Speed: „Chceme mluvit jen z naší zkušenosti a stát si za svými hodnotami.“ (Rozhovor)

Nedávné Rebellion Tour nabídnulo v pražském Lucerna Music Baru nejenom prověřené kmety Madball, ale také tuzemský debut expandující australské senzace SPEED, po které jsme mnozí volali již dlouho. Díky rychlé a v zásadě spontánní domluvě s pořádajícími Mighty Sounds se nám pro vás nakonec podařilo ukořistit neplánovaný rozhovor s frontmanem Jemem Siowem. Přejeme příjemné počtení, které vám snad zpříjemní čekání na nedávno oznámený druhý český koncert, jež proběhne na blížícím se Rock for People!

Čau, já jsem Janča a dnes tu máme rozhovor s frontmanem kapely Speed. Moje první otázka je: Jak se vám daří?

Hodně dobře.

Jo?

Jo, hodně dobře.

Těšíš se na show?

Jo, hrajeme poprvé v Praze!

My víme!

Já osobně jsem tady byl už předtím na jiných akcích, takže vím, jak krásné město to je. A jak dobré jídlo tu máte.

Jídlo? Zkoušel jsi nějaké?

Jasný!

Jaké jsi například zkoušel? Chutnalo ti něco?

Naposled jsem měl konfitovanou kachnu s bramborovými knedlíky. A kluci měli pečené koleno. Ještě jsme měli Pilsnera.

Takže těžká jídla. Hodně česká.

Jo, hodně český. Ale taky perfektní k tomuhle počasí. K chladnýmu počasí.

A co pivo? Jste milovníci piva?

Já moc nejsem… Celkově moc nepijeme. Ale musíš mít tu správnou zkušenost. A pak, Pilsner. Pilsner je samozřejmě odsud. A v hospodě, kde jsme jedli, ho měli taky, takže si myslím, že to stálo za to.

V Austrálii máte Pilsnera taky, nebo ne? Protože…

Jo, jasně, v Austrálii taky máme Pilsner. Taky máme piva.

A je jiný než tady, nebo stejný?

Upřímně… No… Nejsem správný člověk, kterého se na tohle ptát, protože tolik nepiju. Každopádně bylo výborný. Však víš, co se říká. Když jsi v Česku, musíš zkusit Pilsnera.

Kluci, za poslední měsíce, hádám i roky, jste vystřelili nahoru jak šílení. Znáte ten důvod, proč se tak stalo?

Furt nad tím přemýšlíme, protože je to docela zvláštní pro hardcorovou kapelu. Obzvlášť pro hardcorovou kapelu z Austrálie. Myslím, že za to může hodně věcí. Covid byl to, co jsme mysleli, že naši kapelu položí. A možná taky to, co zabije celý hardcore. Protože když uvažuješ nad tím, co je hardcore… Je to hlavně o tom být v přítomnosti, o prožitku, co máš ze show. Hardcore mimo show neexistuje. A v tomhle je hardcore unikátní. Takže když jsi v lockdownu, v izolaci dva tři roky, tak si myslíš, že to kompletně zničí celou subkulturu. Ale je hodně zajímavý, že to mělo opačný efekt. Můžu dát jako příklad Sound and Fury. Sound and Fury, aspoň pro mě a podle toho, co jsem tehdy věděl, byl největší hardcorový festival na světě. Tehdy tam bylo snad dvanáct stovek lidí. Po covidu to bylo šest tisíc. Takže mluvíme o době, kdy nebyly žádný show. A myslím si, že to byl docela odkaz k základům a hodnotám toho, co hardcore vlastně je. Je to o komunitě, opravdovosti, fyzičnosti a o tom být přítomni v momentu. Když jsme tehdy byli v lockdownu, o všechny tyhle věci jsme přišli. A Speed, aspoň odhaduju, vystřelil ze sta na tisíc právě z toho důvodu, že se jednalo o stoprocentní hardcore kapelu. To načasování s covidem tomu docela pomohlo. Svět to zahnalo do pozice, kdy lidi začali závislačit na sociálních médiích. Takže TikTok, měli jsme reelska. Ne že bychom teda TikTok používali, jen nám nic jinýho než sociální média nezbylo. Lidi jsou doma a přejí si, aby byli venku a zažívali reálnou komunitu. A pak vidí nějaké její ztělesnění skrz své mobily. Víš, co chci říct. Myslím, že to bylo několik věcí dohromady a Speed má štěstí, že se tohle dělo v ten správný čas. Ale zároveň děláme hardcore už zhruba dvacet let. Speed je pro nás možná nová kapela, ale tohle děláme už tak dlouho, a vím, že lidé, co tohle taky dělají a dobře tomu rozumí, z toho dokážou získat nějaký benefity – z toho, co se zrovna děje. Takže… jo, máme štěstí.

Jo. Taky, aspoň si to teda myslím, hodně lidem během covidu možná chyběla právě ta komunita. Možná je hardcore spojil, a tak se necítili, že jsou v tom sami.

Jo, stoprocentně. Je to… Jak je to slovo? Je to velmi naplňující. Což není to slovo, které jsem hledal, ale to je jedno. Je to neskutečně naplňující. Spatřit, jak si hardcore našel cestu mezi lidi. Zvlášť v dnešním světě, kde lidi releasujou tolik povrchních sraček. Vždyť hudba je jak zboží! A s vývojem internetu a všemi podobnými věcmi si hardcore hodně způsoby pořád drží důraz a nemůžeš mu opravdu rozumět jen díky nějakému zatracenému TikToku nebo co já vím čemu. Nerozumíš mu, dokud nejsi přímo na show. Víš, co myslím?

Jo, je to jiný pocit.

Právě. Nemyslím si, že hardcore někdy zmizí.

Možná, když mluvíme o tom, že vaše hudba je surová a intenzivní, také v ní zmiňujete politické a sociální problémy. Například asiatskou komunitu v Austrálii a veškerou nenávist s ní spojenou. Vidíš vaši kapelu jako nějakou formu aktivismu?

Nevidím naši kapelu jako formu aktivismu. Vidím to jako možnost projevit náš osobní názor a zkušenosti. Chceme mluvit jen z naší zkušenosti, je to pro nás důležité. Kapela se jen snaží ukotvit si identitu a myslím si, že každá lidská bytost je člověk s potřebou sebepoznání. Takže to, o čem mluvíme a co se snažíme vykomunikovat, je něco, co se vždycky vyvíjí a v otázce toho, kým chceš být, je hlavně boj s věkem a identitou. Předpokládám, že mluvíme čistě o písničce „not that nice“ jako o stupňování násilí na asiatské menšině. Vzniklo to myslím z toho, že jsem tu písničku napsal v roce 2020 nebo 2021. To bylo poprvé, co jsem si všiml extrémní nenávisti a násilí k Asiatům. Takže jsem na to reagoval. Skrz to jsem přemýšlel, proč se to děje a kde jsem v tomhle dění já a dal jsem to do písničky, protože proč ne? Je to odraz toho, co cítíme uvnitř nás a naše reakce na svět. To je to, co děláme.

A myslíš si, že je důležité být pro tuhle hudební scénu silný, když jde o politiku a podobně? Protože právě teď je to pár dnů poté, co Donald Trump otevřel vyjednávání pro Ukrajinu a Evropu a přináší to hodně otázek. Cítíš potřebu říct svůj názor ve svých písničkách?

Myslím si, že… Aspoň z mé zkušenosti, nejlepší umění vytvoříš, když do něho dáš svoji identitu. Nemyslím si, že nutně potřebuju mluvit o něčem, o čem nic nevím. Lidé by měli přestat mluvit o tom, o čem nic neví. Co by lidé měli dělat, je následovat svou vášeň a přesvědčení. Věci, na kterým jim opravdu záleží. A samozřejmě, stát si za svými hodnotami, i přestože jsou venku věci, které jsou bílé a černé. To se dá snadno odvodit, pokud se jedná o hardcore punk –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ je docela jasné, na kterou stranu spektra se přikloníš. Přesto je důležité jít a edukovat se a uspořádat si myšlenky před tím, než jdeš ven a začneš se do toho angažovat, protože…

Protože to můžeš udělat horší.

Přesně tak, můžeš to udělat horší. Bezcílně hledají dobrodružství a zabředávají do osobnostní politiky… Nevím. Přijde mi, že lidi skáčou po čemkoliv, aniž by o tom cokoliv věděli, a snaží se prosadit svou pravdu.

Možná trochu na jinou notu… Spolupracovali jste s Air Max a Footlockerem, a to je docela zajímavé pro hardcorovou kapelu. Neviděla jsem jiné spolupráce s módními značkami co se týče tohoto typu hudby. Jak se to stalo?

Přišel nám e-mail.

Tak jste si řekli: „Proč ne, jdeme do toho.“? Je pro vás móda důležitá?

Určitě je. Individuálně se zajímáme o to, jak vypadáme, o historii a kulturu. Samozřejmě, hodně věcí ze Sydney jsou jedinečnou součástí naší kultury. A je to, jak jsem řekl, odraz toho, kdo jsme jako lidé. Jestli se mi něco líbí, dám to do toho. Protože to je ta zpráva. Prostě jsme od nich dostali mail, ale nebylo to rovnou: „Jo, pojďme do toho.“ Nejdříve jsme se ujistili, že to bude hlavně podle nás a bude to mít message, kterou chceme, ještě před tím, než na to kývneme. A věci šly dost dobře…

Jo, myslím, že je to dost zajímavé a nemyslela jsem to tak, že je to špatně. Je dobré vidět takovou spolupráci.

Upřímně bylo ohromující dostat tenhle e-mail. Vyloženě jsem seděl na záchodě a byl jsem jako: „COŽE?“

Myslel sis, že je to scam.

Přesně, bylo to šílený. Ale víš co, Air Max jsem dřív nosil. Byly to první botasky, co jsem měl jako dítě, a nosím je i teď.

Takže to bylo přímo pro tebe.

Je to šílený, hlavně v Sydney jsme měli jiný druh… Měli jsme jedinečný vztah s Nike, hlavně Air Maxy, Air Max TN a 25, 97 a těmihle věcmi. Je to opravdu zakořeněný v naší kultuře, mezi našimi přáteli a máme právě tuhle skupinu přátel ze Sydney, kde jsme tak moc zvyklí vytvářet hardcore jenom pro nás. Jsme zvyklí, že si ho užíváme jenom my, protože… Dokážeš vyjmenovat víc než tři australské hardcorové kapely?

No… Nedokážu.

Nechci tě nějak podceňovat nebo tak. Jen, jak vidíš, moc nás není. Snažím se říct, že australský hardcore nikdy neměl spotlight. Takže Speed byl pro nás jen další projekt, se kterým budeme hrát v Sydney. Skutečnost, že máme příležitost reprezentovat naši komunitu, pomoct našim přátelům do centra pozornosti a být jako „tohle je naše scéna“, „takhle vypadáme“, „tohle je ten, kdo reprezentuje naši etniku a cokoli jiného“ a mít možnost spolupracovat s takovou modlou jako je Nike… Tak to je šílená příležitost. Nejlepší na tom bylo, že jediní lidi, kteří na tom projektu pracovali, jsme byli my a naši známí. Měli jsme dost nápadů, co by se s tou reklamou dalo provést. To bylo samý: „Hej, počkej!“ Měla na tom být speciální kamera a speciální crew a mělo na tom taky pracovat studio vizuálních efektů, kde natáčí Star Wars a takový podobný drahoty. Tak to ne. Jediný způsob, jak to udělat, bude, že to naplánujem my. Já budu první, kdo bude vědět, jak to režírovat. Naši fotografové tam taky budou. Přijdeme s celým nápadem. Budou to jen naši kamarádi, kteří na tom budou spolupracovat a musí to být naši lidé, co za tím budou. A teď budou naši fanoušci říkat: „To režírovali oni?“

To je hodně cool.

Jo.

A moje poslední otázka je, jestli máš nějaké rituály před koncerty.

Rituály? Já osobně jsem dost paranoidní ohledně mýho hlasu. Takže si ho většinou zahřívám, piju čaje. Ale kromě toho je to jen rozehřívání se.

Jenom rozehřívání?

Jo, nic šílenýho. Jen prostě naskočení na správný mindset.

Perfektní, moc děkuju.

Já děkuju Tobě!