Rabies servírují životabudič v podobě High On Sugar. Na křest se může těšit Brno a Praha (Recenze)
Právě dvě největší domácí města totiž v následujících dnech vyhlíží release shows nové desky z dílny Rabies. Novinka High On Sugar se dočká svého křtu už ve středu 28. 5. v brněnském Artbaru, a to ve společnosti Krang slavících deset let na scéně a Chrpy, kteří si naopak střihnou live premiéru. O den později si pak celá akce přesune do pražského Rock Café. A jelikož už oba koncerty buší na dveře, sluší se tomuhle dvanáctiskladbovému fičáku kouknout na zoubek.
Propojení kapel je v tomhle případě vlastně takovým krásným opakováním historie. Však tomu bude skoro na rok přesně, co se společně křtila loňská krangovská deska. O dvanáct měsíců později se role obrací a kdo ví, snad se můžeme těšit i na živou verzi featu Dana Roli na vydařené „Twilight Zone“… ale k tracklistu až za chvíli. Já každopádně i při sepisování recenze chytám lehké déjà vu (v tom nejlepším slova smyslu, nutno dodat), když se mi do sluchátek zas a znovu valí hradba fresh skate punku, která mě svou atmosférou přenáší někam do areálu vzkříšeného Warped Tour. Ani za tímhle kandidátem na ideální letní soundtrack ale neleží přehnaná lehkomyslnost či ostych rýpnout si do společenských témat… ba naopak. Album vystavěné na metafoře cukru nabízí vhled do současného světa posedlého instantním štěstím a chvilkovými radostmi bez obsahu. Světa razícího motto „není čas ztrácet čas“. A tak je vlastně příznačným paradoxem, že i tracklist desky kolem vás za svých 26 minut prosviští jak blesk z čistého nebe.
Jeho náplň na nás Rabies chrlili postupně již od května 2024, kdy světlo steamingových platforem poprvé spatřily „Luke Skatepunker“ a „Slow“. A tady přichází snad jediná hnidopišská výtka (ačkoliv jde v tomhle případě spíš o záležitost osobních preferencí) – znalost více jak poloviny songů před releasem desky jako takové možná maličko ubrala na tom nadšení, se kterým by člověk jinak k 16. květnu upínal oči. Zároveň však nutno uznat, že každý ze singlů si svůj spotlight zdárně obhájil, a tak se zbývalo už jen ptát; jak to bude působit v uceleném balíčku? A zbyla v rukávu ještě nějaká esa?
Výsledek? Pořádná nakopávačka plná vymazlených kytarek, textově pestré chuťové palety a hlavně kupy energie. Je to přesně jedna z těch desek, která ani na chvilku nesundá nohu z plynu a metronom na ní místy zažívá boj o život. Je to chytlavý, je to zpěvný, je to chytrý… prostě se to s tím neser- No dobře, pojďme to možná rozebrat trochu detailněji.
A vezmeme to hezky chronologicky – od singlů. První vlaštovkou značící, že je čas mít zase jednou oči na stopkách, byla loňská nekompromisní „Luke Skatepunker“, promptně následovaná „Slow“ (která je paradoxně, až na hezky kontrastní refrén, vším jen ne pomalou). Řízná punková vypalovačka chytne od prvních sekund a poslouží jako klasická oldschoolová hymna pro všechny underdogs, která si přeci jen drží fresh nádech – prostě nadčasový téma i zvuk. „Punkretti“ zas hezky demonstruje tematickou linii alba a shrnuje hledání balance mezi plněním všech těch povinností mašinérie dospělého života a radostmi přeživšího vnitřního teenagera s neutuchající láskou k živý hudbě. To vše s nadhledem a lehkostí. Jak song popsala sama kapela: „Život je mix toho sladkýho i kyselýho, stejně jako punk rock.“
Na ty hořčejší stránky života se pak soustředí zejména dvojice „Two Magnets“ a „In The Middle“. Songy, ve kterých se najde nejedno pošramocené, ale přesto nezapšklé srdíčko, a které zejména v druhém ze zmíněných případů nabízí trochu toho „zpomalení“ a prostoru pro zamyšlení se na tím, že to nikdy není tak černobílý… Jo a také důkaz, že (ačkoliv pro někoho možná repetitivní) formulka „řízni do kytary – na chvilku to všechno stáhni – vohul poslední refrén“ prostě funguje.
Album však není jen pestrou sondou do života současné splašené doby. Je i hezkou vzpomínkou na tu, kdy se to všechno zdálo tak nějak klidnější, jednodušší. Vzpomínkou, která ale na trackách jako „MTV“ nezní zaprášeně, spíš jako taková hezká pocta zvuku, co formoval nejedno mládí. Prostě hudební ztělesnění toho momentu, kdy jsi poprvý slyšel tvoji teď už nostalgií ověnčenou vypalovačku dětských let, svět se zpomalil, zorničky se rozšířily, v hlavě přecvakl nějaký vypínač a řekl sis: „To je VONO!“
Ale není to jen o singlech. „Candy Shop“ si bezpochyby zaslouží zmínku jakožto vydařený otvírák tohohle kompaktního balíčku, který rychle chytne, vtáhne a s druhým refrénem si ho už pobroukáváš taky. Již zmíněná „Twilight Zone“ pak zaujme jako jeden z nejpozitivnějších momentů desky. Takový ten pravý carpe diem moment. Jednoduše soundtrack pro prochozený noční ulice, užitý spontánní chvíle brzkých ranních hodin a nepublikovatelný zážitky, na který budeš jednou s úsměvem vzpomínat. (A já jen při poslechu doufám, že na tenhle track dojde i v atmosféře letošních Mighty Sounds.)
No a „Instant Karma“? Ta se zas neštítí zanořit se do oblasti společenského komentáře pro tentokrát už zcela bez servítek a s neskrývanou nasraností. Takže jestli si chceš vybít trochu frustrace, která nás asi všechny po každodenní doomscrolling session zaplavuje, nebo si prostě jen dobře zamoshovat, nezbývá než si ji dorazit dát naživo. Ať už to bude v Artbaru, Rock Café či při nějaké z dalších příležitostí.
Odkazy na zmíněné akce najdete zde:
Foto: Rabies
