni v šoku, všichni Rusko odsoudili, a to včetně naší SPD, KSČM a vlastně úplně všichni. Ale potom se opakoval stejný scénář: „Válka tam vlastně není a jsou to jen herci.“ Pak se objeví záběry z Buče a lidi řeknou: „No, tak tam možná válka je, ALE Ukrajinci mají nacistický pluk AZOV a ten je třeba zlikvidovat.“ Pak Rusové bombardujou civilní obyvatelstvo ve velkém… „No, to víte, oni tam mají schované biologické zbraně.“ A takhle se to vyšroubovává do úplně nesmyslných výšin až k tomu, že za zkurvené životy Čechů můžou vlastně Ukrajinci. Ale v klidu, byli to Romové, imigranti, covid, teď Ukrajinci… kdo chce psa bíti, hůl si vždy najde. Jak zpívá jedna valašská punková kapela: „Je těžké otočit prstem proti sobě!“ Ty obecně sleduješ dění v zahraničí. Vím, že dost sleduješ třeba dění okolo Kurdů.
Po vypuknutí války na Ukrajině jsi se aktivně zasadil a ubytoval u sebe jednu z rodin, kterou tohle zvěrstvo postihlo. Jsi s nima stále ještě v kontaktu?
Rodiny to byly 4 – tedy 4 matky a 5 dětí bez otců… a ano, jsme pořád v kontaktu. Vzniklo mezi náma velice hezké pouto a vlastně den po tom, jak jsme přijeli z Brazílie, mi od nich přišla obrovská krabice, kde mi děti nakreslily nějaké obrázky a holky poslaly nějaká trička a suvenýry.
Pro lidi u nás je to skoro nepředstavitelné. Prostě, bum, sebrat dvě tašky, dítě, opustit manžela a rodinu a odjet do neznáma na neznámo dlouhou dobu… to je obrovsky psychicky náročné. Jak říkám, pro většinu z nás absolutně nepředstavitelné… no a já jsem jen udělal všechno tak, jak bych to chtěl já, kdyby se mi stalo něco podobného. Poskytl jsem střechu nad hlavou, jistotu, bezpečí a podporu. Shodou okolností u mě teď bydlí další 4 ženy (dvě matky a dvě děti ) a obě jsou to psycholožky (jedna dětská a jedna pro dospělé) a jsou prostě celý den na Skypu a řeší tenhle zatím neviditelný problém zničeného vnitřního zdraví.
Myslíš, že Češi obecně málo řeší to, co se jich přímo nedotýká?
My Češi na to obecně prdíme (čest výjimkám), ale nedělá to skoro nikdo. Dokud se tě to netýká přímo, tak ten problém nevidíš. Nechceš vidět… a i když ho vidíš, tak většinou víš, že s tím nemůžeš nic udělat, a to tě opět vrací tam, že ho nechceš vidět. Je to fakt strašně těžké. Na světě je aktuálně tolik drobnějších válek a ozbrojených konfliktů, že kdybychom o každém měli napsat písničku, tak vydáme naše nejdelší album, což je strašně smutné. A kde máš environmentální problémy? Sociální? Náboženský fundamentalismus? Práva žen? Práva LGBT+ komunity?…
Já bych úplně rád a klidně přešel to, že to většina lidí má na salámu, ALE strašně mě sere, že se prostě najdou zmrdi („TFUJ!“ jak by řekl Martin C Putna), kteří ti ještě dají brutální hate za to, že se zastaneš homosexuálů? („TFUJ!“ podruhé) Nebo víme, že planeta jde do prdele, a tak se tu pokoušíme o nějaký kostrbatý Green Deal a prostě nějaký Franta z Velké Lhoty ti hrozí smrtí za to, že mu řekneš, že už nemůže pálit plastový odpad v kamnech, aby měl teplo!!!
Odlehčíme to a pojďme na moje oblíbené téma – akční filmy. Osobně dodnes rád nosím váš merch s Bolo Yenem. Těch odkazů tam máte spoustu. Jaký z akčních filmů máš nejradši? A chystáte ještě nějaký takovýhle odkaz?
No samozřejmě že chystáme i na nové desce něco takového! Ať si říkají filmoví kritici co chcou, tak 90s akční/sci-fi filmy jsou prostě ultra kult! Nenašel by se skoro nikdo, kdo by neznal Terminátora, Ramba nebo Vetřelce. To je prostě testosteronový popkulturní dynamit! Jsou to prostě takové pohádky pro dospělé, ve kterých máš jasně dané, kdo je good guy a bad guy. Jsou to ty filmy, co tě učí, že i když sám a proti přesile, tak bys měl proti té nespravedlnosti bojovat. Jsou to filmy o outsiderech, podivínech co prostě přes všechno něco dokážou a i když je to strašně na obláčku, je to super. Asi nemám nějaký úplně jeden nejoblíbenější, ale samozřejmě Bloodsport je legenda… Americký Ninja 1, Rambo celá série, Predátor 1-2, první filmy se Seagalem…
Na jakou kapelu z line-upu Klubovna Festu se nejvíc těšíš?
No, asi na TCHERT, jak ty o nich pořád vyprávíš, jak to tam všechno rozpráší!!!
VSTUPENKY NA KLUBOVNA FEST ZDE!!!
SLEDUJ KLUBOVNU
