Polovyprodaný Bike, ale vlastně úplně narvanej Jesus
Na Štvanici se moc často nepodíváme, ale když už se tam jede, tak to stojí za to. Včerejší důvod návštěvy byl pro mnohé velmi výjimečný, protože po skoro celé dekádě přijel band, který je pro dost lidí fakt důležitej. Jedná se o australský Trophy Eyes, který jsme mohli naposledy vidět v pražském Rock Café za doprovodu As It Is a Trash Boat. No co si budeme, čekání to bylo delší, než jsme si přáli.
Bike Jesus nám dělá radost. Je to příjemný a útulný prostor, který smrdí undergroundem tak, jak se nám to líbí, ale moje první myšlenka byla „to se přesune do většího“. Tahle myšlenka se mě držela hodně dlouho, dokud jsem si teda nevšiml, že se to opravdu přesunulo. Byla to lehká fata morgána, protože venue, kterou Bajkáč nahradil, byla ONE AND ONLY KASÁRNA KARLÍN, kvůli kterým nám srdíčka kultury pláčou doteď. Háček byl ale v tom, že nikde nebylo žádné oficiální vyjádření o přesunu a jediný důkaz byl příspěvek o tour na IG účtu Trophy Eyes, kde právě Bike Jesus chyběl a nahradila ho Kasárna Karlín. Bohužel, tento zázrak se po pár dnech změnil zpět na tvrdou realitu a vše bylo zpátky, jak mělo původně být. Nemít screenshot toho, že tam ta Kasárna byla, tak bych zvažoval návštěvu lékaře. Koncert se nepřesunul. 🙁 Dokonce byl podle mě i úplně průměrný předprodej, takže jsem měl strach, že nikdo nepřijde.
Tímto se dostáváme k onomu večeru. Split Chain. Takovej ten kytarovej sound, který se pohyboval někde mezi roky 2001–2003 a lidi ho buď úplně zavrhovali, nebo úplně žrali, nic mezi tím. Tak Split Chain se tohohle zvuku drží, vytáhli z něj jenom to dobrý. Kapela vznikla možná někdy během roku 2023 a vystřelila tak nahoru, že si je na tour berou kapely jako Boston Manor, Silverstein a v tento moment i Trophy Eyes. Nevím, jak jsou na tom jinde, ale v Praze mají docela fajn fanbase. Co se týče jejich hraní, měl jsem lehké obavy, že jim to ještě tolik nepůjde v porovnání s tím, co hrajou na nahrávkách. ALE BRUTÁLNÍ WOW. Bradu jsem si musel sbírat ze země od začátku do konce. Od takhle mladýho bandu nikdo nečekal takhle dobrej zvuk. Bohužel to ale bylo na tak malej prostor až moc hlasitý, pískání v uších jsem čekal až po Trophy Eyes. Set si zakončili coverem „I Don’t Wanna Be Me“ od Type O Negative, na který jsem si i hodil bokem. Myslím si, že Split Chain jsou na dobrý cestě stát se velkou stálicí, jako jsou kapely, kterým předskakují.
Ale teď k tomu hlavnímu. Pro mě asi není větší srdcovka než Trophy Eyes, takže malej předprodej mě děsil jak sůl slimáka. No jo, ale během chvíle se ten nevyprodaný Bike Jesus stal úplně narvaným Bike Jesus a já se nestačil divit, kolik lidí se tam vlastně vejde. Bohužel se k nám před show dostala informace, že se John necítí moc dobře a bylo to na něm i vidět. Místo zpěváka, který je plný dobrý energie, se na stagi trošku trápil a možná někdy i bojoval o vědomí. Co se mu stalo, je nám neznámý, ale ono roční ježdění po shows je docela fuška a myslím si, že Floreaniho to hodně dohnalo a semlelo. Sám při show poděkoval organizátorům, že se o něj v momentu nouze dobře postarali. Ale i tak musím říct, že John Floreani je FUCKING UNIT. Stále nám dal nadstandardně dobrou show, a to i přes jeho zdravotní potíže. Čas od času to vypadalo, že dost bojuje a podle mě jsem nebyl jedinej, co měl reálně starost. Ale kdykoliv John vynechal, tak tam byl plnej Bike, který text znal a pomahál mu. Set byl tak adekvátně dlouhý, že bych dal ještě ňákej ten přídavek, ale odešel jsem spokojený a došlo na průřez všema deskama. Na konci vystoupení bylo prohlášeno to, co jsme chtěli všichni slyšet – na další show nebudeme čekat další dekádu, brzy budou chtít Evropu navštívit znova. Koneckonců to byl hrozně krásnej zážitek, který mě nechal beze slov. Jediný, co můžu dodat, je, že se můžeme těšit, až přijedou zas a v plné síle.
Text: Ríša x Foto: Tomáš
